Kamera:
František HanákObsahy(1)
Dokumentární film Tři životy Vladimíra Pucholta je jediným dokumentem, který byl o této významné herecké osobnosti českého filmu natočen. Jeho tvůrci Miloslav Šmídmajer a Martin Slunečko uvažovali o natočení tohoto pořadu už v roce 1990, ale příležitost se naskytla až po pěti letech. Miroslav Ondříček svého dlouholetého přítele Vladimíra Pucholta přemluvil a otevřel tak cestu k natáčení, kterému se Vladimír Pucholt zásadně vyhýbá. Jak vidí dnes MUDr. Vladimír Pucholt svoji hereckou kariéru v Československu, jaké byly motivy odchodu do Anglie a jak dnes žije v kanadském Torontu, to jsou základní momenty dokumentárního filmu, který vznikl za finanční participace Národního centra podpory zdraví a Tvůrčí skupiny Čestmíra Kopeckého České televize Praha. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (9)
Rozhodně pozoruhodný dokument, slušně natočený a obsahově dost výživný. 75% ()
Milé seznámení pro mě s neznámým hercem skrz jeho vyprávění a filmu. Nevýhodou všech herců je, že vypráví hlavně o své práci. Pucholt je naštěstí výjimka, protože se z něho stal lékař. Dojde i na povídání o Torontských právnících, které z každého úrazu vytřískají peníze . Dokonce nám Pucholt ukáže rodinu. Pobavilo mě, když vypravěč říká, že Pucholt naštěstí nezasvětil své děti do svého koníčku pyrotechniky. ()
Střihový dokument se zajímavým komentářem Vladimíra Pucholta. ()
Náčelníku, proč nás lidi nemaj rádi... ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1995. ()
Konečně jsem se toho dokumentu dočkal a dozvěděl jsem se něco víc o tom to skvělém herci . ()
Milý a své práci oddaný Pucholt, který se zajíkává stejně jako v mládí...Natočeno během 24 hodinové návštěvy! ()
Miloslav Šmídmajer a Martin Slunečko právě začínali, když se jim podařilo natočit dokument o Vladimíru Pucholtovi, tím cennější, že v jeho domovině. Tento herec je navíc velmi otevřený a pěkně se rozpovídá. Jeho herectví se mě vždycky líbilo právě pro jeho autentičnost, která působila nesmírně přesvědčivě. Jako osobnost neztratil ani po letech nic ze sympatičnosti a evidentní laskavosti, s níž přistupuje jak k vyprávění tak k pacientům. Povídání bylo nesmírně poutavé, zajímavé a dokázal bych ho poslouchat ještě další hodinu, hodinu a půl. Škoda, že tak výrazný talent se před kamerou objevil zase až v roce 1999 a zřejmě definitivně naposledy. ()
Krátké a milé zastavení a povídání s velmi sympatickým hercem a nyní dětským lékařem a zároveň mým vzdáleným příbuzným Vladimírem Pucholtem. ()