V/H/S/2

"S-VHS" náleží mezi výlučné filmové antologie, které namísto nesourodého mixu nováčků a věhlasných tvůrců sázejí rovnou na jistotu. Strůjce projektu se při tom nespokojil pouze se základním stylovým požadavkem, kterým je stejně jako v předchozím "VHS" formát hororů natáčených z prvního pohledu a tematizujících záznamová média. Je evidentní, že dalším kritériem na jednotlivé tvůrce bylo, aby jejich příspěvky byly navíc zábavné a především nápaditě koncipované či přímo novátorské. Paradoxně právě s takovýmto nastavením se ještě více stupňuje vzájemná konkurence jednotlivých segmentů, neboť právě v míře nápaditosti se projeví přednosti jednotlivých tvůrců. Největším fiaskem je zastřešující vyprávění, jež má hendikep právě v tom, že by mělo ostatním ryze nesouvislým a zásadně odlišným snímkům dávat nějaký rámec. Jenže nápad, že další snímky jsou záznamy na VHSkách, které si v bytě vyšinutého studenta fascinovaného záznamy úmrtí pouštějí soukromí detektivové zkoumající jeho zmizení, nedává moc smysl. Je krajně absurdní představa, že segmenty točené na miniaturní digitální kamery a přenosné HD kamery by pak někdo nahrával na staré video formát. Kvůli rozdrobenosti vyprávění, které přerušují další segmenty, tady tvůrci ani nemohli dělat nic víc než jen dojit nepříjemnou atmosféru a sázet za sebe lekačky. První ucelený segment režírovaný vycházející režisérskou hvězdou Adamem Wingardem a Simonem Barrettem, spoluscenáristou posledních Wingardových celovečeráků, přináší absurdní variaci na thajské "Oko", která získává body navíc svěžím nadhledem a směšně doslovným uchopením konceptu "z prvního pohledu". Následuje hříčka od tvůrců Blair Witch, která konečně předává kameru z rukou hrdinů čelících různým monstrům na opačnou stranu barikády. Není to sice nic objevného, ale jako humorná gore show s jedním ozvláštňujícím nápadem je to perfektní jednohubka. Naprostým vrcholem antologie je třetí samostatný segment, na jehož tvorbě spojili síly Timo Tjahjanto, jedna polovina nadějného indonéského dua The Mo Brothers, a mistr "Zátah" Gareth Huw Evans. Jejich story začínající jako reportáž o fanatickém kultu vedeném zvrhlíkem se ukazuje jako geniální hra s diváckými očekáváními. Navíc je to v celé antologii jediný snímek, kde zpřítomněné kamery nejsou jen formální manýra či prostředek jak umocňovat lekačky, ale slouží přímo k vyprávění. Nemluvě o tom, že díky tomu, že tu místo jediné kamery je objektivů celá řada, si tvůrci rozvázali ruce a dává jim možnost lépe pracovat s tempem a napětím. Ewans tu jasně dokazuje, že i když mu dojdou nápady na akční a bojové filmy, rozhodně se tím jeho tvůrčí schopnosti nevyčerpají. Poslední část je prostě jen skvělé kamerové a mizanscénové cvičení, které sice prokazuje inscenační dovednosti Jasona Eisnera (Somrák s brokárnou), ale nenabízí nic konkrétnějšího než formálně vymazlený chaos. (09.02.2013)

Holy shit ! Netuším, čo ste všetci hulili, ale ak sa tak dívam na vaše komentáre a hodnotenia, musel to byť hodne dobrý matroš. Inak si totiž neviem vysvetliť, že takáto sračka zožala viac ako 60%. Neskutočne ma iritovala rozkývaná kamera a blikajúce svetlá, nehovoriac o tom, že nič nesúviselo s ničím a než som sa aspoň čiastočne zžila s jedným príbehom, už bol ten tam a šupli tam ďalší, takže to na mňa pôsobilo, len ako veľmi podpriemerná zlátanina. Nepomohol tomu ani drak s hlavou capa, ani mimozemšťania a korunu tomu nasadil záber na zakrvácaného umierajúceho psa ! Potom, že nám mládež degeneruje. Niet divu, ak jej servírujeme úchylné hovädiny tohoto druhu. Pre mňa čistokrvný ODPAD ! (30.12.2013)

Film sa v rámci poviedkových hororov mohol kľudne zaradiť k elite. Každá jedna poviedka obsahuje perfektný námet alebo aspoň nápad, pričom niektoré sú zamerané na gore, iné zase na ducharinu. Keby neišlo o formát FF, skákal by som od nadšenia, v tomto prípade to však na kvalite výrazne ubralo. Takmer všetky hlavné, dôležité zábery a scény boli rušené totálnym chaosom, mazancami, trhancami, blikaním, zrnením a podobne, no skrátka miesto pocitu autenticity a reálnosti (čo je hlavná devíza FF) prišlo iba na znechutenie a hromženie. Aj napriek tomuto, tá posledná poviedka dokázala navodiť parádnu atmosféru, dokonca v tomto prípade mi efekt "trasúcej sa kamery" prekážal menej. Vďaka poslednému kúsku dávam aspoň silný priemer. 65/100 (01.04.2015)

Povídky z rozklepané kamery, část druhá. První povídka má slušnou atmosféru, druhá mě pobavila cyklisticko-zombie zápletkou, indonéská sekta je nejoriginálnější (byť svou béčkovitost neskrývá, ale staví ji na odiv) a pak už to jde jen s kopce. Poslední povídka už je hodně podprůměrná a rámcující historka také k ničemu čímkoliv zajímavému nedospěje. Omezení daná konceptem kameramanů na place jsou tak velká, že se s nimi málokdo popere s úspěchem, je třeba přijít s něčím novým a netočit další díly... (12.07.2013)

zde bych se víceméně musel opakovat, páč první díl je skoro to samé. Jednotlivé příběhy jsou napínavné, ale když skončí, tak si člověk říká, že je to celkem blbost. Některým by neškodilo rozvést do 90 min. Zápletky ale nespoléhají na to, že na to bude někdo koukat více jak 30 min. Pak můžou klidně nastat věci, které jste čekali. Oproti prvnímu dílu jsem si zde vícekrát povídal, kdo že to na tu kameru natáčel. Zde to tak patrné nebylo. Jinak "zápletka" je podobná. Nějací prevíti se dívají na místě, kde by správně být neměli, na pohozené VHS kazety, a vidí na nich pěkné humusy.... (04.03.2014)