Wadjda

Filmová výzva 2018 - Saúdská Arábie. Jednoznačně jsem si potvrdil, že bych v Saúdské Arábii nikdy žít nemohl, protože představuje vzdálený svět v mnoha ohledech. Pak se ani nelze divit, že hlavní zápletka devadesátiminutového filmu se točí kolem toho, že si malá holčička chce pořídit kolo a jezdit na něm. A taková zápletka mě úplně k sedačce nepřikovala. (02.04.2018)

Ať jsem se snažila jak jsem chtěla, tak jsem nemohla nesrovnat tenhle snímek s tématicky podobným Božské děti a nedá se nic dělat, tady musím jít s hodnocením dolů. Po emotivní stránce se mě tak nedotknul i když oceňuji snahu režisérky přiblížit nám svět v této zemi citlivě, pravdivě a žel i smutně. Svět kolem Koránu je mně hodně vzdálený a tak jsem byla místy až fascinovaná za jakých podmínek a jakým způsobem se tahle kniha může číst. Ach jo, ale já jsem malé, sympatické Wadjde fandila hned od začátku a přála jsem jí, aby se jí její sen splnil. Škoda, že některé postavy nebyly víc prokreslené, například jejích rodičů, abych mohla trochu víc porozumět jejich (jeho) rozhodnutí v závěru. 3,5* (04.01.2014)

Wadjda je sympatická tím, že na rozdíl od mnoha jiných filmů tematizujících nerovné postavení žen (v jakékoli části světa) nevytváří stereotypně vyhrocený obraz boje mezi křehkou feminitou a hovadskou maskulinitou. Problém je identifikován v celkovém nastavení společnosti, v níž je striktní oddělování mužského a ženského světa naturalizováno a do níž se všichni socializují - tudíž i samy ženy principy propastné genderové nerovnosti přijímají a dokonce přispívají k jejich utužování. Děti - ať už dívky nebo chlapci - tvrdému společenskému řádu sice ještě nepřivykly, ale i ony už začínají chápat, že v KSA vede jakákoli cesta za úspěchem jen skrze podřízení se řádu a alespoň formální zbožnost. Nejvýraznějším zosobněním oběti systému je samozřejmě postava ředitelky madrásy - v mládí se podle vlastních slov vzpouzela stejně jako hrdinka Wadjda, nakonec z ní ale vyrostla autoritářská osobnost, která dělá děvčatům problémy kvůli nenošení závojů nebo mluvení v přítomnosti mužů. Wadjdina matka naopak svou společenskou roli v průběhu filmu zpochybňuje a nakonec ji i přehodnocuje. _______________ Nebylo by úplně přesné tvrdit, že je Wadjda filmem didaktickým a že je v ní vše podáváno plakátovým způsobem - Haifaa Al-Mansour se svou výpověď snaží podávat jemně, skrze detaily či náznaky, přesto však povětšinou zůstává v rovině doslovnosti a zdaleka se nepřibližuje vytříbené poetice "dětských" filmů od íránských autorů. Ve srovnání s díly Majida Majidiho (Božské děti) nebo Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) chybí saúdskému snímku ještě jedna podstatná věc - schopnost zprostředkovat dětské vidění světa, v němž zdánlivě všední detaily každodenního života nabývají na významnosti. _______________ První saúdský snímek s mezinárodními ambicemi tak představuje spíše festivalový průměr, jenž zřejmě boduje hlavně u diváků, kteří nejsou seznámeni se společenskými reáliemi Perského zálivu a film je tak pro ně zajímavý hlavně tím, že je poodhaluje (a v horším případě slouží k post-koloniálnímu dojímání se). (26.12.2013)

Velmi povrchní sonda do tvrdého arabského světa. Neotvírá žádnou otázku, jen kouká. Doslova mne tento film urazil, jak moc povrchní je. Nepochopila jsem ty ovace. Režisérka by potřebovala dostat facku za to, že nepřímo se vším souhlasí. Ach JO! // 48. Mezinárodní filmový festival, Karlovy Vary, 2013 (07.07.2013)

O dívce, která chce kolo. Jenže za prvé žije v Saudské Arábii a v ní přeci ženy na kole nejezdí, za druhé je to kolo drahé. Dost unikátní sonda a první saudskoarabský celovečerní film (v zemi, kde nejsou kina). Za odvahu ho natočit a jedinečnost dávám hvězdičku navíc. ■ Toto není komedie ani drama (jak uvádí ČSFD). Nemohl by se zavést žánr "sliece of life"? ■ Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=3koigluYOH0 (13.02.2015)