Tom na farme

Dolan jiný a jinak. Výrazným vyšinutím ze série stylistických či dokonce surreálných imaginací, představujících po formální stránce klíčovou charakteristiku režisérovy tvůrčí dílny, zamířil čtyřiadvacetiletý Dolan k novým, dosud nepoznaným odstínům filmové dramaturgie, která se v jeho rukou stává neobyčejnou podívanou. Temný, děsivý, nelaskavý a nepřátelstvím i nevraživostí prostupující snímek je hazardní psychologickou hrou s minulostí i přítomností, vyhrocenou v několika momentech až k zoufalému zápasu o existenci sebe sama, ve světě, který, jak vidno nabízí různá řešení neobvyklých situací, do nichž se titulní hrdina tak trochu proti své vůli s postupujícím časem stále citelněji zaplétá. Prostředky, jakými je ústřední konflikt rámován, se tentokrát omezují na atmosfericky působivou část příběhu, tedy na svým způsobem odosobněné prostředí venkovské farmy, paralyzované také četnými naturalistickými obrazy všedního dne. Dolan, bez nejmenšího zaváhání zvládající obě strany kamery, se v roli homosexuálního mladíka "odjinud" bravurně dokázal vyhnout laciné sentimentalitě a divákům nabídl vyrovnaný herecký duel v partnerství s charismatickým Pierre-Yves Cardinalem. Tom na farmě je, stejně jako předchozí i následující filmy tohoto kanadského rodáka, fascinujícím, osobitým dílem, v němž lze i přes občasná klopýtnutí rozpoznat talent, přesahující svým extravagantním pojetím hranice severoamerického kontinentu. #Mezipatra 2014 (22.11.2014)

Trochu bych přitlačila na ten punc psychologický víc, než na thriller, ale to je jen maličkost. Neřekla bych, že je tenhle snímek úplně pro každého, ale já jsem zase obohacená o něco trochu jiného, malinko zvláštního, ale přitom atmosféricky tak přitažlivého, že jsem chvíli váhala nad pětkou. Ze začátku jsem jen lehce oťukávala a našlapovala kolem všech postav velmi opatrně a byla jsem v pokušení všechny poslat do psychiatrické léčebny. Ovšem jakmile jsem se přehoupla přes polovinu Tomova pobytu na farmě, tak mě Xavier Dolan dostal do situace, která mě ani na minutu nedovolila odejít. Je vidět, že si s chutí zahrává s hlavní postavou Tomem a jestli si myslíte, že skvěle vygradovaný závěr je předvídatelný, tak to se hluboce mýlíte. Alespoň já jsem ho takový nečekala. Osobně bych přivítala trochu víc vykreslenější charaktery hlavních postav, ale možná právě jen ty letmé doteky byly účelové. Za mě určitě spokojenost. (17.08.2014)

Dolan pôsobivo zachytáva psychológiu a iskrenie medzi postavami, skrz ktoré si lieči vlastných démonov. Na komplexne uspokojivý filmový zážitok to ale v tomto prípade nie je. Tom na farme je solídne rozohraná vzťahovka s odhalovaním temných tajomstiev a právd minulosti s gradujúcim napatím, ale vo finále vyznie doprázdna a stane sa iba angažujúcou, no netrvácnou momentkou. (11.07.2014)

Pocitová žánrovka kladúca dôraz na šifrovanú psychológiu postáv, účelnú izolovanosť fikčného sveta a silu provokatívnych náznakov. Hľadať v tom vnútornú logiku či zmysluplné motivácie je celkom zbytočné, kedže sa jedná o záležitosť pudovú a teda racionalitu zámerne odopierajúcu. "Tom à la ferme" považujem skôr za dômyselnú hru s divákom, kedy sa nad jednotlivými výstupmi musí aktívne premýšľať, spájať ich do prípadných súvislostí a širších významových rámcov a predovšetkým pristúpiť na striktné pravidlá fráze "takmer nič nie je také jednoduché ako to na počiatku vyzerá". Táto čisto ponurá, prevažne depresívna a prejavom utlmená poloha je na Dolanovi zaujímavá a to či už na plátne alebo spoza neho... (17.07.2014)

Dolan sa pokúsil skĺbiť drámu s niečím ešte ponurejším, depresívnejším. Tajomno a stúpajúce napätie na vás dýchnu okamžite, no samotný príbeh negraduje, vyjasnenie faktov sa črtá iba veľmi pomaly. Akoby sa všetky postavy nadýchli aby niečo povedali, a nikto vlastne nič nepovedal. Nakoniec z tých všetkých náznakov a veľavravných pohľadov zasadených do zaujímavého prostredia nevznikne niečo celistvé. Na chlapec s chlapcom tému som už od Xaviera zvyknutá a dokonca nemám nič proti tomu, že ju recykluje znovu a znovu, ak to robí dobre. V Tomovi sa akosi nechal uniesť a popri krásnej hudbe a bezchybnom strihu zabudol, že mu nevidíme do hlavy a jeho myšlienkové pochody nie sú vždy jasné. Ale verím, že si to našlo/nájde svojich divákov. (15.03.2017)