Tom na farme

Po svých prvních režijních debutech z pouhých 20 a 21 let, Zabil jsem svoji matku a Imaginární lásky, se Dolan pustil do složitější struktury dramatu a podle mě trochu narazil na vlastní limity. Námět je velmi silný, objevování třináctých komnat u svého předčasně zemřelého milence a jeho rodiny žijící na venkovské farmě. Realizace ale již pokulhává. Dolan se snaží o budování atmosféry pomocí podkresu dramatickou hudbou v interiérech nebo vzdáleného hřmění v exteriérech. Avšak onen dramatický level zbytečně nasazuje hned v úvodu a v momentě, kdy má zápletka gradovat, hudbu a hřmění používá stále stejné. Napětí neroste a příběh jde jakoby spíš do nějakého vakua. Možná měl Dolan s touto látkou ještě pár let počkat i za tu cenu, že by si hlavní roli pak již sám nezahrál. Škoda. (19.11.2014)

Xavíkovu sofistikovanou tvorbu lze prakticky rozdělit do dvou skupin: 1) extravagantní; 2) seriózní. Přičemž snímek Tom na farmě je prvním impulzem Dolanova koketování s druhou alternativou, tedy vážným dramatem, v němž experimentuje, jestli se jeho signifikantní rukopis obejde bez nekonvenčních metod vyprávění a kreativního exhibicionismu. Vytváří se zde tak jistá kontraproduktivní ambivalence, která divákům na pohárcích jejich filmového jazýčku zanechá nechutně hořkou pachuť. Pojetí jako takový je až neuvěřitelně syrový a chladnokrevný, a jeho pochmurná atmosféra je neskutečně deprimující, až skoro nahání husí kůži - přičemž závěrečný 'Hitchcockovský antiklimax' ve finále vyšumí do ztracena. Xavík zde zkrátka mrhá svým jedinečným talentem a to je nesmírná škoda. (06.07.2020)

Už to predchádzajúce Dolanove "veľdielo" Laurence Anyways ma akosi nezaujalo, tak som trochu dúfal, že tento krát to bude o niečo lepšie. No s poľutovaním musím uznať, že Dolanov štýl mi proste opäť nesadol a ani Tom à la ferme u mňa nezaznamenal zmenu názoru na tohto kanadského režiséra/scenáristu/herca. Námetovo to ani tentokrát nebolo vôbec na zahodenie, ale ten štýl, ktorý sa silou mocou snaží pôsobiť nesmierne psychologicky pôsobí v konečnom dôsledku až neprirodzene. Obzvlášť, keď správanie takmer všetkých postáv zostáva pre mňa viacmenej nepochopiteľné... (04.08.2014)

Dolan jiný a jinak. Výrazným vyšinutím ze série stylistických či dokonce surreálných imaginací, představujících po formální stránce klíčovou charakteristiku režisérovy tvůrčí dílny, zamířil čtyřiadvacetiletý Dolan k novým, dosud nepoznaným odstínům filmové dramaturgie, která se v jeho rukou stává neobyčejnou podívanou. Temný, děsivý, nelaskavý a nepřátelstvím i nevraživostí prostupující snímek je hazardní psychologickou hrou s minulostí i přítomností, vyhrocenou v několika momentech až k zoufalému zápasu o existenci sebe sama, ve světě, který, jak vidno nabízí různá řešení neobvyklých situací, do nichž se titulní hrdina tak trochu proti své vůli s postupujícím časem stále citelněji zaplétá. Prostředky, jakými je ústřední konflikt rámován, se tentokrát omezují na atmosfericky působivou část příběhu, tedy na svým způsobem odosobněné prostředí venkovské farmy, paralyzované také četnými naturalistickými obrazy všedního dne. Dolan, bez nejmenšího zaváhání zvládající obě strany kamery, se v roli homosexuálního mladíka "odjinud" bravurně dokázal vyhnout laciné sentimentalitě a divákům nabídl vyrovnaný herecký duel v partnerství s charismatickým Pierre-Yves Cardinalem. Tom na farmě je, stejně jako předchozí i následující filmy tohoto kanadského rodáka, fascinujícím, osobitým dílem, v němž lze i přes občasná klopýtnutí rozpoznat talent, přesahující svým extravagantním pojetím hranice severoamerického kontinentu. #Mezipatra 2014 (22.11.2014)

[Cinematik 2014] Sofistikovaná a surová queerovka, ktorá si s až puntičkárskym perfekcionizmom potrpí na hlboké rozvedenie sugestívne sa vyvíjajúcich charakterov postáv. Brilantná symbióza dramatickej vzťahovej šarády a temného thrilleru, v ktorom napätie graduje až na hranicu únosnej miery, pričom však nestráca jemnocit, ani v krátkych zábleskoch sa prejavujúci zmysel pre humor. Mužík za kamerou menom André Turpin je pre Dolana hotovou výhrou v lotérii a jeho podmanivé obrazy doplnené excelentným výberom a zapojením hudby spolu so zvrátenou vnútornou logikou (ne)reality divákom zarezonujú. Herecké stvárnenie postáv s charakteristickým spôsobom obliekania, rozprávania a konania je takmer bezchybné. Avšak až nepredvídateľnosť ďalšieho kroku či zvratu ich posúva na novú úroveň. Razantná zmena formátu obrazu v dvoch najmrazivejších scénach je priam geniálnym a progresívnym krokom mladého tvorcu, ktorý si je vedomý svojho talentu. Tom à la ferme je naratívne komplexným uzavretým celkom, v ktorom sú všetky zložky natoľko výrazné a nepriestrelné (ako napr. motivácie postáv), že žiadna z nich neprebíja ostatné, ale fungujú ako dômyselný organizmus, ktorému nič nechýba, ani nemá nič navyše. Som úprimne ohromený. 95% (12.09.2014)