Réžia:
Terry GilliamKamera:
Roger PrattHudba:
Michael KamenHrajú:
Jonathan Pryce, Robert De Niro, Katherine Helmond, Ian Holm, Bob Hoskins, Michael Palin, Ian Richardson, Peter Vaughan, Kim Greist, Jim Broadbent (viac)Obsahy(1)
Tak ako jeho snímka Dvanásť opíc, tak aj tu umiestil Terry Gilliam príbeh do ťažko definovateľného obdobia v budúcnosti, kde armády bezmenných úradníkov strikne dodržiavajú kancelársku etiku a na každom rohu ich sprevádzajú fantaskné prístroje modernej doby. Sam Lowry je tiež úradník. Sníva o živote mimo technológií len so ženou svojich snov. Stretáva sa s Jill, ženou z jeho snov. Nič však nie je také jednoduché ako sa zdá a systém nakoniec dostane každého. (ASFK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (560)
predstavte si kafkovsko-orwellovskú tému v montypythonovskom podaní. síce zjednodušene a generalizovane, ale zhruba tak si jednou vetou môžete vykresliť toto nanajvýš dokonalé veľdielo pána režiséra Terryho Génia Gilliama, ktorý sa tu vybúril ako mladý pankáč na koncerte sex pistols. jedným slovom vizuálna aj myšlienkový lahôdka, nenapodobiteľný a charakteristický rukopis v plnom kvete. ja jednoducho fantáziu a obrazotvornosť tohto nenápadného amerického pythonovca milujem. keď to najbližšie pôjde v nejakom klube, ktorí máte po ruke, bežte si to rozhodne pozrieť (aj v prípade, že ste to už videli). ()
Typicky Gilliamovsky vypsychované vizuální zpracování je tentokrát navíc ovlivněno Orwellem a výsledkem je skutečně jen mírně řečeno hutná atmosféra, které občasné absurdní vtípky jen dodávají na tísnivosti. Bezchybný výkon Jonathana Pryce jen vyzdvihuje tento film o malý kousek výš, protože už sama o sobě je Brazil elitním filmem, (nemyslím tím film pro elitu, za tu se považovat je docela drzost:)) který za komedii může označit jen větší zvrácený šílenec než Jack Lint, a to ještě jenom za předpokladu, že mu to přikáže šéf. ()
Jsem v rozpacích. Na pomezí tří a čtyř hvězd. Má to skvělý herce, scénář, je to dobře zrežírované, odehrává se to v zajímavým prostředí. Proti tomu však mluví lehká zmatenost, předěly kde má hlavní hrdina křídla jako Ikaros, které mě nudily. Prostě to není film pro každého. Přiznivcům Terryho Gilliama to však můžu jen doporučit. 4 hvězdy to nakonec ode mě dostává kvůli VÝTEČNÉMU Michaelu Palinovi, kterého mám tak rád z Pythonů. ()
K těmhle Orwellovským antiutopiím se mi hodí spíše temnější přístup, než Gilliamova rozjuchaná a dosti rozčepýřená vize jakou podává ze začátku. Postupně se Gilliam snažil film od té odlehčenosti oprostit, ale depresivní atmosféru se mu prostě navodit nepodařilo a ani scény sténajících zkrvavených lidí jsem mu už prostě nevěřil. Navíc nejsem ani velkým fanouškem hereckého projevu Jonathana Pryce, takže mi to přišlo jako extrémě roztahaný film, kde jsem si asi dvakrát myslel, že už je konec a ono to pokračovalo dalších půl hodiny :-) P.S. ale mučitel v masce mimina byl vážně skvělý nápad ()
(1001) Ach, to je složité. Už víc než týden se snažím vymyslet, jak popsat, co ve mě Brazil vyvolává. Před sedmi lety jsem napsala, že je to asi nejlepší Gilliam, že chci, aby trubky v mém bytě dýchaly a naříkaly, a že patří do kategorie mých srdíčkových filmů. Dnes už neplatí ani jedno. Za nejlepšího Gilliama bych označila Dvanáct opic, v bytě mám ráda ticho, protože na šílenství není nic romantického, a i z toho důvodu už do mého srdce patří jiné věci. Ale jak tak přemýšlím nad těmi Opicemi, bylo by celkem zajímavé ty filmy porovnat. Oba jsou o neutěšené budoucnosti, do které lidstvo samo sebe nažene, oba vkládají naději na vysvobození na bedra idealizované osudové ženy a oba nakonec podtrhnou samotné ideji vykoupení stoličku pod nohama. A taky jsou oba více či méně přiznanými a více či méně věrnými adaptacemi jiných děl, která jsou ve svých kategoriích perfektní (1984 v případě Brazil a Rampa v případě Opic). Oba odbíhají od vzoru a přinášejí nové a vlastní myšlenky a posouvají význam trochu jinam. Ale zatímco Opice jsou pro mě s každým dalším sledováním pokaždé inspirativní a tím pádem nadčasové, tak Brazil zůstává při každém novém promítání stejná a tím pádem se jí myšlenkově a souzněním vzdaluji. Třeba se víc dívám na to, jak je Jill neživotná a potlačovaná postava. Ta scéna, kde je vyloženě redukovaná na dlouhé vlasy a prosvítající bradavku, je úplně šílená, ale možná jsem jenom úchyl, co to tam chce vidět. Ale zase velká spousta různých detailů je skvělá, takže opravdickou síru rozhodně nedštím. A rozhodně se mi zdá zajímavé, jak je ten film vizuálně krásný a fantazijně bohatý a zároveň úplně přesně zprostředkovává omšelost a nevalnost světa, ze kterého si Gilliam dělá husí kůži nahánějící srandu. ()
Galéria (81)
Zaujímavosti (41)
- Vůbec první zvuk ve filmu je zvuk kytary slavného kytaristy Amose Garretta. (HellFire)
- Technik, který na začátku filmu zabije mouchu, a ta poté spadne do stroje, je Ray Cooper, bubeník, který mimo jiné doprovázel Eltona Johna na koncertě v Rusku roku 1979. (HellFire)
- Populární Nostalgia Critic Doug Walker označil Brazil za svůj nejoblíbenější film. (L_O_U_S)
Reklama