Prekliatie žltozeleného škorpióna

Prokletí žlutozeleného škorpióna je příjemná detektivní podívaná se slušnou dávkou inteligentního humoru. Snímek utíká pomalu, ale nenudí jako většina podobných filmů. V hlavní roli se mi nejvíce líbila Helen Hunt a špatný výkon nepodal ani Dan Aykroyd a samotný Woody Allen. Nejvíce mne zaujal námět jak krást šperky. (07.12.2010)

Woody Allen nám Prokletím žlutozeleného škorpióna ukazuje, že se nebojí vstoupit ani do divokých vod situační komedie. Samotná zápletka filmu se od ostatních Allenů velice liší. I když snímek není tentokrát zaplněn dialogy – čehož si velice cením, protože jsem mohl u filmu přemýšlet co se to vlastně děje – tak jak bychom čekali, jsou to právě ony, co mu dodávají jeho komedičnost (kromě zde již zmíněných třeba: „Pokud zemřu, řekněte balzamovačům, ať mi zanechají úsměv...“). Kromě skvělého scénáře opět spatříme dobré herce, zvláště samotný režisér však překvapí. Woody Allen totiž opustil svou tradiční koktavost, za což si zaslouží velikou pochvalu, protože tento herecký styl mi vyhovoval daleko více. Další, ne ale tolik razantní změnou, prošel hudební doprovod. Místo starých známých retro tónů k nám z bedýnek vystupuje o kousek modernější změna. A možná je to právě jeho netradičnost, co mě tolik zaujalo, vlastně Prokletí žlutozeleného škorpióna byl první Allen, který mě opravdu chytil a nedovolil mi ani jednu maličkou myšlenku na přepnutí televizního kanálu. (27.12.2005)

NEJVÍC NENÁVIDÍM VÁS A PAK TOHO NĚMECKÉHO VŮDCE S KNÍRKEM...JEN V OPAČNÉM POŘADÍ. Každá druhá věta filmu je hláška. Je to (vedle Darebáčků) to nejvtipnější, co jsem od Allena viděl. Opravdu nezastávám názor, že je Woody v nějaké krizi a už vůbec bych to nehodnotil z toho úhlu, že teď netočí vážnější filmy. Vzhledem k tomu, že jsem to nikdy takto striktně neodděloval, je pro mě snímek kvalitní komediální zábavou par excellence. (29.12.2005)

Roztěkaný slídil z pojišťovny a odbornice na efektivitu z tamtéž pod nefritovým vlivem Charlese Emersona Winchestera III. (a nakonec i lásky).. Chytrý námět, noirová pomrkávání, pichlavé škádlení mezi ústřední dvojicí (Helen Hunt je skvělá), nicméně na poměrně krátkou stopáž i docela dost přešlapování na místě. Ač na tom byla založena většina hašteření, Allen se do role typologicky vůbec nehodil. Byl stejně uvěřitelný, jako by se v trenýrkách postavil do ringu Apollu Creedovi.. (24.10.2014)

Tak nevím ... asi bych tento počin nazvala lehčím úletem páně mistra, nebo třeba crazy-allen. Ale proč ne ... I přes klišovitý námět a výlet do vod crazy komedie, je zpracování úžasné a podmanivě své. Samozřejmně díky allenovskému lehkému psychoanalytickému humoru a perfektní atmosféře 40-tých let podmalovaných výtečnou jazzovou hudbou. A řada situačních dialogů vám prostě zůstane v paměti hodně dlouho, obzvlášť pronáší-li ho sucharský nervák a svůdník žen C.W. v podání páně Woodyho. (29.12.2005)