Únos Natasche Kampuschovej

Opět silný téma a opět stejný problém jako u posledně viděného Cleveland Abduction. Ani tento film u mě nedokázal vyvolat ty potřebný emoce. Antonia Campbell-Hughes nastupuje na scénu až v 37 minutě. Poté co vystřídá svou mladší kolegyni kterou si zahrála Amelia Pidgeon. Antonia Campbell-Hughes zahrála svou roli celkem dobře. Snímek mě začal bavit mnohem víc s jejím příchodem na scénu. Ikdyž si paradoxně myslím, že podobnost se skutečnou Nataschou Kampusch byla trefa víc u mladší herečky. Stejně jako u výše zmíněného Cleveland Abduction i tomuhle kousku na téma únos (podle skutečné události) dávám 3 hvězdy. (30.10.2021)

Když vezmu v úvahu, že se jedná o skutečný a pravdivý příběh, mrazí mě. To, co mala Natascha musela prožít se nedá vůbec představit. Ohledně filmu, nemyslím si, že by němečtí herci byli špatní..Třeba Antonia byla opravdu opravdová..pochmurně temná kamera taky nebyla špatná..Jen se mi zdálo, že se tak nějak všechno točilo v kruhu..ze kterého se nedalo už vykročit. Ale dobrá práce. (05.07.2014)

Další zajímavý německý snímeček. Zde nám ukazují šílených 8 let v zajetí, celkem dost již známé dívky, díky této skutečnosti. Hereckých výkon únosce i oběti jsou velmi dobré. Bohužel mi zde chybí ucelenost děje, přeskakování v čase není nijak extra vyjádřeno. Dále by mě zajímal víc pohled na únosce, jeho motivy jeho činu a dále vývoj vztahu a dilema vůči oběti. Sice dávám průměrné hodnocení, zde bych ale mírně shlédnutí doporučil. (24.12.2020)

Byla obyčejným děvčetem, ale vzápětí se o ní dozvědělo celé Rakousko. O osm let později pak celý svět. Tehdy se jí totiž podařilo uprchnout ze zajetí elektrotechnika Wolfganga Priklopila. Ze zajetí plného temnoty, samoty, depresí a každodenního strachu. Režisérka Sherry Horman diváka zrovna nešetří. Od utrpení neodklání kameru. Únosce dívku trýzní samotou a pohrůžkami, léta ji nechává hladovět, bije ji a znásilňuje. Výsledek se nevyhýbá nahotě i scénám znásilnění, je chladný, odtažitý. Klaustrofobní atmosféře pomáhá i kamera ostříleného Michaela Ballhause (Gangy New Yorku, Mafiáni, Spáči), stejně jako zvuková stopa. Netuším, jak moc se Kampusch na výsledku skutečně podílela (údajně si vyhradila právo na zásahy do scénáře, v knize se přitom rozhodla ty nejintimnější detaily vynechat), hřebíček na hlavičku přesto úplně „dokonale“ neudeří. Když už se hrabat v podobných šílenostech lidského zla, raději doporučím alarmující drama Michael. To byla teprve ta „pravá“ soustředěná hra s nefér pravidly.. (02.07.2014)

U filmov, ktoré sú nakrútené podľa mimoriadne dramatickej skutočnej udalosti divák predpokladá, že film bude rovnako pôsobiť, ako na neho pôsobili novinové články v čase, keď správa o jej úspešnom úteku obletela svet. Nie vždy sa dočká, ako tomu bolo v tomto prípade. Opäť za najväčší problém považujem proporcie. Z 3096 dní sa dá vybrať množstvo kľúčových momentov, ktoré charakterizovali osemročné väznenie unesenej a psychiku únoscu. Bolo tam síce naznačené, že si Priklopil plánoval z Nataschi vytvoriť obdobu Pygmaliona a u nej zrejmé pôsobenie Stockholmského syndrómu. Ale desivosť a nezmeniteľnosť jej položenia mala byť výraznejšie stvárnená, veď 3096 dní je neskutočne dlhá doba. Film pôsobil takmer zľahčujúco. Ak by skutočnosť bola taká ako vo filme, nemala by Natascha dodnes desivé sny a psychické problémy. Ani angažovanie tridsaťročnej anorektičky do úlohy o polovicu mladšej Nataschi nepovažujem za šťastný ťah. Celkovo som vnímal tento film ani nie tak ako nepodarok, skôr ako nevyužitú príležitosť. (24.01.2017)