Únos Natasche Kampuschovej

Mě tak moc ovlivňuje to téma a jak je silný, že jsem celou dobu byl naprosto v tranzu z toho jak jí psychologicky i fyzicky týral a co všechna ona vydržela, takže vlastně filmu ani nedokážu nic vytknout, protože mě to téma tak hluboko zasáhne, že všechno okolní jde stranou. Tenhle případ si dobře pamatuju, když Natasha utekla bylo mi asi 8-9 let a byl jsem z toho strašně v šoku, když to bylo v televizi. Rozhodně to nebyl nejlepší film, jaký jsem viděl, ale je opravdu silný a herecké výkony velmi dobré. Nejvíc se mi líbila asi mladší verze Natashy. (16.07.2015)

Film, kterému dává plusové body společenská závažnost celého případu, je technicky i herecky na standardní úrovni, vztah dvou hlavních postav není mechanický a má svůj vývoj, ale tím vším mi při zpětném pohledu vážně chybí kontext - co tato událost udělala se společností, rodinami, státními institucemi, co předcházelo a následovalo, z jakých kořenů vyšla Priklopilova povaha... Chápu, že snímek nemohl natočit kdokoli a takhle si ho hlavní hrdinka asi představovala, ale ani jako zpracování skutečných událostí, ani jako dramatický tvar to není dostatečné. (29.03.2021)

Příběh Nataschy Kampusch je sám o sobě docela děsivý, byl jsem pak zvědavý, jak se ho podařilo promítnout do filmu. Musím říct, že jsem čekal něco trochu znepokojivějšího, než je snímek "3096 Tage". Ta atmosféra musela být místy skutečně šílená, ale tohle snímek nedokázal přetavit ve svou výhodu. Zobrazuje tak něco, co rozhodně není v pořádku, ale díky němu máte pocit, že vlastně holka tolik netrpěla. To je tak těžké natočit něco, co vám vyrve srdce z těla? Vždyť je to příběh podle skutečné události... Dokument o Natasche a její výpověď by v sobě měl mnohem depresivnější atmosféru. (27.11.2013)

U filmov, ktoré sú nakrútené podľa mimoriadne dramatickej skutočnej udalosti divák predpokladá, že film bude rovnako pôsobiť, ako na neho pôsobili novinové články v čase, keď správa o jej úspešnom úteku obletela svet. Nie vždy sa dočká, ako tomu bolo v tomto prípade. Opäť za najväčší problém považujem proporcie. Z 3096 dní sa dá vybrať množstvo kľúčových momentov, ktoré charakterizovali osemročné väznenie unesenej a psychiku únoscu. Bolo tam síce naznačené, že si Priklopil plánoval z Nataschi vytvoriť obdobu Pygmaliona a u nej zrejmé pôsobenie Stockholmského syndrómu. Ale desivosť a nezmeniteľnosť jej položenia mala byť výraznejšie stvárnená, veď 3096 dní je neskutočne dlhá doba. Film pôsobil takmer zľahčujúco. Ak by skutočnosť bola taká ako vo filme, nemala by Natascha dodnes desivé sny a psychické problémy. Ani angažovanie tridsaťročnej anorektičky do úlohy o polovicu mladšej Nataschi nepovažujem za šťastný ťah. Celkovo som vnímal tento film ani nie tak ako nepodarok, skôr ako nevyužitú príležitosť. (24.01.2017)

Dlhodobo sa vo voľnom čase zaujímam o dopad dlhodobého nedobrovoľného neštátneho pobytu na zdravie jedinca. Teda únosy, uviaznutia v divočine, poblúdenia v horách i poblúdenia mysle. Prípad dievčaťa, ktoré bolo akýmsi Priklopilom (nomen-omen) väznené v tajne vybudovanej izbe v podzemí súkromného domu vyše osem rokov, je v tomto zmysle zaručeným ťahúňom pre ľudí s podobným koníčkom. Od filmu som nečakal nič (uviaznutý kdesi v modrých číslach priemeru), dostal som skvelý kúsok. V duchu nových a dobre robených nemeckých filmov. To nie je výnimočná záležitosť, lež pravidlo. No a k obsahu? Mužov, ako Priklopil sú podľa mňa mraky. Najradšej by objekt svojho srdca vlastnili ako vec a tak s ňou aj zaobchádzali. Podľa zvrátenej vôle samca. Žiadna úcta, len ščekavé rozkazy, bitky a sex. To majú kompenzovať luxusnejšie vybavené sviatky s darčekmi. Takže, ak by aj chuderka Nataša nemusela znášať hrôzu nemožnosti stretávania s inými ľuďmi (okrem psychopatického únoscu s kinderstube - čo naznačuje správanie k matke i babke), tak mnohým iným ženám sa také ponižovanie, ako je ukázané vo filme, deje dnes a denne. A to legálne, bez akéhokoľvek únosu. (24.10.2021)