Únos Natasche Kampuschovej

Značne depresívne predstavenie, čo iné by sa dalo čakať od 3096-dňového únosu. Domáci kutil, stavebník a elektrikár Wolfgang, na takých si treba dať pozor. Film nie je hollywoodskou rozprávkou, ktorá žmýka emócie, ale tie emócie v bezmocnosti (najskôr fyzickej a potom hlavne psychickej) si musí prežiť divák sám. Zvlášť sa mi srdce rozbúchalo v závere pri úteku, ten Natašin adrenalín som cítil aj v sebe. K plnému zážitku chýbal iba lepší záver, to stretnutie s rodinou bolo dosť odfláknuté, akoby to mal byť nejaký zámer, nech sa film nesústreďuje na happyend, ale viac na všetko utrpenie. –––– Dáš mi pusu na dobrú noc? Mama mi vždy dáva pusu na dobrú noc. –––– Potrubie, káble, omietky. Zeminu vyhádzať na rôznych miestach. Nainštalovať dvere, izoláciu. Všetko len PRE TEBA! (09.06.2014)

První německý film, který jsem si dobrovolně pustila a celý ho dokoukala. Příjemně mě překvapil. Dohnala mě k tomu zvědavost, protože mě příběh Nataschi Kampusch zaujal, hlavně tedy kvůli prezentaci samotné unesené dívky, pohledné, sebevědomé a sečtělé. Navíc nemůžu zapomenout, jak jsem v době, kdy se zveřejnil její návrat, právě dočítala knihu Sběratel od Johna Fowlese. Zvláštní náhoda. Film je velmi dobře natočený, herci odvedli skvělý výkon, skutečně působivý zážitek. (16.05.2016)

Film, kterému dává plusové body společenská závažnost celého případu, je technicky i herecky na standardní úrovni, vztah dvou hlavních postav není mechanický a má svůj vývoj, ale tím vším mi při zpětném pohledu vážně chybí kontext - co tato událost udělala se společností, rodinami, státními institucemi, co předcházelo a následovalo, z jakých kořenů vyšla Priklopilova povaha... Chápu, že snímek nemohl natočit kdokoli a takhle si ho hlavní hrdinka asi představovala, ale ani jako zpracování skutečných událostí, ani jako dramatický tvar to není dostatečné. (29.03.2021)

3096 dní je pozoruhodný životopisný film, který nás nechává nahlédnout do 8 let života nejznámější oběti únosu na světě. A toto právě přidává tomuto filmu na síle. Právě ten pocit, že to, na co se díváte, se opravdu stalo. Jak mladé verze Nataschy, tak dospělá verze jsou skvěle obsazené a odvádějí skvělý výkon. Celkově se tedy jedná o skvělý film, která stojí za to vidět. (20.11.2020)

Musím přiznat, že mě to chytlo od počátku, ona tragičnost a pocit skutečně prožité události táhne jak Magneto bez rozdílu. Co mi zde chybělo a nenašla jsem to ani ve starých odkazech a článcích, je psychologický rozbor osobnosti únosce. Je jasné, že na jeho úchylce měla největší podíl výchova matky, ale není zřejmé, zda byla příliš úzkostná, despotická či bez lásky, ale asi vše dohromady. Natascha patrně PTSP netrpí, jinak by se nedokázala pustit ani do knihy, natož do tak intimního filmového zpracování. Na jedné straně jí fandím a přeji další normální život, na druhé je evidentní, že by neměla mít vzhledem k prožitému těžkému traumatu a v zájmu oboustranné bezpečnosti raději nikdy děti . (01.07.2014)