Dobrodružstvá baróna Prášila

Očekával jsem excelentní podívanou na vlnách pohádkové fantazie. Bohužel mé očekávání nebylo naplněno stejně jako u starší verze z roku 1961, kterou se Gilliam inspiroval pro natočení svého filmu. Za ty roky je podle mne zde lepší vizuální zpracování, nevidíme tu především ty Zemanovy kreslené kulisy, což je podle mě dobře. Na druhou stranu John Neville v roli Barona Prášila v minisouboji s Milošem Kopeckým neobstál. Příběh je tu lehce pochopitelnější, není tak surrealistický jako u československé verze, ale pořád mě nebavil. Té říše fantazy je tu na mě příliš. [2721. hodnocení, 138. komentář, 75%] (08.02.2019)

Tak nevím, jestli vyčítat Gilliamovi, že jeho pojetí barona Prášila je jiné než Zemanovo a srovnávat je, neznamená, že se pisatel zpronevěřuje předmětu svého obdivu – nespoutané fantazii a právu na osobité vidění a vypravování. Dobrodružství barona Prášila je pro mě film pro radost. Radost z obrazotvornosti a z umění přenést ji na plátno. Gilliam nabízí řadu poetických a svérázných obrazů – pythonovské jezdící domy na Měsíci, proměna hvězdné oblohy ve vodní hladinu a písek či krásné Zrození Venuše, které by bylo srovnatelné s Botticellim, kdyby měla Sandrova modelka lepší postavu. Nebo naopak motiv děsivé Smrtky (scénu, kdy ji baron letící na dělové kouli míjí na cestě k obléhanému městu, jsem si pamatoval celé roky) pronásledující barona Prášila jako toho, kdo se vzpírá její moci, a možná i jako někoho, kdo je přežitkem v novém věku - ve věku rozumu. (01.02.2013)

Čítal som, že film - komerčne neuspel, prepadol, a preto by mal byť najhorší v Gilliamovej kariére ? Na svedomí to má, samotné štúdio - Columbia, ktoré naschvál film potopilo, a pritom tam sami naliali - slušných 46. mil. Vezmite si Občana Kanea, ktorý taktiež v dobe svojho vzniku - prepadol, a teraz sa nachádza v najlukratívnejších rebríčkoch - najlepších filmov. Myslím, že aj barón Prášil patrí medzi také snímky, ktoré sa ocenia až po čase, keď ľudia duševne vyspejú. Mňa najviac zaujal film z viacerých dôvodov. Má neuveriteľnú atmosféru, opulentnú výpravu, pestré kostýmy a vynikajúce masky. Herecky sa zaskveli viacerí zúčastnení, najviac - John Neville ako hlavná postava - barón Prášil. Sarah Polley a Uma Thurman patria k skupine - krásnych žien ( aktuálne ), vtedy možnosť ich vidieť v rolách, ktorými začínali... Koľkokrát sa pýtam samého seba, keď sa pozerám na filmy - režiséra Terry Gilliama - ten chlapík má širokú fantáziu, ktorú vie pomocou spolupracovníkov - previesť na plátno - fascinujúcim spôsobom, alebo čo za svinstvo - to fajčí ? Vôbec si nemyslím, že odfajčiť film, je to správne riešenie, skôr naopak, dať mu šancu, lebo takéto bizarnosti, sa každý deň nevidia. Zaujímavé veci sa tu budú diať... (20.12.2015)

Na Gilliamově Prášilovy jsou vydět všechny peníze, které do něj byly investovány. Bohužel méně je někdy přece jen více a milý Terry to tentokrát se svou nespoutanou fantazií trochu přepískl. Možná je to tím, že jako Čech musím srovnávat se Zemanovým snímkem, ale Gilliam nedokázal filmu dát nějaký jednotící prvek. Všechno je to naprosto střeštěné a děj se v tom nějak ztrácí. Rozhodně nevyčítám nic scénáři, ale hospodaření s penězi, které někde působí naprosto úžasně (měsíční sekvence) a někde trochu lacině (velká ryba). Kdyby byly všechny scény natočeny jednotným stylem (jak to uměl třeba... Zeman:-) , byl by se tento baron Prášil zařadil po bok českého vzoru. Takto na něj zbývá druhé, leč stejně krásné, místo. Pozdější shlédnutí: na filmu je udivující to megalomanské měřítko dekorací a výtvarného zpracování. ..když člověk nesrovnává se Zemanem, tak vidí film, který se svou invencí vymyká drtivé většině současné produkce. (09.10.2004)

Možná existence Barona Prášila závisí na tom, jestli žijí jeho příběhy, jestli v něj někdo věří ... jestli si věří on sám. Co se mě týká, mám určité pochybnosti - o sobě ... i o něm. Nejsem si jistá, jestli má srdce - tím nemyslím to průměrné, opatrné a zpátečnické srdce obyčejného smrtelníka, ale to PRAVÉ srdce pravého fanfaróna, furiantské a trochu samolibé - srdce, které dokáže pohnout nebem i Zemí, které nerespektuje fyzikální zákony, protože s naprostou samozřejmostí očekává, že budou respektovat jeho. I takové srdce může časem zestárnout - unavené a opotřebované může začít dokonce i pochybovat, ale vždycky ho lze poznat ... na první pohled. Jenomže tady jsem s mírnými rozpaky sledovala Barona Prášila, kterak není Baronem Prášilem - jen HRAJE ÚLOHU Barona Prášila. Kterak má k dispozici velkolepou výpravu, důmyslné kulisy i dostatek svérázných, více i méně důležitých postav a postaviček pro všechny myslitelné vedlejší role ... a přitom se soustředí jen na sebe, na své pózy, slova, gesta - jeho mysl se úporně snaží rozluštit nelehkou hádanku, zda se stát pohádkou pro děti nebo pro dospělé. Jakoby zapomněl, že NA TOM nezáleží, že důležité je jen jedno: Zůstat sám sebou ... ve světě fantazie, kde nic není nemožné, kde se mohou splnit všechna tajná přání ... kde lze obelstít i smrt ... (03.01.2013)