Dobrodružstvá baróna Prášila

Obrana fantazie proti rozumářství, a to od naprostého začátku, kdy je titulek „Pozdní 18. století-věk rozumu“ následován výstřelem z děla, po konec - s odjíždějícím baronem na vzpínajícím se oři, jehož silueta se rýsuje proti nebi (což je skvěle využité romantické klišé), který náhle zmizí jako sen. Film napěchovaný vtipem, obrazovými senzacemi , dobrodružstvím a humorem. I když baron, zosobnění fantazie, oblečený do barvitého kostýmu rokokového kavalíra, je občas i směšný a exaltovaný, je přec jen stokrát živější než velitel pevnosti (J. Pryce), zosobnění absolutizovaného rozumu, který je vždy vážný a seriózní a je oděn ve strohý, tmavý oděv byrokrata. Není divu, že v ději pak vystupuje i jako jedna z tváří Smrti. A Umě Thurman to už nikdy tak neslušelo, jako zde v roli Venuše. (05.04.2010)

Pro mne největší překvapení poslední doby. Po tom všem, co se o "baronovi" povídá, jsem čekal opravdický průšvih a šel jsem na něj jen abych si doplnil Gilliama o další film. Teď je pro mne po Brazilu nejlepší Gilliamův film, nejenom pro nádheru obrazů, skutečně děsivou smrt a Zrození Venuše. Ale hlavně pro postavu barona, pro jeho nereálný svět, který se na konci ukáže minimálně stejně reálný, jako svět racionálního vládce města. Za barona,který nikdy nelže a když řekne, že hlava měsíční královny vzdychá, protože jí král lehtá na chodidlech, tak... Jenom doufám, že se Terrymu podaří najít muže s La Mancha a že nám předvede další svět a dalšího snílka. (02.08.2004)

Sice mám mnohem radši ty Gilliamovy filmy, kde je imaginace ve službách dalšího sdělení a neodkazuje tak nějak sama na sebe (Brazil, Král Rybář, 12 opic), přesto mě jeho Baron Prášil po počátečním váhání vtáhl do děje a dal mi znovupocítit prostor nevázaného dětského fantazírování. Vizuálně skutečně rozmařilý počin, který obsahově místy pokulhává (prakticky stejná zápletka z Měsíce i Etny), jako by v baronových báchorkách občas příliš převážilo chlubilství nad invencí, s prostinkou, nicméně přehlednou dějovou kostrou a příběhem, který nakonec i svým poselstvím zasáhne víc než zmatené eskapády Gilliamova posledního filmu (Imaginárium dr. Parnasse). (06.02.2011)

Od tohoto snímku jsem předběžně čekal bezduchou trikovou podívanou. O to více jsem byl příjemně překvapen. V kinech tento film propadnul, ale to neznamená, že není dobrý. Mě se naopak líbil více, než třeba Timebandits, nebo Jabberwocky. Je to velkolepá podívaná a já se rozhodně nenudil. 4* nedávám jen proto, že tolik jsem dal tomu českému a ten je zkrátka lepší. (18.12.2005)

Samozřejmě nelze se ubránit srovnání se Zemanem. I zde si vizuální stránka zaslouží absolutorium (s přihlédnutím rozdílu přes 25let), příběh je ale zdlouhlavější, ne tak přímočarý, ale hlavně mi tu chybí charizma herců jako Kopecký, Werich či Höger. Tady se mi líbil akorát Pryce a Williams. Gilliam na to navíc musel vynaložit nesrovnatelně víc prostředků, což vzhledem k pochopitelnému nezájmu v USA, muselo film odsoudit k obrovskému finančnímu propadáku. 72% (08.01.2006)