Muž bez tváre

"Ale pořád mám před sebou tu tvář, je vzadu, někde za tím davem." ...Nick Stahl podal působivý výkon a občas mi tu připomínal Brada Renfra v jeho dětských rolích. Mel Gibson natočil citlivý příběh o odpuštění, zodpovědnosti, úctě k druhému člověku, o náhodném setkání, které přerostlo v přátelství na celý život. (13.03.2015)

Sentimentální? Proč? Mně naopak přijde tenhle film emocionálně dobře ukočírovaný. Nijak zvlášť náročný, ale příjemný příběh o předsudcích, přátelství, rodinných vztazích a úctě, mezi řádky lze vyčíst i něco o vině a odpuštění. Líbilo se mi zejména věrohodné ztvárnění Chuckových domácích poměrů i jejich kontrastu s poklidným prostředím McLeodova domu... Dobré výkony Gibsona a mladičkého Stahla, ten prvně jmenovaný se za svůj režijní debut stydět zdaleka nemusí. Značka: Útočící kočka. (13.01.2008)

„Ľudia na minulosť myslia často, ale nech je, aká je, je preč.“ Príjemný, civilný, ale možno až príliš tuctový a miestami nudný režijný debut Mela Gibsona, ktorý sa svetu pokúsil dokázať, že nie je len akčný búchač, frajer a sexidol, ale i talentovaný režisér. Ale to dokázal až svojimi neskoršími filmami (Statočné srdce, Umučenie Krista, Apocalypto). Muž bez tváre je komorná dráma o dôležitých veciach, ale trochu jej ubližuje málo rázna réžia, scenár plný klišé a myslím si, že aj Gibson v titulnej úlohe. Posledná scéna s vojenskou slávnosťou (a „vodná teória“) patrí k mojim obľúbeným filmovým scénam, ale inak priemerná nostalgická melodráma. (29.09.2005)

Podařená režijní prvotina Mela Gibsona, která by s menším počtem sentimentálních scén a s pomalejším vývojem vztahu dvou odlišných lidí mohla vyjít i na pět hvězdiček. Na jedné straně je tu mladý kluk toužící po vojenské akademii, na té druhé bývalý profesor, který se odhodlá udělat vše proto, aby ho na ni připravil. Ten první je psychicky labilní, uzavřený a potřebuje autoritu, ke které by po smrti svého otce mohl vzhlížet. Ten druhý byl zavržen společností pro svůj vzhled a už dávno rezignoval na boj s předsudky ostatních obyvatel města. Ten první je k němu zpočátku chová také, ale brzy v něm začíná vidět něco víc. Osobnost. Přítele. Možná i otce. Jenže lidé na jejich vztah nahlíží úplně jinak. Ostatně, jak si mohou vysvětlit, že malý kluk tráví celé dny a občas i noci u osamělého stárnoucího muže žijícího s jistým "hříchem" minulosti? Muž bez tváře je film o předpojatosti, kterou chováme vůči lidem od nás v nějaké drobnosti odlišným. O lidském chování, o důvěře, o přátelství. Přiznávám, že i já jsem původně nahlížela na Mela Gibsona hlavně jako na "toho napůl znetvořeného chlapíka", ale potom jako by se něco stalo... Je to divný. Už nevidím tvoje jizvy. Stěží můžu říct, že tam vůbec jsou. Je to stejné jako v životě, nejprve vidíte na člověku jen jeho vzhled, teprve potom si všímáte, jaký vlastně je. A Muž bez tváře je o tom, že bychom na ten první - vzhledový - dojem neměli hned dávat. (19.09.2007)

Režijní debut Mela Gibsona v podobě nevýraznýho, pomalu plynoucího a rádoby dramatickýho příběhu o vztahu společnosti k lidem ocitajících se na okraji společnosti. Poselství snímku je zřejmý, a to že se nemaj lidi hodnotit podle vzhledu, ale podle charakteru. Kdyby tu bylo míň psychologie a působil příběh víc autenticky, určitě bych si to užil víc, takhle jsem se občas dost nudil. Za pochvalu stojí výkon malýho Nicka Stahla a místy slušná hudba Jamese Hornera, dvě silnější hvězdy. (01.01.2012)