Kohút na víne 2

Tak musím kompletně přehodnotit. Po Zhlédnutí obou dílů prakticky za sebou objektivně uznávám, že dvojka je o výrazný chlup lepší. Především Tilova dcerka už není tak otravná (ať už rolí, tak herecky), navíc má výrazně méně prostoru. Humorné scénky mají lepší vyznění, protože až na pár výjimek netlačí na pilu. A celým filmem táhne jakýsi good-feeling, který trefně okořeňují vcelku nahláškované dialogy. V rámci žánru se teda Til fakt nemá za co stydět. 75 %. (21.01.2018)

Škoda, že postavy, které Til Schweiger sám sobě píše, jsou ve všech filmech jako přes kopírák, i když to o něm jistě mnohé vyjadřuje. Škoda, že není stejně dobrý scenárista jako herec a že příliš tlačí na pilu ve snaze být vtipný, přestože mezi řádky člověk najde spoustu pravdivých či hlubších momentů, které v té hlušině nezapadly. Za ty roky, co sleduju jeho filmy, jsem si uvědomila, že z trapnosti většinu příběhů z produkce Barefoot Films vytahuje krom příjemných soundtracků a sympatických herců jen a pouze Schweigerovo solidní charisma. A to je žalostně málo. (30.11.2013)

Kohout na víně s pořadovým číslem jedna byl v pohodě, tak jsem si říkal, proč bych nedal dvojku. Dvojka byla vlastně taky v pohodě. Jenom jsem si říkal, proč tam ten Til sere všude muziku, kolikrát i do scén, kde nebyla potřeba. Bylo to místy dost hudební. Možná ten film ve výsledku přinesl víc hudební zážitek než herecký, protože snad prvních 20 minut v jednom kuse hrála nějaká dynamická muzika a byl dost velký problém se z ní nějakým způsobem vyhrabat. Je tedy pravda, že se to nakonec povedlo, ale stejně si o kohoutovi budu myslet svoje. Maso má děsný a ani víno ho nezachrání. (29.12.2013)

Dvaja ockovia a ich trampoty s dcérou, ktorá od prvého dielu povyrástla, a ďalším dieťaťom, ktoré už nie je ich spoločné. Príbeh je občas zabavný, ale často nie je, a skĺzava do prázdneho tliachania. Prípadne ešte horšie, keď deti rozprávajú neprirodzene dospelo a pridávajú perverzné vtipkovanie, to už bolo príliš. (30.01.2017)

Vezměte jednoho chlapa ve věku kolem padesátky, přidejte k němu jeho dceru, kterou poznal až v jejích osmi letech, chlapíka, který tu holčinu do jejích osmi let vychovával, každému z těch pánů dejte partnerku, té malé slečně dejte kamaráda s jeho osamělou matkou, to smíchejte se slavným německým hercem, který ve filmu hraje sám sebe, s jedním režisérem a se sympatickou chůvou, a máte skoro dvě hodiny co vyprávět. Tento film je jeden velký vztahový propletenec, který v podstatě navazuje tam, kde skončil první díl. Bohužel však za prvním filmem toto pokračování tak trochu pokulhává. Zatímco jednička byla tak nějak přirozeně zajímavá a příjemná a překvapila mě až natolik, že jsem jí ohodnotil pěti hvězdama, toto pokračování už je spíše o vztahových propletencích, o párování jednotlivých postav mezi sebou, a nenabízí už téměř nic překvapivého. Ale abych filmu nekřivdil, pořád je to takový nenucený film, který by klidně mohl být ze života, pořád je to příběh bez zbytečného přehánění a patosu, pořád je to tak mile evropské a decentní, že to vlastně nelze považovat za špatný film. Tohle kouzlo si Til Schweiger jakožto režisér, scénárista a herec v hlavní roli dokázal přenést z prvního filmu i do tohoto pokračování, a už jen za to si film zaslouží vyzdvihnout. Film nic neřeší, nic nehrotí, jen konstatuje přirozený běh věcí, a to je na něm zajímavé. Ve výsledku tedy film vnímám jako určitý kvalitativní pokles oproti jedničce, ale pořád je to solidní komedie, která se dá zhlédnout bez problémů a a bez toho, aniž by nudila. Uděluji tři hvězdy. (04.05.2014)