Kohút na víne 2

Jste již namlsaní schématických, politicky korektních amerických rodinných komedií? Zkuste změnu od studených čumáků z Říše. Film, který vás přejede, jak Wehrmacht Polsko. Nástup, tedy prvních 20 minut, je konverzačně-situační Blitzkrieg, který je, nejen rychlým střihem, blízký francouzské komediální škole, střed filmu zvolní a rozvine frontu na více charakterových linek, aby si divák vydechl a nechal se ukolébat jako Stalin před Barbarossou a nakonec polní maršál Gud... eee tedy Schweiger svede všechny linky k očekávanému cíli. Jako velmi milé překvapení nakonec však nezakončí své dílo patetickým happyendem americké komediální školy, ani tragikomickým koncem školy české, ale prostou alegorií na happyend divákovi vnutí realitu, že život je takový jaký je, a pokračuje si dál po svém i přes plány naivních "generálů - plánovačů". Nutno dodat, že Schweigerovi funguje všechno. Charaktery, herci, chemie mezi nimi, scény staví nenuceně a nejde za neočekávaným zvratem za každou cenu. Hluchým míst je ve scénáři minimum. Na kameru, byť z počátku trochu divokou, se dá lehce zvyknout. Režii nic nechybí. Chemie mezi Schweigorvými funguje brilantně a malá Emma nám roste nejen do krásy, ale taky do herectví. Po tomto filmu musím i já uznat, že Til nám z akční mlátičky vyrostl do všestranného filmového umělce, který dokáže vymanit své filmy z omezení dané úzkým jazykově-kulturním prostorem německy mluvících zemí. Proto, i přes drobné nedostatky nemůžu jinak než doporučit a samozřejmě za pět. Viděno v originále se slovenskými titulky. (08.10.2013)

Pokračuje ve šlépějích jedničky, je vidět, že se jedná o pokračování a tudíž samotný děj a zvraty nejsou příliš reálné. Pokud ovšem toto vezmete jako fakt, pak se dá s filmem strávit pohodové odpoledne. Hlavní přednosti => režie, netradiční střih, mimika a humor zůstávají a díky tomuto režisérovi začínám prozírat, že vrchol německé produkce nemusí být Kobra 11. Velmi lidské. Díky. Nemám důvod snižovat hodnocení ;-) (16.06.2014)

Kohout na víně s pořadovým číslem jedna byl v pohodě, tak jsem si říkal, proč bych nedal dvojku. Dvojka byla vlastně taky v pohodě. Jenom jsem si říkal, proč tam ten Til sere všude muziku, kolikrát i do scén, kde nebyla potřeba. Bylo to místy dost hudební. Možná ten film ve výsledku přinesl víc hudební zážitek než herecký, protože snad prvních 20 minut v jednom kuse hrála nějaká dynamická muzika a byl dost velký problém se z ní nějakým způsobem vyhrabat. Je tedy pravda, že se to nakonec povedlo, ale stejně si o kohoutovi budu myslet svoje. Maso má děsný a ani víno ho nezachrání. (29.12.2013)

Til Schweiger je jako herec v pohodě, ale jako scénárista tentokrát vyhořel. Zatímco jednička byla zábavná a držela jakžtakž pohromadě, tohle už je vysloveně vztahová slátanina, plná ne vtipných, ale nesmyslných zvratů či náhod. Největší problém jsem ale měl s dětskými dialogy. Autorova představa, jakým způsobem se chovají devítileté děti, je pořádně mimo mísu. Sexistický monolog od malého kluka, jaký by se možná dal očekávat od zhýralého třicátníka, byl hodně nevhodný a trapný. Takhle to dopadá, když dospělý dá dětem do úst věty, které by samy nikdy neřekly, protože uvažují a komunikují jinak. Výsledek je tristní. O příběhu mluvit nelze, ten v podstatě neexistuje a film byl zjevně natočen jen proto, aby nějak pokračovala jednička, i když nikdo zjevně nevěděl jak. Situaci zachraňuje pár vtipných momentů a příjemná hudba. Nicméně se nemohu zbavit pocitu, že se jedná o omyl a naprosto zbytečný film, který kdyby nevzniknul, nebyla by to žádná škoda (15.05.2014)

Nakonec se z toho vyklubal slaďák, ale takový, u kterého jsem se dobře zasmál. Kromě měnších vtípků jsem dvakrát brečel smíchy. Většinu táhne Til Schweiger a hlavně pak jeho dcerka (pro mě to je německá Chloë Moretz) – ta její mimika, spontánnost a pár celkem odvážných hlášek vzhledem k věku působí jak rozbuška. Druhý táta taky není (pokud jde o srandu, samozřejmě) k zahození. Takže rodinná porce zábavy ano, ale světoborný scénář ne. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh *** | hudba **** | humor *** | akce – | napětí – | pustil bych si znovu **** (05.02.2014)