Kráľovná púšte

Jako němý film by to byla nádhera. A kdyby Herzog navíc prostříhal tu unyle podanou příběhovou linii (při jejímž sledování by se skutečná, dobrodružství a arabskou kulturu milující Gertrude Bell musela ve svém bagdádském hrobě komplet obracet v sloup) a ponechal poetické jádro a ty úchvatné pouštní scenérie, nebylo by co vytknout. (01.05.2021)

Kdyby to nebylo v titulcích, ani bych neřekl, že to točil Herzog. Královna pouště je totiž těžce průměrný životopisný film, který sice má slušnou kameru tvořící krásné záběry krajin a taky vhodně vybranou hudbu, ale jinak je to z jeho kladů všechno. Je to mdlé, utahané, bez emocí, postavy jsou nezajímavé a nudně zahrané (výjimkou je jen James Franco, kterého já osobně mám rád, ale bohužel tu dlouho není - jinak Kidman je poměrně prkenná)... Něco takového bych čekal od nějakého noname amerického režiséra, ale od Herzoga? Kde jsou časy, kdy natočil Aquirreho, Fitzcarralda nebo Herz aus Glas? Jasně, v Hollywoodu by mu to asi neprošlo, ale jestli všechny jeho novější filmy vypadají takhle, tak ať radši zůstane u dokumentů. Ty mu jdou. Ale tohle je naprosto nezajímavý film, který kdyby nenatočil Herzog, tak na něj rychle zapomenu. 2* (08.11.2020)

Vzhledem k tomu, že mělo jít víceméně o životopisný snímek, tak to byla docela slabota, protože jsem se o britské badatelce Gertrudě Bell nic zásadního nedozvěděla. Silná romantická linka mě spíše nudila, než abych se u ní jakkoliv zasnila. Těžko říct, zda bych mluvila jinak, kdyby hlavní role ztvárnili původně zamýšlení Naomi Watts a Jude Law. Na můj vkus byl styl vyprávění příliš rozvleklý a suchopárný. Výsledný dojem mírně vylepšily poutavé záběry z pouště. (55%) (26.05.2021)

Ak chcel Herzog natočiť romantický film o dvakrát zlomenom ženskom srdci, ktoré si chodila slečna Bell liečiť do púšte, tak sa mu to podarilo. Bohužiaľ mi to ku nemu ale vôbec nesedí. Ostatné nefunguje ... príbeh trochu nudný a aj to dobrodružstvo sa niekam vytratilo. Ale chválim herecké výkony, kostýmy a hudbu. (08.01.2020)

Druhá promarněná šance pro Herzoga – po tomhle už jich ode mě víc nedostane. *** Gertrude Bell byla pravděpodobně velmi pozoruhodná osoba a mohla z ní být dobrá látka pro kvalitní životopisný film, kterého jsme se ale od Herzoga nedočkali ani omylem. Člověk by - padesát let po Leanově Lawrencovi z Arábie - přece jen čekal, že laťka bude nastavená mnohem výš. V Herzogově arogantním, povrchním, hloupém a urážlivém díle nicméně jen přes dvě hodiny sledujeme vždy čistě vymydlenou Nicole Kidman, kterak se ladně pohupuje estetickou krajinou na stejně čistě vymydleném velbloudu a kterak osudově upírá své modré oči v mléčné tváři na každého muže, kterého jí přihraje banální scénář a který jí řekne nějakou lichotku, usmívá se nebo se tváří významně a vždy u toho vzdychá s pootevřenou pusou (téměř není záběru, kde by udržela rty semknuté) a nechává si dávat dary a skládat poklony. I po třech týdnech věznění má vlasy jako z reklamy na šampon a šaty i pleť zářivě čisťounké, a místo aby si na plátně skutečně zjednávala respekt a s respektem se snažila proniknout pod povrch a porozumět dění kolem sebe, jen se provokativně nakrucuje, usmívá a zírá – a stejně jako ona ani divák nemá šanci z filmu cokoli z blízkovýchodního dění té doby a role Gertrudy Bell v něm pochopit... Je např. dokonale výmluvné, že veškeré repliky pronesené v jiném než anglickém jazyce se tu ani nepovažují hodné překladu, Kidman se u jejich pronášení prostě jen tváří významně a divákovi, který přece také nepotřebuje ničemu rozumět, to má jen polopaticky ilustrovat, že Bellová hovořila místními jazyky. (Až to připomíná cimrmanovské dokazování, že světlo je rychlejší zvuku.) *** Stačí trochu zagooglit, aby bylo jasné, že skutečná Gertrude Bell nebyla tak okatě půvabná, vymydlená a naivní a cestu k porozumění beduínům a blízkovýchodní politice si vyjednávala složitěji a mnohem originálněji, např. mnohem častěji přes ženy politicky vlivných mužů v pozadí než přes muže-panáky, kteří by jí jen trapně padali k nohám, žádali si ji do svého harému či se jí podbízeli i před zraky vlastních manželek... *** Ostatně např. v době, kdy se setkala s 16letým emírem z dynastie Rašídů, jí už bylo 45 let, a v době, kdy se dozvěděla o smrti podplukovníka Doughty-Wylieho, 47 let. *** Herzogův film je nejen dokonale antifeministický, protože Bellovou předvádí jako zjednodušenou vzdychající naivní krasotinku propadající tragickým romantickým aférám, jejíž úspěchy dosahované v arabské poušti, v evropské politice nebo ve velehorách zřejmě nestály žádné úsilí a na rozdíl od jejího půvabu jsou nehodné zobrazení, ale navíc uráží i všechny diváky, kterým nestačí koukat se na plakátově hezkou tvářičku v cizokrajných kulisách. Uf. *** (Na B12, 2. 4. 2024.) *~ (03.04.2024)