Kráľovná púšte

Jméno Gertrudy Bell jsem slyšela poprvé v tomto filmu, v životě jsme o téhle ženě nikdy neslyšela a myslím si, že je to škoda, protože si myslím, že to byla jedna z prvních odvážných žen, které oslavovali svojí svobodu a díky možnostem a své povaze mohla cestovat po poušti a řešit konflikty, které Anglii velmi pomohli. Zní to skvěle, že? Bohužel film ale takový není. Ze začátku to vypadá na romantický příběh, který skončí tragicky, najednou se z toho stává road movie na dromedárovi s nádechem dramatu. Je škoda, že tam nebylo nic akčnějšího nebo nějaká scéna, kde by se Nicole Kidman konečně s někým vyspala, když už si tedy zahrála o 25 let mladší postavu, ale nic, ten film je prostě jedno velké nic. Jedna hvězda za jednu odvážnou ženu, o které je příběh, jinak nic. (02.04.2018)

Intimní vztah Nicole Kidman s mužem. Je to emocionálně prázdné . Příběh režisérka Werner Herzog založila na skutečné postavě Gertrude Bell, archeoložce, která začátkem století cestovala pouštními krajinami blízkého východu a po cestě se stejně jako jedna moje kamarádka zamiluje. Pušť je působivě nasnímána. Film je konvenční a obecný a uspával mě, ale líbilo se mi pár vydařených hlášek a tak politické zhodnocení Sýrie " Sunité, šíté, Alavité , Drůzové, křesťané a všichni si jsou po krku. A na severu jsou Kurdové". A německá kancléřka mom fuhhrer Merkel si miliony pozvala na práci do Německa jako náhradu na populačně vymírající obyvatelstvo...Můj oblíbený psycholog Jeroným Klimeš říká, že sexuální šílenství mužů se zvětšuje se sluncem. Ve středověku byl trest smrti za krádež chleba , protože byl cenný. V Arabských zemí je trest smrti za nevěru, protože...dosaďte si sami vlastní zkušenost s Italama, Arabama. (23.04.2020)

Není to Kidmanovic ďouče přece jen už trochu staré, aby i s těmi plastikami a botoxem běhalo po poušti? No, nebudu sžíravá. ______ Film začíná jako limonáda bohaté dědičky a prostého úředníka v Orientu. Pak se cosi stane a Kidmanová zbytek filmu projezdí na velbloudu a furt se s někým představuje. Fakt, ta se seznámila snad se všemi obyvateli pouště včetně pískomilů. Jinak totiž nedělá nic jiného. Místo archeoložky, etnografky a asi vůbec rázné a praktické ženy, kterou Gertruda Bell jistě musela být, aby to přežila, předvádí Kidmanová jakési vílovité stvoření, které by odfoukl první pouštní větříček. SHRNUTÍ: Chcete se podívat na 50 odstínů pouštního písku. (03.09.2018)

Druhá promarněná šance pro Herzoga – po tomhle už jich ode mě víc nedostane. *** Gertrude Bell byla pravděpodobně velmi pozoruhodná osoba a mohla z ní být dobrá látka pro kvalitní životopisný film, kterého jsme se ale od Herzoga nedočkali ani omylem. Člověk by - padesát let po Leanově Lawrencovi z Arábie - přece jen čekal, že laťka bude nastavená mnohem výš. V Herzogově arogantním, povrchním, hloupém a urážlivém díle nicméně jen přes dvě hodiny sledujeme vždy čistě vymydlenou Nicole Kidman, kterak se ladně pohupuje estetickou krajinou na stejně čistě vymydleném velbloudu a kterak osudově upírá své modré oči v mléčné tváři na každého muže, kterého jí přihraje banální scénář a který jí řekne nějakou lichotku, usmívá se nebo se tváří významně a vždy u toho vzdychá s pootevřenou pusou (téměř není záběru, kde by udržela rty semknuté) a nechává si dávat dary a skládat poklony. I po třech týdnech věznění má vlasy jako z reklamy na šampon a šaty i pleť zářivě čisťounké, a místo aby si na plátně skutečně zjednávala respekt a s respektem se snažila proniknout pod povrch a porozumět dění kolem sebe, jen se provokativně nakrucuje, usmívá a zírá – a stejně jako ona ani divák nemá šanci z filmu cokoli z blízkovýchodního dění té doby a role Gertrudy Bell v něm pochopit... Je např. dokonale výmluvné, že veškeré repliky pronesené v jiném než anglickém jazyce se tu ani nepovažují hodné překladu, Kidman se u jejich pronášení prostě jen tváří významně a divákovi, který přece také nepotřebuje ničemu rozumět, to má jen polopaticky ilustrovat, že Bellová hovořila místními jazyky. (Až to připomíná cimrmanovské dokazování, že světlo je rychlejší zvuku.) *** Stačí trochu zagooglit, aby bylo jasné, že skutečná Gertrude Bell nebyla tak okatě půvabná, vymydlená a naivní a cestu k porozumění beduínům a blízkovýchodní politice si vyjednávala složitěji a mnohem originálněji, např. mnohem častěji přes ženy politicky vlivných mužů v pozadí než přes muže-panáky, kteří by jí jen trapně padali k nohám, žádali si ji do svého harému či se jí podbízeli i před zraky vlastních manželek... *** Ostatně např. v době, kdy se setkala s 16letým emírem z dynastie Rašídů, jí už bylo 45 let, a v době, kdy se dozvěděla o smrti podplukovníka Doughty-Wylieho, 47 let. *** Herzogův film je nejen dokonale antifeministický, protože Bellovou předvádí jako zjednodušenou vzdychající naivní krasotinku propadající tragickým romantickým aférám, jejíž úspěchy dosahované v arabské poušti, v evropské politice nebo ve velehorách zřejmě nestály žádné úsilí a na rozdíl od jejího půvabu jsou nehodné zobrazení, ale navíc uráží i všechny diváky, kterým nestačí koukat se na plakátově hezkou tvářičku v cizokrajných kulisách. Uf. *** (Na B12, 2. 4. 2024.) *~ (03.04.2024)

Snad proto, že životopis Bellové není totéž, co Lawrence z Arábie, není nadšení tak veliké. Nicméně setkání Kidmanky a Herzoga nabízí nevšední pocitový zážitek. Politika Středního východu, samozřejmě úloha ženy ve společnosti a mnoho dalších atraktivních témat rámu Herzog do pláten plných pastelových barev, Kidmanka se rozpomíná na své role z mládí, pro které vždy měla svůj pověstný esprit. Dobrodružství s magickým nádechem, taková je Královna pouště. Vhodné doporučit například těm, kterým učarovala Zahrada Allahova. (29.09.2017)