Kandidát

Človeka aj poteší, že na Slovensku začne točiť aj niekto iný ako utrpiteľskí elitárski umelci, čo dva krát za rok navštívia ústav pre problémovú mládež, potom sotia dvoch nehercov pred kameru, stlačia play a myslia si , že svojím "realistickým" pseudohumanizmom spasia svet. Bohužiaľ tento druhý protipól (filmy ako Kandidát) a ich snaha natočiť populárny žánrový film opäť raz nevyšla. Ešte by sa dalo prehltnúť, že je to celé jedno reklamné porno. Čaro réžie totižto spočíva v nastrihávaní makrodetailov ksichtov na fetišistické makrodetaily produktov prekladané nemotivovanými jazdami v celkoch zaberajúce kuchyne a kancelárie z dizajnových katalógov. Režisérovi, ktorý doteraz točil len krátke reklamy, však nepomáha ani scenár. Dialógy sú na pár miestach celkom dobre vygradované a sem-tam sa scenár snaží umne striedať dramatické pasáže s menej dramatickými, ale v celom príbehu je toľko logických lapsusov, toľko nedotiahnutej poučkovej strnulosti a remeselnej nedôslednosti, že je to až bolestivé. O prilepenom konci a zbytočnosti celej odpočúvacej línie ani nehovoriach. Najviac ma však otravuje vyznenie filmu. Pôsobí to, akoby to spískala partička frustrovaných "umelcov", ktorí si chcú ostro uťahovať z biedneho stavu súčasnej politickej kultúry. Narážky na sociálne istoty, na tendre a mediálne kauzy pôsobia však veľmi plytko a hlavne je ťažko určiť, kam mali byť smerované, keďže už samotné poňatie kandidáta je protirečivé. Na jednu stranu chce kritizovať súčasný spôsob vytvárania kandidátov populistickými politickými stranami za pomoci národniarskych symbolov, na druhú stranu však kandidáta heroizuje a chce, aby sme ho ako diváci milovali. Sú to teda len romantické bludy o skazenom politickom marketingu s konšpiračnou pointou o tom, že za všetkým sú zlí eštebáci. Film teda nie je ani len priemerná žánrová zábava, a už vôbec nie dielo s inšpiratívnym spoločenským presahom. Iba symptomaticky vypovedá o tom, ako sme všetci frustrovaní s Fica, ale nič proti tomu nevieme spraviť. Megaotravné sú aj inside jokes s populárnymi tvárami z kultúrnej brandže ako napríklad Baláž a Hubinák v televíznej ankete, ktoré nemajú absolútne žiadny zmysel a k smrti otravná je komická postava mladého afektované odpočúvača, ktorý akoby sem doplachtil z Krónerovho Lóve a jeho exploatačné rádobyvtipné jazykové okienka, ktorých motivácia je mi rovnakou záhadou ako plagát Liv Ullmann v jeho byte. Keď mi poskytne niekto rozumnú motiváciu, prečo má postava s mentalitou pubertálneho vtipálka v izbe megaplagát hereckej hviezdy autorského kina šesťdesiatych rokov, tak som ochotný pozrieť si Kandidáta znova a pohľadať v ňom ešte niečo na druhú hviezdičku, pretože ma mrzí, že sa ďalší slovenský film len mierne odliepa od spodnej hranice hodnotiacej škály. (13.10.2013)

,,ZA TOTO SKONČÍME V PEKLE." ,,TAM UŽ JSEM PÁR KRÁT BYL. TROCHA LEPŠÍ ŽRÁDLO A JSOU Z TOHO PÍŠTANSKÝ KOUPELE." __ Úspech ,,Kandidáta" u slovenského publika spočíva predovšetkým v tom, že okrem odvážnej a príťažlivej formy, rieši globálny problém vtipne a s nadhľadom, čím sa vymyká tradičným a už nezaujímavým komorným príbehom o jednotlivcovi na okraji spoločnosti, na ktoré je naša kinematografia a priori zameraná. Celá scéna fenomenálneho Kubovčíka diskutujúceho s Dlouhým v McDonalde o vzájomnom postupnom odcudzovaní sa Čechov a Slovákov je pre príbeh v podstate zbytočnou, svojím podaním je však neskutočne vtipná (Hradec Králové - Trenčín Traktoristi) a dlho som sa tak dobre nezasmial. Vulgarizmy mi nevadili, akurát bočná dejová linka s Lambertovou manželkou je až zbytočne zamotaná. Zrejme preto len tie 4*. (3602. hodnotenie, 292. komentár k filmu, P.S. môj komentár č. 900) (04.06.2015)

Takhle si udělat srandu z volebních manažerů, všeho schopných reklamních agentur a vysoké politiky. To se Slovákům moc povedlo. Oceňuji taky velmi dobré technické zpracování, tedy hlavně kameru, s ozvučením už to bylo horší, protože mluvené pasáže příliš přebíjela hudební složka a ostatní zvuky. Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (21.04.2015)

Politická satira? Ani bych neřekl. Komedie? To už vůbec ne. Spíše jen cynický pohled do zákulisí prezidentských voleb, před kterými si všemocná lobby rozehrává svoje vlastní hry. Popravdě čekal jsem sofistikovanou Kancelář Blaník, ale i tohle mělo něco do sebe a upřímně řečeno ten recept, se kterým přišel Lambert, by zaručeně fungoval. Líbil se mi i styl, jakým byl film natočen, přičemž místy zavanul nádech Ritchieho a vůbec britských kriminálek, které mám rád. S herci jsem neměl problém. Majeský byl trefou do černého, stejně jako ostatní herci včetně Pavla Slabého, jehož role kněze montujícího se do politiky, mi ovšem přišla jako zbytečné plivnutí do tváře církve. Ale budiž. Spokojenost. 75% (27.10.2014)

Ne že by to bylo prosté čistých WTF momentů, podepřených mocně naprosto nekoncepčními českými post-synchrony (etudy biskupa Jozefa působí jak pasáže z vatikánského porna). Pokud ale čeká naivní bulvární žumpu typu Ulovit miliardáře / Kajínka, budete zákonitě zklamáni, neboť tento film dělali a) lidé, kteří zjevně mají s prostředím marketingu a reklamek zkušenosti, b) lidé, kteří sem tam dovedou napsat solidní dialog c) lidé, kteří jakž takž umí točit filmy (neříkám, že dobré). Formálně se samozřejmě bavíme o velmi snaživém derivátu na pomezí reklamy na kapučíno a nápodoby Tony Scotta. Scenáristicky jde o hodně pracně slátané dvě linie, z nichž jedna působí spíš jako dýchavičná továrna na humor a promo hlasu a obličeje Michala Dlouhého, druhá potom jako křečovité konstruování politického thrilleru v reáliích, které mu nepřejí. Je to amorfní slepenec motivů, které jsou jednotlivě zajímavé, někdy dokonce mají určitý kritický potenciál, dohromady ale působí jako trochu překotné žvanění o podstatě současného politického marketingu a tak vůbec. Když rozklíčujete jednotlivé vrstvy, odfiltrujete blbosti, zbude vám triviální historka s velmi triviálním poselstvím. Kandidát se sice zkouší tvářit, že je něco víc, ale nejlíp to vystihuje už "zavlasypřitaženost" následujícího SPOILERového spojení: slovenský Kennedy a potomek Štúra. Film se jednoduše chová podobně jako hlavní postava - všechno řeší efektem a kde efekt nepomůže, zabere ještě více efektu. U postav často vzniká dojem, že na svět kolem vlastně vůbec nereagují a sunou se dál jen proto, že to po nich scénář vyžaduje (jako kdyby se Coppolův Rozhovor úplně vykašlal na duševní strádání hlavní postavy a soustředil se jen na obsah odposlechů). Povrchnost tak v důsledku nemá žádný kritický / ironizující korektiv. Ani jednou jsem neměl pocit, že Kandidát uráží mou inteligenci, ale ani jednou jsem zároveň neměl pocit, že ji jakkoli stimuluje. Prostě nejpozitivnější, co o něm můžu říct je, že v daném žánru na území Československa nejspíš nic lepšího nevzniklo. A to je pořád sakra málo. (19.02.2014)