Šílená bejvalka

Občas geniální muzikál hodný Broadwaye (Broadway herci už jsou v ceně), občas jsem si zakrýval oči, jaké trapasy se odehrávaly na obrazovce (Steve Carell z amerického Kanclu proti tomu hraje 2. ligu), ale to je ve skutečnosti taky plus, protože jsem se s Rebeachel Blunch natolik sžil, že jsem s ní prožíval všechno. Ona to přirovnala k Ally McBeal plus Flight of the Conchords. Z filmů a seriálů, co já už viděl, bych to přirovnal k Ally McBeal (prostředí plus humor plus drama) plus 30 Rock (meta plus humor plus drama) plus písničky. Ty by se vám třeba nemusely líbit, protože je to taková žánrová ruleta, která bere inspiraci z existujících písniček, ale mně sedla, písničky přichází ve správných chvílích a často jsou vrcholem zábavy i ostatních emocí. Chytlavé melodie. Texty, ty často pramení z reálných situací (což je dokonce zmíněno v Textmergency), a i když třeba nejsem právník nebo nemám židovské rodiče, v textu písniček se čas od času najdu. A je jich díky čtyřicetiminutovým dílům požehnaně (2-3 za díl, dle poslední epizody 157). Stále se tam tak vejdou i mluvené dialogy postav, z nichž jsem nenašel nikoho, kdo by mi tam vadil. Na pozadí ústředního trojúhelníku Josh-Rebecca-Greg (potažmo čtyřúhelníků Rebecca-Josh-Nathaniel-Greg) se odehrávají zajímavé příběhy, které dokonce nejsou epizodní ale protínají několik epizod. K tomu se pne i několik mých výtek - některé postavy jsou trestuhodně málo využívané nebo málo viděné a ne všechno drama je nutně zajímavé, v důsledku čehož jsem půlku 4. série jen proposlouchal písněmi. K samotné písňové stránce žádnou kritiku nemám, všechny písničky (včetně několika stejně dobrých, které vznikly před seriálem), občas v necenzurované verzi, lze najít pohodlně na YouTube kanálu Rachel Bloom pod názvem racheldoesstuff. Jsou zabaleny do hromady standardních žánrů a stejně jako dialogy v seriálu, i texty písní boří tabuizovaná témata a nestydí se mluvit o věcech, které k životu patří, ale k tomu skutečnému, ne k tomu na televizní obrazovce. Závěrečný záznam z živého koncertu byla hezká třešnička na dortu. (16.04.2016)

Opět mladá, úspěšná, newyorčanka, single a (jak jinak) po třicítce, ale nenaplněná a s otřepaně typickou vlezlou matkou co jí neustále volá a buzeruje (a debilní seriálová a dávno nevtipná klišé se nám kupí a kupí...), se rozhodne hledat štěstí a lásku, a tím jakoby začíná spousta "roztomilých ztřeštěností" a úletů "k popukání"... Ano, znechucený sarkazmus a ironie ze mě přímo tryská, a to dávám standardně šanci každému seriálu vždy třemi epizodami, tady ale opravdu ne, a už po prvním dílu tuhle otřepanou příběhovou linii s radostí vzdávám. Ráchel Blůmová je bezesporu nadaná (nejen) muzikálová umělkyně. Bohužel typ příběhu ani zpracování scénáře mě nenadchlo. Kupodivu nejmíň mi na celé té nenápadité a vyšumělé slátanině vadilo muzikálové zpracování, a ty písňové vložky byly de facto docela úleva od jinak všudypřítomné trapnosti a předvídatelnosti. Musíme znova vidět už do mrtva a ze všech možných i nemožných stran probrané, vypreparované a dokonale úhledně přetřesené (a dyzajnově do detailu vystajlované) útrapy mladých třicátnic z USA, kterým biologické hodiny bijí na poplach a tím spouští frenetický závod o nalezení toho správného chlapa, lásky, štěstí a smyslu života? (How relatable, right?). Nestačila za všechny a jednou pro vždy (jako odstrašující případ) Carrie Bradshaw??? Odpad jako bič! (16.03.2020)

1. série - 90% - I o smutných věcech se dá vyprávět vesele a přestože při trampotách slečny Rebeccy nejednou slzím nad tím, jak beznadějně upřímná, bezhlavá a zoufalá ve svých snahách je, stejně často se vzniklým situacím i nemůžu přestat smát. Byť divák, který dohlédne za první dobrou, tuší za onou muzikálově rozkecanou zábavou jistou občasně vykukující temnotu. Rachel Bloom má ze života odkoukané mnohé, ale právě ty hořkosladké chvíle, kdy člověk miluje, ale milován není, to je její číslo jedna, díky kterému konkurenci bez problémů uniká. Z ostatních postav mě nejvíc překvapil Darryl, který z potenciální vtěrky přerostl do zázračného nahrávače na největší smeče a zároveň si pro sebe krade zcela samostatnou a překvapivě životnou introspekční linku. 2. série - 90% - Nešťastná Rebecca je o pořádný kus lepší než sobecká Rebecca. Milostný trojúhelník a vše kolem něj má sice na svědomí jako vždy skvělé songy, ale až když se daná vztahová situace vyřeší (a že se vyřeší dost překvapivě), začíná ta pravá druhá série, která by bez onoho těžkopádného rozjezdu patřila k vrcholům toho, co jsem kdy viděl. Holčičí síla, kterou hlavní hrdinka sdílí s Paulou, Heather a překvapivě hlavně s Valencií, je totiž nezměrná a ať už se na hostovačku zastaví Brittany Snow nebo nově příchozí šéf Nathaniel, jedná se o řetězce bránici trhajících gagů a geniálních hudebních nápadů. 3. série - 100% - Jestli nebyla třetí sezóna z West Coviny tím nejlepším, co jsem za poslední rok na obrazovkách měl tu čest sledovat, byla alespoň rozhodně tím nejzábavnějším. Těch sotva postřehnutelných muzikálních gagů, parodií a dokonalých veršů je tolik, že se ani nechce věřit tomu, jak dlouho si je parta kolem Aline Brosh McKenny šetřila. V kombinaci s gradující "duševní" linkou, která pro mě vždy byla tím základním dějovým předivem, se jedná o dokonale komplexní a přesto pro leckoho maximálně rozporuplný a nepřijatelný zážitek. To, že se sledovanost pohybuje takřka kolem nulových hodnot a relativně předvídatelná taktika stanice CW přesto zahrnovala i odklepnutí pro finální sérii, je nemalý zázrak. 4. série - 90% - V něčem jiná, vážnější, chvílemi snad i vyzrálá, ale v rozhodujících momentech bezhlavá i intimní zároveň. Poslední sezóna odpovídá na všechny zásadní otázky, zlehka poodhaluje závoj budoucnosti, končí přesně tak, jak podle tvůrčího týmu od samého začátku měla - a díky účasti Skylara Astina mě úspěšně nutí zapomenout na moji nenávist ke Gregovi. Možná to není pohádkový konec, ale takový ani nikdy být neměl. V mých očích Rebecca patří do konkrétní náruče, ve které nakonec neskončila. Nevadí mi to. I u vztahově muzikálové komedie, která má slovo girlfriend v názvu, může happyend spočívat v něčem mnohem vyšším. (16.10.2017)

1. série - Co je vlastně cílem celého seriálu? Pobavit diváka nebo vyvolat v něm trapné pocity?? Nevím, možná existuje někdo, kdo si pocity trapnosti za hlavní hrdiny užívá, já ale jím rozhodně nejsem. Na druhou stranu, pokud toto bylo cílem celého seriálu, pak nezbývá, než tleskat a smekat... Začátek je ještě trochu diskutabilní, ale časem je člověku jasné, že Rebecca Bunch je opravdu psychicky labilní jedinec. Nervy na dokoukání celého seriálu nemám, ale pevně doufám, že Rebecca aspoň najde  odbornou pomoc :-) (18.02.2023)

Upřímně jsem nevěřila, že CW dokáže vyprodukovat ještě něco horšího než Jane the Virgin. Ale pokud Jane the Virgin měla celkem snesitelnou a občas i vtipnou hlavní hrdinku, tohle JE MOC. A ČEHO JE MOC, TOHO JE PŘÍLIŠ. Rebecca je příšerná, hrozná, nesebevědomá, prostě má příšerný život a rozhodne se hledat štěstí, protože je tak dobrý člověk. Příběh losera, který snad nemá obdoby. Prosím, je to někdo, komu to přijde vtipné? Protože jestli jo, vážně chci vědět, CO PŘESNĚ JE NA TOM VTIPNÉ. (13.10.2015)