Ďalších desať minút I: Trúbka

Jako projekt celkove tak za 3+. a kratce k jednotlivym castem... : a/ Kaurismaki 4 - prilis malo casu na jeho styl, prestoze provedeni i obsazeni je dokonale. On proste potrebuje vetsi plochu, jinak to tolik nevyzni. Jako film by to byla parada. b/ Erice 5 - nadhera, cista poezie, to nejkrasnejsi z celeho filmu, vysoce prevysuje ostatni dily. c/ Herzog 3 - tezka facka "moderni civilizaci", de facto dokument (?). Opet muj problem s Herzogovym komentarem. d/ Jarmush 3 - formalne pekne, ale strasne nudne. e/ Wenders 5 - super dil s dobrym napadem, paradnim vizualem a jeste supersympatickou Amber Tamblyn k tomu. f/ Spike Lee 2 - tohle ja nemam rad. Vastne dost tendencni americky dokumet o politice. At uz to bylo jakkoliv, nevim proc o tom neco tocit. Nic se tim nezmeni. g/ Chen 5 - Asijska parada, dokonaly styl, skvely pribeh. Na deseti minutach cely film (ktery bych tez rad videl, pokud by existoval). Krasa. (07.04.2013)

Víctor Erice a Kaige Chen. To sú mená, ktoré si budem pamätať. Verím, že sa stretneme v podobe plnohodnotného dlhého filmu. A u ostatných filmov aspoň ich 10-minútová dĺžka spôsobila, že som sa u nich nestihla veľmi nudiť. Čo všetko sa dá za 10 minút? 11 minút trvá priemerný sex. Za 10 minút sa môže skončiť život ledva narodeného dieťaťa. A ešte niečo. Herzogov dokument z pralesa so mnou zamával kvalitne. Tempus fugit, čas plynie... (09.08.2017)

1) Aki Kaurismäki (3*) Panu režisérovi jsem nikdy moc na chuť nepřišel, ač uznávám, že má zajímavé nápady a náměty, jen ten podivně bezemočný styl mě nebaví. 10 minut jakoby vystřižených z libovolného Kaurismäkiho filmu, s jeho klasickými hercemi, typickou atmosférou okořeněnou hudebním číslem a komorními pokusy o absurdní humor, na druhé straně často nataženými scénami a vyprázdněnými charaktery postav. Vybranými scény upoutalo, prošlo kolem mě a skončilo jaksi bez pointy. 2) Víctor Erice (4*) Černobílá povídka z rodinného domku a zahrady s nádherně poetickými záběrmi a spoustou symbolů. Zapůsobilo, zanechalo silnější dojem i kus tajemna. 3) Werner Herzog (4*) Exkurs do dalšího domorodého kmene od režiséra filmu Kde sní zelení mravenci?, tentokrát formou krátkého dokumentu s autentickými záběry. Někde se zastavil čas před stovkami, tisíckami let a zachoval místa a způsoby života, na které neradno jen tak sahat. Upoutalo jak obsahem, tak osobitou atmosférou (zejména během plavby po řece uprostřed pralesa a visutých stromů), dorazilo i poselství. 4) Jim Jarmusch (1*) 10 minut s nezáživnou herečkou v maringotce v režii krále amerického nezávislého filmu mě nebavilo a nedalo mi vůbec nic. Žádná atmosféra, napětí, gradace nebo humor, nic, jen čistá nuda. 5) Wim Wenders (5*) Deset minut je méně, než dvě, tři nebo pět hodin a tak specialista na pomalé road movie až nebývale zrychluje, šlape s hlavním hrdinem v hektické situaci na plyn, dosahuje akčního tempa a přítažlivá atmosféra na cestách se vůbec nevytrácí, naopak. Největší zážitek z celé antologie. 6) Spike Lee (2*) 10 minut politiky aneb sestřih různých prohlášení kolem voleb v ultra mozaikové formě vydáván za umělecký film? Asi chápu poselství Leeho příspěvku, ale pro mě to celé nepřineslo nic, co bych si, snad jen v trochu méně experimentální formě, nemohl najít v běžných TV novinách, YouTube nebo sociálních sítích. 7) Kaige Chen (4*) Čína je snad jedna z mála krajin (mimo většinu afrických zemí), z níž jsem dosud neviděl žádný film, neznám ani pana režiséra. Chenův krátký příběh měl v sobě poetično, humor i emoce, byť mi chvíli trvalo, než mě naplno chytl. Jiná země, jiná mentalita, na začátku možná propast, na konci stejné emoce... přesto možná příliš letmé setkání na hlubší vstřebání viděného...? // Moje SHRNUTÍ celé antologie se nachází v komentáři k druhé části antologie Dalších deset minut II. ze stejného roku. [75%] (03.06.2022)

Ach, jo. Tolik jsem si přála něco napsat o tomhle filmu, ale zputnik uz všechno řekl daleko lépe než bych to svedla já. Tekže, zkusím to alespoň takhle: Erice (*****) ukazuje, jak jsou minuty i sekundy drahé, když víte, že někomu pri nich uniká život. Velmi surrealistická a povedená část. Spike Lee (***) nás zavede do kratkého mezidobí, v němž se rozhoduje o vítězi voleb. Zbytečně moc politicky angažované, Spiku. Kaurismäki (*****) vám ukaže, jak rychle lze dělat životní rozhodnuti. Léta na něj čekala zatímco byl ve vězení a pak během pouhých deseti minut se s ním ocitne ve vlaku jako jeho žena. Wenders (***) natočil pro mě nejprůměrnejši část o muži, který má deset minut na záchranu života. Jarmuschi stačí deseti minutová přestávka v natáčení, aby diváky uvedl do životních problémů jedné herečky. Herzog (****) vám předvede, jak se lze posunout v čase o tisíce let dopředu. Život, jenž se po tisíce let neměnil, leži během kratké chvíle v troskách. Také snad zbytečně moc angažovaný dokument o živote amazónských domorodců. A nakonec lahůdka od Kaige Chena (*****). Jeho příběh je trochu tajuplný a snad by se dalo napsat, že vypraví o tom, jak některé věci nikdy zcela nezmizí ze světa. - Těhle pět studií o čase stojí rozhodně za vidění. (29.01.2004)

Nemohu bohužel hodnotit do plných, i když některé snímky by si to zasloužily. To ovšem nemění nic na tom, jak se potvrzuje pravidlo: jiný kraj, jiný mrav. O tom nás totiž režiséři těchto povídkových snímků dokázali přesvědčit v pouhých deseti minutách, které nejenže mají hloubavou myšlenku, ale zároveň jsou umně promyšlené tak, aby si divák našel to, co je jeho kraji blízké. Ze všech bych vypíchla snímek Víctora Erica za jeho neskutečně zajímavou, ponurou a depresivně pomalou atmosféru a prostředí, dále Kaiga Chena za jeho představivost a sladce příjemnou tečku, Wernera Herzoga za pravdivý obraz toho, jak hrozná katastrofa se za 10 minut může stát. Bohužel povídka Spika Lee mi přišla vytržená z kontextu celého snímku a Wenders mě malinko nudil. (02.02.2011)