Nebo nad Berlínom

To je jako přednáška filozofie - zezačátku zajímavé, po nějaké době až extrémně nudné. Líbil se mi nápad s anděly pozorujícími lidské osudy a myšlenky, líbil se mi Peter Falk v roli sebe alias poručíka Columba, líbil se mi obraz a atmosféra, Berlín... Ale to pojetí, kdy celé dvě hodiny divák poslouchá tuny uvažujících / filozofujících lidí, prakticky bez jakéhokoli děje, souvislosti a návaznosti, to je bohužel až příliš. To si raději půjdu přečíst Platóna... (30.04.2007)

Filmy Wima Wenderse mají pro mě neopakovatelnou atmosféru. Dokážou ní naplno pohltit, stačí se pozorně dívat, naslouchat a v tomto případě i přímo nechat se unášet... a pak vás čeká skutečně krásné filmové opojení. Sice jsem předem netušil, že půjde o dvouhodinový film bez souvislejšího příběhu, který se celý rozpadne do mozaiky různých filosofických úvah, drobných epizodek, poetických výjevů a různých atrakcí, ale nakonec jsem ho zvládl jedním dechem. Chvílemi jsem měl skutečně pocit, jakobych se povznesl těmi andělskými křídly při pohledu na dění života z trochu jiné, mnohem poetičtější a magičtější stránky, než jakou človek třeba v průběhu běžného dne vnímá. (Ne)překvapivě se mi Nebe nad Berlínem líbilo víc do té doby, než černobílý andělský nadhled a možnost vychutnat si bez omezení různá nedostupná zákoutí vystřídala barevná realita plná zábran, např. v podobě plotů (...v roce 1987 v Berlíně tedy i přímo železné opony), nciméně dohromady z toho pro mě vzešla jedinečná podívaná s krásnou kamerou, nenucenými hereckými výkony i pěknou myšlenkou. Petera Falka coby speciálního hosta v roli přímo sebe sama a jeho sympatický nadhled jsem si obzvlášť vychutnával, stejně jako momentky ze zákulisí filmu. Co mě naopak příliš neoslovilo a spíše jsem mírně přetrpěl, bylo cirkusové představení klaunů ve zvířecích kostýmech a hlavně pak undergroundový rockový koncert, tady jsem úpřimně zalíbení nedokázal najít. Ale jinak jsem velmi spokojen, uchvácen a přes ta slabší místa na tento filmový zážitek jen tak nezapomenu. [85%] (17.07.2021)

Tahle podivná pohádka pro dospělé mi vůbec nesedla. A dlužno dodat, že Wendersovo neskromné srovnání se s Tarkovským, případně ještě neskromnější s velkým vypravěčem Truffautem, je na přes ústa. Nezbývá mi, než závidět těm, kteří tento film pochopili, případně slyšeli, že je dobrý, a tak aby se nezesměšnili před kolegy pseudointelektuály, tvrdí, že je úžasný. Ale těm druhým vlastně není co závidět. (09.06.2012)

Jeden z andělů, který "poletuje" nad Německem a poslouchá myšlenky různých lidí se zamiluje do artistky jednoho místního cirkusu. Může to znít jako německá verze "Města andělů", který se tímto filmem jistě inspiroval ale v tomto případě se nejedná o komerční romanci amerického střihu ale o dost pomalý a monology přecpaný film, kde mě zaujal hlavně Bruno Ganz, kterého jsem do té doby měl jen jako Hitlera. I přes extrémně pomalé tempo film dokáže zaujmout jak herci tak i vizuální stránkou střídající černobílou (čí spíše hnědobílou) kameru, která zprostředkovává pohled očima andělů, tak i barevnou z pohledu lidí. (10.05.2010)

Nikdy dříve nezněla němčina tak hypnoticky. Nikdy dříve nebyl Berlín tak okouzlující. Nikdy dříve nedostalo slovo film takovouto podobu. Složitý příběh o věcech mezi nebem a zemí. Báseň. Chlad. Filosofie. Nebe nad Berlínem, nebe nad námi. Nick Cave už je jen tou pomyslnou třešničkou na dortu. Strašně ráda bych dala pět hvězdiček, ale nemůžu. Vidím veškeré kvality, nenacházím slabé místo, ale.. necítila jsem nic. Jak moc jsem si přála podlehnout a nechat se unášet nádhernými obrazy i myšlenkami, tak to prostě nešlo, můj pohled byl čistě racionální. Snad jednoho dne se tou krásou nechám pohltit bez výhrady. (10.01.2008)