Réžia:
Wim WendersKamera:
Robby MüllerHrajú:
Rüdiger Vogler, Yella Rottländer, Lisa Kreuzer, Lois Moran, Hans Hirschmüller, Wim Wenders, Chuck Berry, Martin Müller, Edda KöchlObsahy(2)
Nemecký novinár Philip sa na letisku v Spojených štátoch zoznámi s mladou ženou a jej deväťročou dcérou Alicou. Matka ho poprosí, aby dcérku na chvíľku postrážil, čoskoro však vysvitne, že Philip sa bude musieť o Alicu starať oveľa dlhšie, ako pôvodne predpokladal. Obaja sa tak vydávajú na cestu, na ktorej hľadajú starých rodičov dievčatka. Prvý veľký film Wima Wendersa je zároveň úvodným dielom jeho voľnej trilógie cesty, kam patrí spolu so snímkami Falošný pohyb a V behu času. Road-movie o priateľstve a hľadaní strateného domova od režiséra filmu Nebo nad Berlínom Wima Wendersa. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (81)
Alica síce patrí k rannej Wendersovej tvorbe, ale myslím, že aj po desiatkach rokoch možno konštatovať, že tento film je možno jeho divácky najprístupnejší. Je sentimentálny, ale nie príliš a ukazuje zromantizovaným spôsobom čiernobielej kamery niekoľko svetových miest a veľkomiest. Nadnesene povedané, Wenders miluje cestovanie krajinou z mesta do mesta a aby mu ho niekto zaplatil, tak pri tom nakrúti väčšinou aj nejaký film. Niekedy je to NY, Amsterdam alebo Gelsenkirchen, inokedy napríklad Lisabon a Berlín. Pridá tam nejaký ten príbeh a občas si zafilozofuje nad podstatou umenia, napríklad nad zmyslom fotografie a televízie a mňa to väčšinou baví. ()
Scenar je svym zpusobem podobne spatny jako matka male Alice. Zpracovanim, ale umi oslovit ne jednoho divaka. Krasna kamera, cela rada navstivenych mist v cele s Wuppertalem a jeho slavnou Schwebebahn. Zajimavy vztah dospeleho muze a mlade holky. Film stoji za pozornost, i kdyz je misty trochu rozpacity. ()
Ja vlastne ani neviem, kedy a ako sa začala rozvíjať hlavná "dejová" línia o blúdení s malým dievčatkom. Už v prvých dvadsiatich minútach ma urážala nuda, ktorú sa Wenders pokúšal prezentovať ako umenie. Ak by som niekedy túžil po nudení sa, nepotrebujem k tomu žiaden film. A v budúcnosti si dám pozor, aby som žiadnemu ďalšiemu filmu od Wendersa nedal možnosť ma otravovať. Dobre ma pobavilo iba označenie jeho road movie za "legendárne". ()
Biják, co se nepodbízí ani nedělá naschvály – dovedu si ho představit jako ideální první ochutnávku nezávislé kinematografie pro někoho, koho definitivně znudil mainstream. Děj nikam nespěchá, ale už dávno jsem nebyl u filmu tak napnutý, jak to celé dopadne. Nádherné industriální obrázky. Funkčně repetitivní hudba od krautrockových legend Can. Přirozené hraní ústřední dvojice a hned několik tajemně půvabných dam ve vedlejších rolích. Polaroidová symbolika. Scéna s placenou televizí na letišti dnes už vyznívá víc jako stará sci-fi než jako někdejší realita. Do toho Chuck Berry a malý bluesman u jukeboxu. Ze všeho dohromady se line poloreportážní-polosnová, usměvavá, teple lidská (nikoli však líbivě sentimentální) atmosféra skoro bez temných podtónů, ty nabudou na síle až v pozdějších wendersovinách. Moc jsme si to včera užili. ()
To jsem si tak jednou pod vlivem splet filmy Alice ve městech a Alice už tu nebydlí od Scorseseho. No když už jsem se takhle náhodně k filmu dostal, rozhodnul jsem se, že se na to zkusim podívat. Čekal jsem, že to bude nějaká umělecká sračka, což se teda do jistý míry potvrdilo, ale výsledek neni zase tak špatnej. Označil bych to jako takovej filmovej chill-out. Jsou to takový obrázky, na který se hezky kouká. Ať už je to úvodní část z USA, kanály v Amsterdamu, visutá dráha ve Wuppertalu nebo potom cestování Renaultem 4 napříč oblastí Porúří. Tady by mi vůbec nevadil ani nějakej kýčovitej záběr na západ Slunce někde za ocelárnou. Jinak zápletka mi přišla dost vycucaná z prstů (Kdo by svěřil svou dceru chlápkovi, kterýho zná pár hodin a ještě navíc vypadá jako pedofil?), ale v podstatě jsem ten příběh ani nějak nevnímal. Moje první setkání s režisérem Wendersem dopadlo rozhodně líp, než jsem čekal. To bych moh zkusit i nějaký jiný jeho filmy... ()
Galéria (17)
Fotka © Filmverlag der Autoren
Reklama