Zimní spáči

Od Tykwera mě kdysi naprosto nadchla Lola, ale od té doby jsem od něj už nikdy nic neviděl (ani nechápu proč), ale nedávno jsem si na něj zase vzpomněl a konečně si řekl, že se od něj podívám i na něco jiného. Od pohledu mě nejvíc zaujali právě Zimní spáči, tak jsem si je sehnal, teď se na ně podíval a popravdě mě to celkem zklamalo. Tykwer svůj styl sice nezapře a stejně jako v Lole se mi tu líbil, ale nemůžu si pomoct, v dvouhodinové stopáži jsem se ho jaksi přejedl, místy mě začal nudil a hlavně jsem po skončení měl pocit, že tu forma dost vítězí nad obsahem, což jsem dokázal brát ještě u Loly (protože tam se mi to do toho příběhu hodilo), ale tady už ne, když se to snaží být vyloženě vážnější a přijít s příběhem plným zásahů osudu, kterému bych měl i věřit, že se může stát. Je to sice jiné, rozhodně je to zvláštní a své, ale tady mě Tykwer moc neuchvátil a celou dobu jsem postrádal nějakou silnější atmosféru, kterou měla snad jen scéna bouračky a pak možná ještě v závěru, ale tam to zase celé bylo poněkud přehnané, takže bych to asi moc nepočítal. Natočené je to opravdu úžasně, ale jen to mi dojmy moc nezachrání, když to jinak šlo mimo mě a vlastně to vygradovalo v něco jiného, než jsem čekal a než se tam hodilo... Slabé 3* (11.03.2023)

Netradiční příběh, zvláštní průběh a silný konec - tím se mohou Zimní spáči pyšnit bezesporu. Další obrovskou kvalitou je celá vizuální stránka, která je propracovaná do nejmenších detailů. Tykwerova práce s barvami - zejména tedy červenou (Karle, z toho by ses vážně počůral!), kterou hodně používal už ve Smrtelné Marii, ale i s dalšími barvami - je opravdu neobvyklá; každá z postav vstupuje do děje s jednou primární barvou, která může (a nemusí) symbolizovat a napovídat spoustu věcí, a tuto barvu si drží až do konce filmu. Griebeho kamera je jako u ostatních Tykwerových filmů nápaditá a neokoukaná... Vizuál je prostě celkově fenomenální. Tak proč dávám jenom tři hvězdičky? Zkrátka proto, že mě to fakt hrozně nebavilo. 57% (08.06.2014)

Zimní spáče jsem viděla po Lole, Princezně a bojovníkovi a Nebi jako čtvrtý film Toma Tykwera a považuji ho bezkonkurenčně za nejlepší film tohoto režiséra. Atmosférou mi silně připomíná Návrat idiota, jelikož se odehrává ve stejném bezčasí mezi vánoci a Novým rokem, příběh je rozehrán mezi dvěma dvojicemi (dívky spolu také bydlí) a pátou postavou je trochu podivínský promítač René. Naprosto mě fascinovalo barevné pojetí postav a vůbec celá výtvarná stránka filmu, završená závěrečným letem Marca. A nesmím zapomenout na to, že se tam ještě mimo jiné řeší otázka viny a trestu - pro mě to tedy Tykwer vyřešil k mojí naprosté spokojenosti. Děkuji tímto uživateli lupuscanis, který mi tento film doporučil. Máš to u mě, vlku. (03.04.2010)

Atypická záležitosť... Už úvod je rozpačitý. Pri čakaní, kedy začnú čriepky mozaiky do seba konečne zapadať, by bežnému divákovi vyšlo sako z módy. Ešte atypickejší je záver, ale načo prezrádzať. Nech si každý sám dôjde k svojmu trpkému koncu a nech si ho každý sám sebe vyloží. Vzťah medzi Marcom a Rebeccou je jeden z najpovrchnejších, aké som na plátne videla. To neznamená, že je zle zobrazený alebo zahratý. Takéto sú proste vzťahy. A nielen s inštruktorom lyžovania. (15.01.2017)

Horské městečko a v něm propletenec osudů několika lidí. Každý ctí svoji barvu (praštilo mě to tedy až při bruslení, ale potom už jsem nemohla oči odtrhnout). Zdravotní sestra Laura v zelené v práci i v civilu, její kamarádka Rebecca vždy červená. Instruktor lyžování Marco v modré, který svůj vztah k „červené“ střídá se „žlutou“. Podivná autonehoda od které netečně odchází muž v černé .... muž s poruchou krátkodobé paměti, který jediný zapomíná dodržovat svoji barvu. Každý se snaží najít tu svoji cestu v komplikovaných vztazích plných nedorozumění, žárlivosti, ale i smrti a trestu. Poznámka na závěr, pokud máte předsudky vůči německým filmům Tykwer by to mohl změnit. (24.07.2006)