Zimní spáči

Tom Tykwer ma vždy vedel vtiahnuť do deja. Navyše jeho snímky sú zahalené takou zvláštnou podmanivou atmosférou. V tomto prípade tu máme jedno mestečko s lyžiarskym strediskom a v ňom osudový prepletenec niekoľkých ľudí, ktorí sa nevedomky ovplyvňujú viac, ako by si mysleli. Skladačka o jednom nešťastí a hlúpej náhode, ktorá vás prinúti popremýšľať a všímať si aj rôzne detailíky, ktoré spolu utvárajú dej. Môžem len odporučiť. 85/100 (15.03.2017)

TOM TYKWER, ZIMNÍ SPÁČI (1997) ________ Zasáhne prozřetelnost? Co nemá být vidět, po tom se slehne zem? Zemře „ďábel“, protože se to má? Jste-li přesvědčení skeptici (oxymoron)? Možná vám při tomhle filmu něco párkrát uětědří políček. ____ Létající kamera si prohlíží neosobní zimní horské scenérie. Později na sebe nezřídka vezme příznačnou roli oka, co zeshora „do všeho vidí“. Ze svého pohledu ukazuje, spojuje, přivádí k sobě, svazuje. Až tatáž kamera pro změnu začne kroužit kolem hlavy – bude to proto, že vidí i dovnitř té hlavy. Barvy tu hoří, tečou, rvou se spolu i hladí, hádají se, uráží se a užívají si blízostí žádaných těl – žijou si vlastním životem, prolínají se s postavami, prosakují skrze ně. I když je to možná jen divnej pocit. ____ Film, ve kterém nikdy nemůžete vědět, co vše, krom žhavého popela, vyhasíná, když hasne cigareta. Francouzskou autorku nestejnojmenné literární předlohy (a spoluautorku scénáře) A.F. Pyszoru inspiroval jistý Shakespearův sonet o lidské vášni, jež sebe samu stravuje. Sonet jsem si přečetl. Novelu nesehnal. ____ Dovětek: V baru, setkání po mnoha letech: Hele, než se rozpijeme, pak bych na to zapomněl, viděl jsem takovej film. Německej. Dostalo mě to do kolen. ... Jen se to tak mihlo před pár lety na "dvojce"... A slehla se po tom zem... Sháněl jsem ho trpělivě celý tři roky... A myslel jsem, že by se ti (sahám pod stolem pro doslova vymodlenou DVD placku do batohu...)... Od půllitru se ozve: Ty kecáš, že máš pro mě Zimní spáče...!? (13.08.2008)

Zimní spáči představují moje první setkání s osobitým německým režisérem Tomem Tykwerem. Kolem jedné autonehody dokázal rozehrát zajímavou psychologickou hru, ale už tehdy jsem si uvědomil to, co se mi později potvrdilo při jeho jiných filmech. Sledovat jeho snímek znamená potkat krásnou dívku, smluvit si s ní rande a posléze zjistit, že jde o transvestitu. Jinými slovy, forma u Tykwera znamená rozhodně víc než obsah. Drama, které Tykwer rozehrál, nemělo z mého pohledu důstojné zakončení. Celkový dojem: 65 %. (17.04.2009)

Atypická záležitosť... Už úvod je rozpačitý. Pri čakaní, kedy začnú čriepky mozaiky do seba konečne zapadať, by bežnému divákovi vyšlo sako z módy. Ešte atypickejší je záver, ale načo prezrádzať. Nech si každý sám dôjde k svojmu trpkému koncu a nech si ho každý sám sebe vyloží. Vzťah medzi Marcom a Rebeccou je jeden z najpovrchnejších, aké som na plátne videla. To neznamená, že je zle zobrazený alebo zahratý. Takéto sú proste vzťahy. A nielen s inštruktorom lyžovania. (15.01.2017)

Malé městečko uprostřed krásných hor, kde se neustále sype sníh a vše je nádherně bílé, čisté. Zelená Laura, černý René, červená Rebecca, modrý Marco a k nim hnědý Theo. Jejich osudy se navzájem propletou a zpečetí je tragická autonehoda. Snímek se bez diskuze může pyšnit třemi věcmi, tou první je velice zajímavý a poutavý příběh, tou druhou je působivá a takříkajíc pohlcující atmosféra a tou třetí je dokonale zvolená hudba. Bylo mi potěšením, děkuji. (09.05.2017)