Návrat idiota

Tady pozor! To je moje. Návrat idiota pokládám za majstrštyk Saši Gedeona. Výborné! Zjevení jménem Pavel Liška, dokonalé scény u rodinného stolu, formanovská silvestrovská zábava a do toho Jirka Langmajer se svojí otázkou: kolik si jich měl? Často film nevídám, ale zařazuji jej okamžitě do svého vánočního playlistu. (05.02.2019)

Neuvěřitelně křehký pohled do světa jednoho prostého idiota. Ti, co kritizují Lišku, by se měli podívat zrovna na tento film, kde dokáže skvěle hrát očima a veškerá z replik, kterou pronese (a moc jich není) je důrazná a výborně zahraná. Skvělá Kučerova kamera, Gedeonovo režijní vedení a dramaturgie, či Godárova hudba jsou naprostými triumfy v rukávu. Stále po dvaceti letech je film aktuální. (04.01.2019)

Můj nejoblíbenější a podle mě nejlepší český film 90. let. aneb Film s velkym eF. Né proto, že by se o to snažil, ale právě proto, že se o to nesnaží (nebo to alespoň nedává okatě najevo). Tomu filmu léta neubraly nic na kráse, možná i získal. Naprosto úžasně vyvážené všechny složky filmy - kamera, scénář (úžasný dialogy!), režie, hudba a herecké výkony (všechny 4 hlavní naprosto skvělý, výkon Lišky dechberoucí) z Idiota dělají jeden z nejlepších novodobých českých filmů, co jsem viděl. O to větší je hanba, že se Gedeon na tak dlouho dobu - nevím z jakých důvodů - odmlčel, ale doufám, že se jednou ještě vrátí. (07.05.2009)

Velmi dobré tři hvězdičky. Proč ne víc? Celý film jsem se nemohl zbavit pocitu, že sleduji nějaké školní cvičení, které sice nemá žádné závažné prohřešky ale také nemá nic víc co nabídnout. Navíc je hrozné neustálé opakování hudebního motivu, kterého jsem už po prvních pěti minutách filmu měl dost a jen se sebezapřením ho musel poslouchat... (01.07.2008)

Jedna z mála příležitostí, při které si lze ověřit, že při dostatečně nápaditém a na úrovni zpracovaném scénáři, který režie ještě dále rozvine a povznese, může vzniknout film, který dá vzpomenout na nejlepší chvíle formování generace tvůrců šedesátých let. Ještě větším potěšením je výběr a kvalita výkonů herců nejmladší generace. Nelítostná konfrontace relativního rozhraní mezi psychickou normalitou a nenormalitou za ne normálních poměrů znesnadňuje jejich rozlišení. Děj položený do několika dnů kolem vánočních svátků a Nového roku postihuje mělkost charakterů, nestálost a povrchnost jejich citů a naznačuje východisko z tohoto marasmu na vývoji citů a názorů těch nejméně uspořádaných. Podobenství doby, která je opravdu až nezdravě vymknuta z kloubů a v níž nejblíž k lidství mají ti, kteří mu mají být ve své nesporné zmatenosti a neurčitosti nejvíce vzdáleni, zachycuje Gedeon s až překvapivou zralostí a jistotou. Pavel Liška hned při svém debutu dosáhl na vrcholnou úroveň; od té doby čeká na příležitost, která by ho k tomuto vrcholu alespoň přiblížila. Souhlasím s těmi, kteří považují toto dílo za zvlášť vysoko položenou laťku, na kterou se v české polistopadové a poprosincové produkci hned tak nedosáhne. Výčet nečetných výjimek, které na tuto úroveň dokázaly dosáhnout, toto pravidlo jednoznačně potvrzuje. (08.06.2008)