Divergencia

Dvě hodiny čekání na informaci, že Shailene Woodleyová má největší strach z lítajících ptáků a z toho, že jí ten supersportovec osouloží. Naprostý vakuum, blbý jak tágo a s nejnesympatičtější hrdinkou široko daleko, která furt opakuje, že je super vyčnívat z davu a nejít s proudem, přesto chce pořád vehementně někam patřit (tj. neustále se vrací ke svý frakci, kterou tvoří sadističtí fašounci). Tohle fakt nedávám. 30% (02.05.2014)

Co se v posledních letech osvědčilo, po tom tvůrci milerádi sáhli. Nedívali se doprava, doleva, nepídili se po originalitě, jeli na půl plynu. Výsledek v podobě podívané pro dospívající dívky, á la zase žijeme ve společenstvích podle svých hodnot a ctností, je tak skrz naskrz průměrný. Hlavní hrdinka dosud pomáhala hlavně druhým, vyznávala pokoru. Teď musí bojovat o přežití, protože se stává pro nastavený systém nebezpečnou. Ještě, že je tu frakce, která jí naučila střílet, skákat z vlaku a svlékat instruktora, co má cool tetování na zádech. Snímek okatě parazituje na úspěchu svých předchůdců, stejně jako ty parazitovali na ještě starších brášcích. Třeba na nesmělém čaroději z Bradavic. Nějak výrazně znepokojivý svět jsem z plátna nevnímal, vyváženost i rytmizace akce bohužel letí oknem, Shailene Woodley je naštěstí poměrně slušná, Kate Winslet naopak zoufale bezkrevná, což je k neuvěření. Režisér Neil Burger se zřejmě nudil. Když si to shrnu: klišé v místy docela chytlavém kabátu!! (25.06.2014)

Po filmárskej stránke je Divergencia veľmi našlapaná a len zriedka prekročila komfortnú zónu oddychu-chtivého diváka. Za tie malé zdráhavé pokusy vymaniť sa z priemeru vďačíme najmä kamere, ktorá sa snaží rozpohybovať z uhladenej strnulosti a sem tam vyťahuje aj menej konvenčné postupy. V druhom rade treba upozorniť na herečku v titulnej úlohe, Shailene Woodley, ktorá patrí medzi najväčšie talenty mladého Hollywoodu. Bez nej by sme v Divergencii hľadali akúkoľvek hĺbku márne. Divergencia nám predstavuje svet, ktorý má byť veľmi pragmatický a efektívny, takže sa zákonite v istých ohľadoch musel vyhnúť výstrednostiam, no v konečnom dôsledku filmu nechýba rázovitosť a atmosféra, ktoré dotvárali fiktívne usporiadanie spoločnosti a presvedčili nás o vernosti tohto sveta. Predstavte si, že žijete v meste obkolesenom vysokým nepreniknuteľným múrom. (12.02.2015)

Jelikož jsem díky náhlému osvícení objevil návod na nejlepší komentář ČSFD, zkusím to hned na prvním filmu, který jsem se rozhodl okomentovat. (Pro přesnost nejdříve uvedu ten návod: 1. Nepsat vůbec o daném filmu. Zážitek ze života líbí se nejvíc. Případně kritika společnosti obecně. Lidi chtějí mít názor. 2. Použít co nejvíce zkomolenin, neologismů a "dvojsyslů". To je nejvíce vtipné. 3. Pro jistotu převzít něco od Verbala. - Jen pro silné žaludky, ale je to terno, lidem se totiž líbí napodobeniny.) Tedy i já chci mít nejlepší komentář. Dejte mi šanci. Tedy: 1. To jsem takhle jednou jel do Prahy na Judas Priest. Lidí jak psů, všude samej žužu depešák. Po hodině jinak skvělého koncertu jsem už potřeboval strašně chcát. Deset minut jsem hledal hajzly, ale to není důležité. Prostě stojím zády ke dveřím a chčiju do mušle, když tu náhle někdo vešel a hned na mě spustil: "Vodkaď, vole!" Já na to: "Ze Sokolova, vole." "Jaký to tam je?" von na mě a já pohotově odpovídám: "Dobrý, až na ty cigány!" Dál nevím, co se dělo, pač mi ten cikán rozbil hubu tak, že jsem ani nevěděl, jakou písničku zrovna hrajou, ale asi to bylo Turbo lover. Ten divergentní útočník měl sílu jako hovado a já si zrovna držel pinďoura, tak jsem se nemohl ani bránit. Prostě blbý. 2. Co dodat k tomuto flipu? Disturbní svlečna neví, kterou mušli si vybrat a tak se dá ke švestkám. Záhy zjistí, že škola je tvrdá jako pyj jejího instrkala. Jo, instrkala, přesně tak, jak to píču. Nevím ale, jak to hovnotit. Je to děvčí Roman a pi-fi jen okrajově. Takové rádoby posrapo, ale pro holky. Sysel unikne hned záhy a pak jen nuda jak na abadondním večírku pro překročilé, hihihihi 3. Eklatantní paralela Vorlíčkovy tvorby s giganty žánru jako Tarkovský, Von Trier či Buňuel je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu orální kultury. Především afiliativní symbol sovy (ať už mající jakýkoliv signus) představuje edukovaného telebedekra, který významně asistuje divákovi prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence. (05.08.2014)

Sečtělý? To jsem. Mírumilovný? To určitě. Odevzdaný? Trochu jsem. Upřímný? Taky, bohužel, jsem. Neohrožený? Snažím se být. Divergentní? Tak to tedy určitě nejsem a dokážu to tím, že projdu testem bez ztráty vlastnosti. Musím se přiznat, že jsem si to v mírumilovném světě poměrně dlouho užíval, ale přesto jsem ke značně necharismatické Tris nepocítil žádnou náklonnost a s pomalu se blížícím koncem mi nakonec bylo naprosto jedno, jak to dopadne. Nechci nic moc prozrazovat, ale dopadlo to tak, aby to mohlo ještě dlouho pokračovat a já si dovolím vyjádřit pochybnost o tom, že bych bez toho nemohl žít. (06.11.2014)