Divergencia

Nedávno som sa náhodou stretol v čakárni u zubára s jednou uživateľkou tejto databáze a behom nášho rozhovoru prišla reč aj na filmy. Vrele mi odporučila snímok "Divergencia". Tak som si ho teda pozrel. No bohužiaľ musím konštatovať, že sa mi to moc nepozdávalo. Prišlo mi to ako naivná, teenagerská skomolenina Matrixu, Harryho Pottera, Twilightu a čo ja viem čoho ešte všetkého. Taký coolovo romantický sci-fi mišmaš. Nič pre ostrieľaného, ufrflaného, štyridstať ročného týpka ako som ja. ** (27.10.2016)

Sečtělý? To jsem. Mírumilovný? To určitě. Odevzdaný? Trochu jsem. Upřímný? Taky, bohužel, jsem. Neohrožený? Snažím se být. Divergentní? Tak to tedy určitě nejsem a dokážu to tím, že projdu testem bez ztráty vlastnosti. Musím se přiznat, že jsem si to v mírumilovném světě poměrně dlouho užíval, ale přesto jsem ke značně necharismatické Tris nepocítil žádnou náklonnost a s pomalu se blížícím koncem mi nakonec bylo naprosto jedno, jak to dopadne. Nechci nic moc prozrazovat, ale dopadlo to tak, aby to mohlo ještě dlouho pokračovat a já si dovolím vyjádřit pochybnost o tom, že bych bez toho nemohl žít. (06.11.2014)

Opětovné rozdělení několikastránkové knihy na tři nicneříkající filmy byla chyba. To však byl jakýsi nešvar této doby. Divergent nezůstane jediným filmem s mizivým příběhovým obsahem vzhledem k jeho ubíjející délce. První díl byl určitě tím nejlepším, stejně jako tomu bylo například u Hobbita a nebo Labyrintu. Navazující zbytečnosti, plné nesmyslů a zbytečné scénaristické výplně navazujících filmů však sráží celkový prožitek a napadají divákovu inteligenci. 49% (01.12.2020)

Těžko říct, jestli je to tím, že Neil Burger očividně zraje pro režisérskou špičku, ale z velmi vydařené předlohy se mu na každý pád povedlo udělat nejpřekvapivější film roku. V přímém srovnání mi dokonce blednou i první díly žánrově podobných Hunger Games, které se sice mohou opřít o pevnější literární základ, ale v adaptaci jim chybělo větší sepětí a nenápadné vysvětlovačky. Ty umí Divergence dokonale, přerod hlavní hrdinky pointuje do poslední věty a ze Shailene Woodley tak dělá asi nejatraktivnější hollywoodské zboží 20+. Možná za to může sál plný dvanáctiletých dívenek, které si nadšeně skáčou do náruče radostí, že se na tolik očekávanou předpremiéru vážně dostaly, ale atmosféra pěti frakcí mě sežvýkala daleko drtivěji, než jsem mohl čekat. I don't want to be just one thing. (01.05.2014)

Celkem neškodná teen blbina moderní knižní vlny, která však dosti doplácí na to, že divák musí hodinu a půl čekat, než se v tomhle nehezky šedivém světě začne něco dít. A když už tvůrci konečně začnou posouvat příběh razantně kupředu, tak se zde toho během následné třetiny semele tolik, až má divák pocit, že všechny důležité zvraty a úmrtí zde viděl jakoby z rychlíku. Spousta scén tak nemá ten správný dopad a celé se to člověku vykouří z hlavy až příliš rychle. Potenciál do budoucna tu ale rozhodně. Jen ta Shailene Woodley v drsném režimu a bouchačkou v ruce je největší castingovej fail roku. (28.08.2014)