Divergencia

Další z té řady teen hloupostí, jejichž předlohy měly komerční úspěch, takže je jasné, že se musí dočkat filmu. A nejen to, rovnou celé trilogie doufajíc, že se za ty tři roky najde novej bestseller, jinak by musel přijít prequel nebo tak něco. Každopádně i přes moje počáteční předsudky pramenící už z principu, jakým Hollywood nastavuje tvář převážně puberťačkám, neříkám, že se jedná o úplný paskvil. 130 minut je celkem dost, ale jinak to víceméně odsýpá v pohodě, Neil Burger zvládl svojí práci přesně tak, jak to studio chtělo, obsazení taky není úplně špatné (až na šíleného Courtneyho), ale je to prostě takové obyčejné, ničím nevyčnívající a vše sázící na svou cílovou skupinu. Nic víc, nic míň. Jedna z těch sérií, kterou za deset let nikdo nedokáže odlišit od těch ostatních...60% (02.08.2014)

Vlastně mě film svou (pod)průměrností docela bavil. Svět budoucnosti spláchnutý v pár větách, zjednodušení na dřeň na základě kastovního systému. Tam někde ztracená v hledání sebe sama je dospívající hlavní hrdinka Beatrice, jíž ani rozřazovací test příliš nepomůže, má ale obrovskou touhu někam patřit. Kvanta pomalu vlhnoucích teenagerek jásají a s Beatrice se ihned ztotožní, přičemž nadále opovržlivě pomrkávají po rodičích, kteří jim přece vůbec nerozumí. Nejde o nic světaborného, je to mnohem menší "kult" než Hunger Games, ačkoli celosvětové tržby okolo 300 milionů dolarů při rozpočtu 85 milionů nejsou úplně špatné, na hlavní hrdinku se sice celkem dobře kouká, ale není natolik zajímavá, je plošší - prostě to není Jennifer Lawrence a Theo James je takový novodobý Steven Seagal - nasranej, zamilovanej, znuděnej, pořád se tváří stejně - krutopřísně. (29.05.2015)

Opětovné rozdělení několikastránkové knihy na tři nicneříkající filmy byla chyba. To však byl jakýsi nešvar této doby. Divergent nezůstane jediným filmem s mizivým příběhovým obsahem vzhledem k jeho ubíjející délce. První díl byl určitě tím nejlepším, stejně jako tomu bylo například u Hobbita a nebo Labyrintu. Navazující zbytečnosti, plné nesmyslů a zbytečné scénaristické výplně navazujících filmů však sráží celkový prožitek a napadají divákovu inteligenci. 49% (01.12.2020)

Koukatelné sci-fi, které je pro mě díky očekávání srágory příjemným překvapením. Nemůžu říct, že jde o nějakou pecku, ale i přes tučnou stopáž mě divergenti dokázali pohodlně zaujmout a udržet si mou pozornost. Neil Burger vzbudí v divákovi šikovně zvědavost hned v začátku, z čehož potom těží po zbytek filmu, čímž bych zhodnotil více než první půlku filmu jako lepší. Zbytečné obavy jsem měl z neznámých tváří, protože hlavní dvojce, resp. hlavní hrdinka, je velice sympatická, takže jsem neměl problém jí fandit a nechat se místy i lehce napnout. Ale abych jen nechválil, tak celý film je zbytečně light množstvím krve počínaje, přes žádné zvraty, až po pár logických kiksů. Celkově je to tak na 3,5*, přičemž z milého překvapení dávám čtverec, ale například Enderova hra se mi líbila z této přizdiseroucí sorty o kousek víc. 70% (27.07.2014)

Jelikož jsem díky náhlému osvícení objevil návod na nejlepší komentář ČSFD, zkusím to hned na prvním filmu, který jsem se rozhodl okomentovat. (Pro přesnost nejdříve uvedu ten návod: 1. Nepsat vůbec o daném filmu. Zážitek ze života líbí se nejvíc. Případně kritika společnosti obecně. Lidi chtějí mít názor. 2. Použít co nejvíce zkomolenin, neologismů a "dvojsyslů". To je nejvíce vtipné. 3. Pro jistotu převzít něco od Verbala. - Jen pro silné žaludky, ale je to terno, lidem se totiž líbí napodobeniny.) Tedy i já chci mít nejlepší komentář. Dejte mi šanci. Tedy: 1. To jsem takhle jednou jel do Prahy na Judas Priest. Lidí jak psů, všude samej žužu depešák. Po hodině jinak skvělého koncertu jsem už potřeboval strašně chcát. Deset minut jsem hledal hajzly, ale to není důležité. Prostě stojím zády ke dveřím a chčiju do mušle, když tu náhle někdo vešel a hned na mě spustil: "Vodkaď, vole!" Já na to: "Ze Sokolova, vole." "Jaký to tam je?" von na mě a já pohotově odpovídám: "Dobrý, až na ty cigány!" Dál nevím, co se dělo, pač mi ten cikán rozbil hubu tak, že jsem ani nevěděl, jakou písničku zrovna hrajou, ale asi to bylo Turbo lover. Ten divergentní útočník měl sílu jako hovado a já si zrovna držel pinďoura, tak jsem se nemohl ani bránit. Prostě blbý. 2. Co dodat k tomuto flipu? Disturbní svlečna neví, kterou mušli si vybrat a tak se dá ke švestkám. Záhy zjistí, že škola je tvrdá jako pyj jejího instrkala. Jo, instrkala, přesně tak, jak to píču. Nevím ale, jak to hovnotit. Je to děvčí Roman a pi-fi jen okrajově. Takové rádoby posrapo, ale pro holky. Sysel unikne hned záhy a pak jen nuda jak na abadondním večírku pro překročilé, hihihihi 3. Eklatantní paralela Vorlíčkovy tvorby s giganty žánru jako Tarkovský, Von Trier či Buňuel je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu orální kultury. Především afiliativní symbol sovy (ať už mající jakýkoliv signus) představuje edukovaného telebedekra, který významně asistuje divákovi prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence. (05.08.2014)