Veronika se rozhodla zemřít

Fúúú, kdyby si po tom úvodním tříminutovém monologu hlavní hrdinka prohnala hlavou kulku a film skončil, byl by to naprosto geniální kraťas. Ono to ale pokračuje dál s nějvětším (ale přežitelným) negativem - je to hrozně předvídatelné, čitelné a nepřekvapivé. Opravdu, nic, co se v tom filmu stalo mě nepřekvapilo a nedá se říci, že bych to nečekal. Mám filmy z blázinců rád, protože v nich vystupují netypičtí lidé, trochu odlišní od té masy, kterou potkáváte v běžném životě. A tady jsou lidi zajímaví. Do filmu jsem šel, aniž bych věděl, o co jde, hlavně proto, že jsem chtěl vidět "starší" Sarah Michelle Gellar (a zjistil jsem, že bych ji chtěl vídat ve filmech více, protože její starší verze mi sedí a je sympatická mnohem více, než její mladické role). Trochu mě mrzí, že byla ve filmu jediná, které scénář a příběh prakticky vůbec neumožnil hrát. Ona tam jen byla, jen jako velké obří zrcadlo, od nějž se odrážely ostatní postavy, v rámci možností a předložených témat zajímavé a herecky alespoň nějak průbojné. Ten konec mě vyloženě zprudil. (03.04.2017)

Čula jsem, že se mi dostane nějakého hlubokého poselství (a to jsem ještě ani netušila, že autorem knižní předlohy je Paulo Coelho). Civím na plátno, kde se jakási pesimistická naivka snaží zlikvidovat svou tělesnou schránku (a snad i ducha) a říkám si Ha, tak tady se někdo určitě nechá s chápavým přihmouřením oka dospět. Ve slepé víře (jsem přece v Aeru) doufám ve střídmou soudnost tvůrců. Já naiva! A ne, nemyslím si, že tento povzdech je výsledkem působení umně narafičeného magnetu na zapojení diváka do děje. Nechci některé mé masochistické následovníky připravit o zážitek vypočítáváním konkrétních okolností (zahrnujících déšť, klavír a Sarah Michelle Gellar), přejdu proto rovnou k podstatě této habaďůry. To, co na plátně vidíte, není žádnou pravou cestou "ke kvalitnějšímu bytí", jak se příběh tváří. Hrdinka leze pořád do stejný pasti, jen si k ní skrz džungli klišé prosekává jiný dveře. Pokud budeme brát autorův přístup vážně (dojdeme nutně k parodii), nechápu, že před filmem neběží noticka ministerstva zdravotnictví Tento film propaguje sebevraždy. A páterovi Jonesovi došly sirky?? ___ Děkuji type_B za stržení potlesku po filmu. ___ Aero Naslepo, 21. 9. 2010. (25.09.2010)

Ano - je to klišé. Scény, kdy Veronika vyjmenovává, co všechno nenávidí potažmo to, co by vše chtěla ve zbývajícím čase udělat, vyznívají dost strašidelně. I konec jsem si představoval trochu jinak. Ale pořád je tu Sarah Michelle Gellar a skvělá hudba, což společně dohromady dělá z celého filmu nadprůměrný zážitek. 80% (27.09.2010)

Asi každý človek si uvedomuje, že stačí malá chvíľa a už tu nemusí byť a možno podľa toho by sa mal správať, konať, žiť. Každý. Možno sa podľa toho niekto aj chová, ale aj tak, potom skĺzne do stereotypu, ten rýchly život ho vtiahne. A ak sa niekto nedá vtiahnuť a žije život podľa toho, tak taký človek ani nemusí čítať knihy P. Coelho, aby mu to pripomenul. Film som dopozerala do konca, neskutočná nuda, dokonca ani hlavná predstaviteľka a hlavný predstaviteľ nehrali tak, aby som si k nim našla cestu. Pre mňa veľké sklamanie. Jediná, ktorá mi urobila radosť bola Melissa Leo, na tú sa mi stačí len pozerať. :-) (27.10.2014)

SPOILERy! Film som videl prvý, čo ma trochu mrzí a zároveň som rád. Keď som ho pozeral, dostal ma. Málo čo sa mi takto trafí do pocitov a hovorí mi z duše. Vadil mi iba ten koniec. Akonáhle sklonila hlavu sediac na lavičke, mali naskočiť záverečné titulky, film mal skončiť a Veronika zostať mŕtva. Vzhľadom na dej, ktorý tej scéne predchádzal, to ale zas tak nevadilo a v priebehu toho týždňa som si to pustil ešte trikrát. Kniha je iná. Jedna vec je, že Youngovej Veronika Decides to Die patrí medzi najdoslovnejšie a najpresnejšie knižné adaptácie, podľa môjho názoru vôbec; a druhá, že vyznenie nakoniec pôsobí úplne inak. Coelhov štýl mi až do úplného záveru moc nesedel; neprišiel mi ničím výnimočný a pri vetách ako "Každý z nás je svojim spôsobom blázon.” som gúľal očami, aké je to neoriginálne. A potom prišiel, len tak medzi rečou, záver, ktorý som poznal a ja som bol rád, veľmi rád, ako som im to prial. A narcistický doslov vo filme nepoužitý (nepoužiteľný), ma presvedčil o tom, že kniha je predsa len o trošku... ja neviem, dôležitejšia? Mrzí ma, že som ju čítal až po zhliadnutí filmu, pretože som prišiel o moment prekvapenia a som preto rád, že som si neskazil dojem z výborného filmu. Kto nevidel / nečítal, odporúčam. Veľmi pekné. (09.06.2012)