Malostranské humoresky

Příliš nerozumím tomu průměrnému a nízkému hodnocení. Na to, že film točili studenti FAMU, nejde vůbec o špatný snímek. Famákům se podařilo shromáždit do jednoho filmu řadu výborných herců (Heřmánek, Kemr, Nárožný...) a zachytit atmosféru Malé strany v době normalizace. Líbí se mi scéna, kdy policisté v kuchyni se baví s kuchařkou, mladý policista řekne, že jediné, co na lidi platí, je obušek, a je obdařen nádherným Přeučilovým pohledem, který jasně říká: "Ty jsi ale blb.":-) Kdeže ty prázdné malostranské uličky jsou, že? Pro tento film mám opravdu slabost, takže dávám za 4. ______________EDIT_______________Po letech měním názor: 5* (19.02.2008)

Jeden z nejhůře natočených filmů devadesátých let. Dokud jsem neviděl Cestu z města, myslel jsem, že horší už to být nemůže, protože takhle diletantský scénář a režie se opravdu jen tak nevidí. Skutečně velmi trapný film, který si ale zaslouží jednu hvězdičku kvůli některým hercům, kteří to přece jen částečně zachraňují. (11.04.2003)

"Co si to dovolujes? Ja jsem cesky basnik...." Tento film (umyslne nepisi povidkovy film,jelikoz mne jednotlive pribehy splyvaji do sebe sama,do jednoho prolinajiciho se deje) si zaslouzi aby byl hodnocen. Ne aby byl hodnocen, nybrz vsak chvalen a veleben az k samotnemu uctivani se priblizujici. Je mi uprimne lito vsech ,kteri nemohou atmosferu a krasu tohoto dila citit a nalezite ji i ocenit. Spravne to zde nekdo napsal,ze totiz Malostranske humoresky maji dusi. Hudba od Vladimira Wimmera je ta jedina spravna a k Male strane se hodici. Josef Kemr je mimozemsky. "Boze,proc dnem i noci netrestas tu havet cloveci,tu zber tekavou ,hemejrivou, ty chrchle mazlavy co z tohohle mesta vubec z celyho sveta delaj peklo, Boze jak jen se muzes divat na tohle odporne mesto proc ho nevyhladis z povrchu zemskyho,proc trpis tu sodomu, proc ji nestihnes ranou morovou ptam se te ? Dyt se na ne podivej boze co jsou to za hovada tupy, za nadoby prazdny,duty, copak,copak tohle jsou stvoreni k obrazu tvymu ptam se Te?" (30.10.2009)

Český povídkový film podle stejnojmenné knihy K. Pecky, jež se tematicky podobá tragikomickým Nerudovým Povídkám malostranským, avšak jednotlivé příběhy se odehrávají za normalizace. Film se skládá ze tří povídek od tří různých režisérů (Z. Gawlik, J. Pecha, J. Polišenský). V první povídce nazvané Buldoček se seznamujeme s hlavními aktéry, jež se scházejí v hospodě U černého vola. Ústředním momentem je konflikt, který vypukne mezi nezaměstnaný architektem Žoržem (K. Heřmánek), kterého živí jeho žena, jež emigrovala do USA a prostoduchým Z. Duškem. Duškovo fyzické napadení rezignovaného architekta a jeho následné vyloučení od stolu štamgastů je vykoupeno ochotou starat se o opuštěného psa, jenž se jednou nečekaně objevil v hospodě. Druhá, zřejmě nejzdařilejší povídka s názvem Poslední štěstí pana Žorže vypráví o návštěvě Heřmánkovy ženy J. Švandové a o ochotě příslušných úřadů poslat do za ní do Ameriky. Bezstarostný a bezpracný životní styl točící se kolem alkoholu, zahálky a žen však architektovi vyhovuje a odcestovat za svou ženou přes oceán odmítá. V okamžiku, kdy selže jeho pokus obstarat si u kamarádky psychiatričky fiktivní duševní chorobu, propadá zoufalství a jeho životní cesta končí tragicky. V závěrečné povídce jsou vybraní jedinci, umělci a intelektuálové chodící do oné stylové hospody, pozváni na zahradní slavnost s vernisáží kreseb k zámožnému a elegantnímu I. Rackovi. Trojice pozvaných hostů A. Goldflam, P. Nárožný a J. Kemr v jedné ze svých posledních rolí se setkává před svým odchodem s mladým drzounem V. Dlouhým, jehož neuctivé chování je korunováno noční roztržkou. Mladý nevychovaný holomek, z něhož se později vyklube tajný agent, je zde dáván do protikladu se starší, důstojnou generací těchto tří pánů. Jednotlivé povídky obsahují i mnohé minipříběhy z tohoto prostředí, jež bylo zachyceno velmi zajímavým a poutavým způsobem. V malé roli se objevil i autor předlohy K. Pecka, jenž hrál sám sebe a jeho obsazení vnímám jako milou poctu člověku, jehož život byl ukázkovým příkladem komunistické zvůle, neboť svá nejlepší léta strávil ve vězení nebo odloučením ze společnosti během normalizace. Kromě výše jmenovaných herců se u stolu štamgastů se scházela společnost ve složení V. Postránecký, R. Hrušínský ml. L. Kostelka či J. Synková. Dále se v tomto povídkovém filmu objevil P. Nový jako hospodský Marcel nebo M. Kuklová, jež po noci plné vášně představovala právě poslední štěstí nebohého pana Žorže. Díky velmi příjemné atmosféře a hereckému obsazení neváhám a hodnotím tento počin nadprůměrně. (12.07.2020)

Moje hodnocení je neobjektivní, proto jsem se dlouho vyhýbal jak hvězdičkám, tak komentáři. Měl jsem tu čest poznat osobně pana Karla Pecku, výjimečného člověka, podle jehož knihy je film natočen, seděl jsem u stolu štamgastů U černého vola a mám jako důkaz i fotku, vím, že tam pan Kemr chodil skutečně na pivo, a z FAMU znám všechny ty kluky, kteří to točili a kdoví, kde je jim dnes konec. Každá povídka je podaná jinak a asi nejméně se mi líbí Garden-Party, obě zbývající mají přesně ten feeling, tedy pocit, jaký Malá Strana a Nerudovka kdysi měly, když se tam lidi ještě znali, když tam byly hospody pro chudé umělce, a ne bohaté zahraniční turisty, a lidé tam skutečně bydleli a vídali se a povídali si, ne jako dnes, kdy jsou tam předražené kancly, a když nejsou turisti, nepotkáte tam ani nohu. Film má svou poetiku a je dnes vlastně svědectvím těch dávno ztracených let, 80. i 90., tohoto kdysi lidského místa. Kam se podobní lidé poděli a jsou vůbec ještě? Moje nejoblíbenější hláška je Nárožného povídání o tom, proč jako spisovatel detektivek na volné noze vstává ráno v pět, ačkoliv nemusí. Jinak film není ani tak o ději nebo akci, jako o pocitu (pocitech).Souhlasím s komentářem dr.fishe. (23.10.2020)