Na ceste do Berlína

Rusové umí. Jejich válečným filmům ze současnosti prostě není co vytknout. Tento film není klasickýcm válečným velkofilmem. je to spíš taková roadmovie. Mladý poručík Ogarkov je vyslán spolu s dalšími spojkami na divizní velitelství s důležitým rozkazem. Během německého tankového protiútoku se ztratí a při nalezení jedné z jednotek je obviněn z nedoručení důležitého rozkatu a dezerce. Je odsouzen k degradaci smrti zastřelením. Rozsudek musí potvrdit divizní velitelství, které však neustále mění pozici a tak je odsouzenec doprovázený ozbrojeným kazachem Džurabajem nucen putovat s rozsudkem v kapse skrze širé ruské pláně kolem řeky Volhy. Se svým strážcem zažívá nejeden boj. Jako člověk odsouzený k smrti a čekající na popravu v týlu se smrti nebojí, strašně rád by ale žil. Vždyť je mu jen 20 let. Situaci komplikuje i to, že se během cesty se svým eskortujícím strážcem spřátelí... --- Rusové nám ve filmu předvedou mnohou techniku a já si opravdu chrochtal. Tenhle válečný snímek rozhodně doporučuji ! * * * * * (07.07.2015)

„ZA PROJEV STRACHU, DEZERCE A POHRDÁNÍM PŘÍSAHY, BÝVALÝ PORUČÍK RUDÉ ARMÁDY OGARKOV SERGEJ LEONIDOVIČ, SE ODSUZUJE NA ZÁKLADĚ ČLÁNKU…“ /// Příběh poručíka Ogarkova, kterej je eskortován svědomitým Kazachem do štábu Rudé armády. Vobčas někomu píchnou, někoho zachráněj a vobčas střelej fašistu. Válečná road movie, ve který rozkaz zněl jasně, se snaží se ukázat absurdity, který válka (v Sovětským svazu) přináší. Motorem příběhu je vznikající pouto mezi „trestancem“ a doprovodem, ale hlavně váš pohled na věc. Snažte se vcítit do jejich rolí… Komorní jednohubka… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Novelu „Dva ve stepi“, kterou napsal Emmanuil Genrichovič Kazakevič v roce 1948, neznám. 2.) Vím, že nejen válkou je válečnej divák živ. 3.) Thx za titule „KUBA2000“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (06.08.2015)

Překvapivě realisticky uvěřitelný a chutný náhled do Rudé armády a okupovaného Sovětského svazu. Popov se naštěstí nepouští do žádné extra válečné vřavy, která by s sebou přinesla nános digitálního bordelu, jež Rusové bohužel standardně zvládají na nekoukatelné céčkové úrovni. Příběh sice má ve své pointě jistou dávku patosu, ale odprezentován je pěkně, kupodivu bez zbytečných nepodstatných parelelních postav, takže i když bych očekával hutnější dramatické vyvrcholení, Dorogu na Berlin můžu jako light válečný film doporučit a poděkovat Big Bearovi za tip. 70% (12.07.2015)

Ve válce nevíte dne ani hodiny. 1) Historicky akurátní emocionálně poněkud chladný snímek asi dnes nikoho neurazí._____ 2) V Sovětském svazu takové filmy moc nevznikaly. Osobní příběh jednotlivce, krutý soud, tupí vojáci chovající se jako stádo ovcí nebyly skutečnosti, jejichž zobrazení by sovětský režim toleroval. Ani tento film nepřekypuje kritikou, spíš jen připouští jisté přehmaty, které se holt stávaly, vždyť byla válka, že. Ale posun oproti minulosti je zřejmý._____ 3) Spoiler. Zpočátku filmu mi uniklo, co se přesně stalo. Podle některých komentářů mám pocit, že v tom nejsem sám a tak zde uvádím potřebné informace. Po ukončení střední odborné vojenské chemické školy přijíždí na frontu 20letý nezkušený poručík. Ve funkci důstojníka spojaře 114. střelecké divize dostává svůj první úkol: předat do štábu 341. střelecké divize dopis s příkazem ustoupit. Ogarkov zabloudí a příkaz tak nesplní. Při náhlém útoku Němců se Ogarkov úplně ztrácí a ustupuje do týlu. Jednotka, které nedoručil příkaz o ústupu, je v obklíčení zničena. Ogarkov je posléze odsouzen k trestu smrti zastřelením. Protože je však důstojník, musí ortel potvrdit štáb divize._____ 4) 23letý přitažlivý Juris Borisov (poručík Ogarkov) má velmi ruský obličej a umí dobře jezdit na koni._____ 5) Film vznikl podle novely 35letého Emmanuila Kazakeviče Dva ve stepi (1948), která byla v SSSR silně kritizována. V roce 1962 vznikl stejnojmenný film. V souladu s knižní předlohou je zde eskortér Džurabajev zralý zkušený muž. (17.05.2019)

Žádné hromadné masové scény, žádné teatrální hrdinství a díky bohům žádná propaganda. Jen takový malý válečný příběh dvojice vojáků, kteří se během strastiplné cesty spřátelí i přesto, že jeden je vězeň a druhý eskortující. Ono to v zásadě bylo tak trochu o ničem a navíc Rusové opět ukázali, že jim ty emoce moc nejdou, takže ta cesta, kterou k sobě oba hrdinové hledali, byla taková chladná a nedokázala vzít správně za srdce. Dáno to bylo i tím, že jeden z vojáků byl Asiat, který si vystačil prakticky s jediným výrazem po celou dobu. Ale i vzhledem k rozumné stopáži se na to koukalo tak nějak dobře, takže dojmy jsou vesměs pozitivní. 60% (22.06.2015)