Na ceste do Berlína

Ve válce nevíte dne ani hodiny. 1) Historicky akurátní emocionálně poněkud chladný snímek asi dnes nikoho neurazí._____ 2) V Sovětském svazu takové filmy moc nevznikaly. Osobní příběh jednotlivce, krutý soud, tupí vojáci chovající se jako stádo ovcí nebyly skutečnosti, jejichž zobrazení by sovětský režim toleroval. Ani tento film nepřekypuje kritikou, spíš jen připouští jisté přehmaty, které se holt stávaly, vždyť byla válka, že. Ale posun oproti minulosti je zřejmý._____ 3) Spoiler. Zpočátku filmu mi uniklo, co se přesně stalo. Podle některých komentářů mám pocit, že v tom nejsem sám a tak zde uvádím potřebné informace. Po ukončení střední odborné vojenské chemické školy přijíždí na frontu 20letý nezkušený poručík. Ve funkci důstojníka spojaře 114. střelecké divize dostává svůj první úkol: předat do štábu 341. střelecké divize dopis s příkazem ustoupit. Ogarkov zabloudí a příkaz tak nesplní. Při náhlém útoku Němců se Ogarkov úplně ztrácí a ustupuje do týlu. Jednotka, které nedoručil příkaz o ústupu, je v obklíčení zničena. Ogarkov je posléze odsouzen k trestu smrti zastřelením. Protože je však důstojník, musí ortel potvrdit štáb divize._____ 4) 23letý přitažlivý Juris Borisov (poručík Ogarkov) má velmi ruský obličej a umí dobře jezdit na koni._____ 5) Film vznikl podle novely 35letého Emmanuila Kazakeviče Dva ve stepi (1948), která byla v SSSR silně kritizována. V roce 1962 vznikl stejnojmenný film. V souladu s knižní předlohou je zde eskortér Džurabajev zralý zkušený muž. (17.05.2019)

V Rusku v loňském roce nejspíše tvůrci vyfasovali nějaké granty na válečné filmy, jinak si nedokážu vysvětlit ten přísun takřka totožných filmů za tak krátké období. Upřímně ani jeden není valné kvality, projevuje se na nich nízký rozpočet, ale v každém je alespoň pár desítek minut, které udělají fanouškům tohoto žánru radost, ať už bojovými scénami či nečekaným zvratem. Tento je z nich sice nejkomornější a nenabízí takřka žádné bojové scény, přesto z nich má nejzajímavější příběh a nejlepší atmosféru. Moje hodnocení 65%. (08.07.2016)

Žádné hromadné masové scény, žádné teatrální hrdinství a díky bohům žádná propaganda. Jen takový malý válečný příběh dvojice vojáků, kteří se během strastiplné cesty spřátelí i přesto, že jeden je vězeň a druhý eskortující. Ono to v zásadě bylo tak trochu o ničem a navíc Rusové opět ukázali, že jim ty emoce moc nejdou, takže ta cesta, kterou k sobě oba hrdinové hledali, byla taková chladná a nedokázala vzít správně za srdce. Dáno to bylo i tím, že jeden z vojáků byl Asiat, který si vystačil prakticky s jediným výrazem po celou dobu. Ale i vzhledem k rozumné stopáži se na to koukalo tak nějak dobře, takže dojmy jsou vesměs pozitivní. 60% (22.06.2015)

Dobrá, válečné drama o odsouzenci a jeho eskortě, kterak změní svůj osud. Tři hvězdičky by to získat možná mohlo, a to i přes svoji poměrnou nudu, kdybych nebyl teprve až tady překvapen, že to není film z nějakého devadesátého roku, ale z roku 2015. Cože? To jako vážně? Jo, to jako vážně. Možná tak jen jako adept na film z "Festivalu otrlého diváka". ~ 1,5* (01.08.2015)

Překvapivě realisticky uvěřitelný a chutný náhled do Rudé armády a okupovaného Sovětského svazu. Popov se naštěstí nepouští do žádné extra válečné vřavy, která by s sebou přinesla nános digitálního bordelu, jež Rusové bohužel standardně zvládají na nekoukatelné céčkové úrovni. Příběh sice má ve své pointě jistou dávku patosu, ale odprezentován je pěkně, kupodivu bez zbytečných nepodstatných parelelních postav, takže i když bych očekával hutnější dramatické vyvrcholení, Dorogu na Berlin můžu jako light válečný film doporučit a poděkovat Big Bearovi za tip. 70% (12.07.2015)