James Bond: Spectre

Trošku som sklamaný. Ale neviem, či je na vine réžia alebo scenár. Oceňujem akým smerom sa vydal Skyfall a Spectre začínal tiež veľmi dobre. Prvá hodinka nemala chybu. Úvodná akcia všetko rozbehla (s vynikajúcou kamerou!) vo veľkom štýle a potom, čo stará M nahrala odkaz pre Bonda, som sa naplno ponoril spolu s Craigom do hľadania odpovedí. Ale po hodine, ktorá rozdala super karty ako keby karty v polke filmu dochádzali a s balíku sa žiadne tromfy neťahali. Príbeh sa pomaly posúval až vliekol a akcia prekvapivo až toľko toho neponúkla (čo je prekvapivé kedže Spectre ma až gigantický rozpočet, ktorý sa tu stratil neviem kde). Nie že by bola zlá, ale od Bonda som čakal viac pretože moc sa mi tých akcii alebo scén do pamäti nevrylo narozdiel od Skyfall alebo Casino Royal. Narozdiel od rozpočtu potešili vedľajšie postavy, ktoré sa vo filme nestratili (M, Q, Hinx, Monneypenny) ale úhlavný nepriateľ mi prišiel dosť nevýrazný a jeho motív som moc nepochopil, teda pochopil, ale cele mi to nejako nesedelo a prišlo až zbytočne komplikované. Inak oceňujem prepojenie celej serie, ktoré je tu celkom šikovne vyriešené. Potešil aj humor, či hudba, ktorá mi tu prišla výraznejšia, taktiež úvodné nádherné titulky sú znova skvelo spracované. 75% - 4* (08.11.2015)

Vodkou a martini nasáklý papírový drak si zatančil v oku hurikánu, prolétl se ruinami i vznešenými nádvořími své bohaté minulosti, projevil nadhled ryze mooreovský a ačkoliv Aston Martin letěl do Tibery a Walther PPK do Temže, staromilským způsobem se vrátil ke své triviální podstatě. Když i reálný svět patří mocichtivým hlavonožcům a jejím chapadlům jako je pan Moriarty (vlastně C), není nic lepšího, než se upnout k iluzornímu světu, kde Bůh chránící své královny chodí zásadně ve smokingu.. Scházela mi Campbellem nastolená linie osudovosti (jediný „touching“ odchod byla Blofeldova číča a to ještě nevíme jistě) i Deakinsova ikonická vizualizace; stále stejně tančeným rakouským valčíkem naopak začínám být trochu přesycen. Zatímco sebevědomý Skyfall vyrostl až k nebi, Spectre se vrátil ke kořenům. Pořád se však dívám na jeden a tentýž strom, jehož každý další letokruh je přiblížením k věčnosti.. (09.11.2015)

Pro ty, kterým se tento grafomanský zvratek nebude chtít číst, přináším v úvodu krátkou rešerši použitých žalostných vulgarismů, abyste mohli bez přílišného zdržování opět bonzovat! Dnes tam mám „kurvení, hovno, dojebat, prdel a mrdna“. Tak jak je to s tou novou a lepší filmovou publicistikou? Bude, nebo si zase někdo dělal z HOMOhuby trhací kalendář? *** Bezskrupulózní kurvení bondovských tradic nemilosrdně pokračuje a tentokrát se nám Samík všemožně snaží naroubovat na oddechovou akční parodii Kasablanku. Do té by sice náš nový agent Nulanulaprasečíxicht jako imitátor Hámpryho zapadl daleko lépe, nicméně to by nesměl tento sice spektakulární kočkopes vylézt ven jako další hovno na hrob Honzy Fleminga. Takže tu máme zase řemeslně perfektní akční napínač, v němž to ale jde s Bondem jako Bondem od desíti k prdeli a který obsahuje několik velmi zavrženíhodných marginalit, a to i mimo fuckt, že je Manypeny zase briketa a hispánský otyloň Bautista ve čtyřicáté minutě kompletně zruší záložní řadu Skvadry azúry, když svými pěstěnými nehty promasíruje sklivce někomu, kdo vypadá úplně jako Pirlovic Andrejka. To se takhle po opravdu výživné úvodní sekvenci těšíte na tradiční titulky, které jsou v poslední době jedinou opravdovou bondáží. Ano, vizuálně jsou i tyto skoro uměleckým dílem, avšak tentokrát je činí téměř nesnesitelnými jakýsi odpudivý homoklád, jenž na jejich pozadí „Kreslí na zeď“ přeškrtnuté kosočtverce hnusně pištivou, kakofonickou fistulí, s níž by mohl z fleku plašit potkany. A pak to přijde! Člověk si před představením pečlivě protřepává zápěstí na nejvypečenější mrdnu filmového průmyslu Monču Belůči, u níž má chuť i v jejich jedenapadesáti odhodit veškeré gerontozábrany a ukázat ji, jak se správně míchají špagety karbonára a vysrkávají ančovičky z teplé tuňákové pizzy, ale po té se zapráší dřív, než stihnete rozepnout poklopec. Pak vám už jen panicky zalézají koule do břicha, protože vám do obrazu nakráčí snad ta nejodpornější Bondzrůda, jaká kdy byla k zhnusení! Představte si genetický odpad z křížení Michaely Kudláčkové a Rajské Vanesy, mezi jehož hlodáky by se dal úspěšně zaparkovat Boeing a který vám dokonale esteticky dojebe celé Spektrum sexuálního apelování. Ke vší té zrůdnosti je to i naprosto vynikající neherečka a mimická kafilérie, která se jí odehraje v xichtě při etudě loučení s Bondem, by vyvolala dávení snad i u certifikovaného slepce po koňské dávce Kinedrilu. A to ze solidní trojky prostě udělá tu nejhnusnější trojku, jakou jsem zde zatím měl to ponížení tu udělit. (15.11.2015)

Tak tohle bylo dlouhý jak cesta do Mukačeva a zpátky. Sam Mendes umí pracovat z obrazem to ano, ale pokud jde o jednotlivý scény zapoměl zřejmě na kouzelné slovíčko "stop" a tak Spectre působí zbytečně natahovaně. Osobnost hlavního padoucha, ale bohužel i bond girl je na úrovni papírovýho kelímku. Obě postavy jsou scénaristiky naprosto odfláklé, navíc Waltzova herecké invence je jen trapná kopie z Djanga a Panchartů. Profesionálně natočená rutina ze který jsem ještě teď nervozní jak klokan na trampolíně. EDIT 27.12. Už druhá změna názorů tento měsíc a navíc tady nad svým komentářem nevěřícně kroutím hlavou a říkám si, kterej kretén ho psal. Teď jsem dojel home projekci a zvedám na 5*. Je to neuvěřitelně komplexní a vyzrálý snímek, který umí vyprávět, trefuje se do citlivých míst, ale nebojí se ani velké a mistrovské akce a to co jsem tady napsal o Léa Seydoux, tak to už se nechápu vůbec, protože ta byla nejen prcatelná snad v každým záběru, ale po Evě Green snad jediná Bond Girl, která krom kukuč předváděla i herecký talent, za všechny jmenuji scénu s jejím otcem v TV a 007 na zemi. No dost možná je na čase zrevidovat svou bondí top. Zvedám ze 3* na 5*. (10.11.2015)

Další babylonské zmatení žánrů, ó bóže. Mexiko bylo docela svůdné a navnazující, ale to, co přišlo potom, jako by byl úplně jiný film od o několik tříd horšího štábu. Včetně písňo-titulkové sekvence, z jejíž nevkusnosti mi bylo vysloveně trapně. Ale předně: Jestli ještě jednou uvidím film se starými špiony, který je o tom, že jsou staří a někdo jim vyčítá, že jsou staří a zbyteční, a oni jdou a dokážou, že nejsou, tak už něco vážně rozkopu. Další věc: Kdo to psal? Kdo to stříhal? Tempo je velmi antiklimaktické a dramatický oblouk neexistující. Když pominu fakt, že to, o co tam má jít, je strašně prázdné, recyklované a nepřekvapivé, tak je tam taková spousta balastu, který není ani sexy, ani efektní, ani efektivní, nic. Kdo potřebuje vidět dvacet vteřin chůze nějakou chodbou, než se někam dojde, kde se zase nic nestane? Já ne. Kdo potřebuje vidět honičku, ve které se ani nijak zvlášť nenahánějí, jenom prostě dělají smyky v prázdném Římě? Závěrečná "bitka" mezi C a M je tak zoufale amatérská, že mě ani nenapadají vhodně urážlivá přirovnání. Jakékoliv napojení mezi Craigem a Léou je za A. papírově chtěné (a fyzicky nepřítomné) a za B. vnitřně logicky nefunkční. Všechny ženské postavy jsou tak ploché a nelogické, že se mi ani nechce uvěřit, že si na ten film víc nestěžují feministky na Tumblr. Christoph Waltz je pro mě osobně jedním z nejpřeceňovanějších mužů Hollywoodu a tímhle Blofeldem mi to jenom dál potvrzuje. Koho to zajímá, že si hrál zamlada s Bondem na písečku, charismatického adversária přece nelze vytvořit pomocí tří nezáživných monologických scén a prohlášení, že vlastně může za všechno, co se dělo v minulých filmech, aniž by tyto doopravdy působily tak provázaně a promyšleně. Další šustění papírem, až mi z toho v uších zvoní. Ale největší tragédii vidím prostě v tom, jak se tvůrci snaží s vlastní domnělou archaičností bojovat zoufalým zmoderňováním a zrealističťováním všech věcí, na kterých vlastně nezáleží, ale strukturálně zůstávají u padesát let starých vyprávěcích struktur, které po takovém žánrovém obratu působí jako pěst na oko. V nerealistickém, nadsazeném špion-žánru let šedesátých může fungovat, že přiznaný agent dobrovolně přijede za hlavním záporákem, nechá se ubytovat u něj doma, obleče se do jeho šatů, napije se jeho chlastu a konverzuje o jeho soškách nebo meteoritech, kterými si řečený záporák rozhodl dané sídlo vyzdobit, a teprve potom si oba pokusí nafackovat raketama, ale v tomhle "ultrarealistickém" pojetí to působí směšně a neuměle. Produkce se systematicky zbavuje všeho, co bylo na Bondovi osobité, nenahrazuje to ničím nově rozpoznatelným a ani ten moderní kabátek neumí udělat tak kvalitně jako konkurenční špionské frančízy. A ještě mám potřebu na závěr zdůraznit, že Skyfall se mi líbil, v porovnáním s tímhle vlastně docela dost líbil. (20.04.2016)