Cukr, med a feferonka
Zucchero, miele e peperoncino
Réžia:
Sergio MartinoScenár:
Giuseppe MocciaKamera:
Giancarlo FerrandoHudba:
Detto MarianoHrajú:
Dagmar Lassander, Renato Pozzetto, Edwige Fenech, Pippo Franco, Salvatore Baccaro, Lino Banfi, Gianfranco Barra, Enzo Robutti, Dino Emanuelli, Anna Kanakis (viac)Obsahy(1)
Bláznivá italská povídková komedie obsahuje tři povídky. V první senzacechtivá novinářka (Edwige Fenech) unese ze soudní síně domnělé gangsterské eso s nápadem, že získá senzační reportáž. Tlustý plešatý mužík (Lino Banfi) však vyhlášeným gangsterem není - a oba mají teď v patách rozzuřenou policii. Ve druhé povídce nezaměstnaný muž (Pippo Franco) v zoufalství vezme práci v ženském převleku a stane se služkou v domě krásné ženy (Dagmar Lassander), kterou její drsný manžel nepřetržitě zanedbává. A ve třetí povídce se taxikář (Renato Pozzeto) zaplete do praktik mafiánského podsvětí kvůli únosu krásné dívky, kterého je svědkem. (Bobofon)
(viac)Recenzie (51)
V československých kinách mal tento film prístupnosť od 18 rokov. ()
Tak tato talianska komedia bola prva lastovicka po rokoch nasilnej tzv normalizacie ktora opat priniesla do vtedajsich ceskych a slovenskych kin trochu viac nahoty, (miesto dvojsekundovych zaberov ktore sa obcas mihli v ceskych ci slovenskych filmoch zrazu mohol divak sledovat zenske prso o par sekund dlhsie), navyse film siel v kinach s privlastkom "eroticka komedia" co v porovnani s dnesnym trendom vyvolava na tvari mierne zhovievavy usmev.... Avsak aj vtedajsia Ustredna pujcovna filmu sa musela aspon scasti spravat trhovo (a nasledne si vylepsovat straty z povinnej distribucie divacky absolutne neatraktivnych filmov z dielne spriatelenych socialistickych krajin) a tak tento skutocne len mierne frivolny snimocek dosiahol svojho casu naozaj velku navstevnost a naplnil kasy vtedajsich kinosal. Tri kratke poviedky potesia mozno dnes uz len vyznavacov starsich talianskych komedii, co vsak bude mozno zaujimat priaznivcov Troskovej trilogie Slunce, seno, xxxxx, ze toto je prave ten film na ktory sa Troska odvolava ze bol na zaciatku napadu natocit prave onen prvy snimok serie Slunce seno jahody, s odovodnenim ze taku ptakovinu si mozme natocit aj doma a lacnejsie.... ()
Ta 3. povídka byla slabší. Zato 1. a 2. povídka byly bláznivé komedie ve svižném tempu. Kvalita hnus (jako z ohrané VHS), nechápu jak to mohli dát do TV. Hlavní hrdinky z těchto 2 příběhů Dagmar Lassander a Edwige Fenech byly fakt nádherné holky - a nebály se to ukázat. Což v 80-tém roku filmu automaticky přinášelo popularitu. ()
Taková trochu klasika italské komedie konce 70. let. První povídka jakž takž na 65%, druhá o něco lepší tak na 70% a poslední opravdu velmi povedená 80%, celkově tedy tak 75%. ()
To co mi, v první půlce osmdesátých let, když jsem tento povídkový film poprvé viděl na obrazovkách komunistické ČT (a před tím hltal na kino plakátech - byl totiž nepřístupný do 18), připadalo vtipné a hlavně sexy (prakticky porno) mi dnes po necelých třiceti letech přijde mírně úsměvné, hodně retro a roztomile eroticky neohrabané. Mně bylo tenkrát dvanáct a první povídku jsem si vryl do paměti. Ona scéna s odhalenými ňadry formovala mé pubertální erotické představy a přiznám se, i dnes jsem se na ni těšil :). A sex s taxíkem, jako vstupní brána do světa nevídaných sexuálních úchylek zhýralého kapitalismu (v závěru třetí povídky) také nelze zapomenout. Z důvodů sentimentu dávám tři hvězdy, ale vím, že přeháním. Z filmařského hlediska jde o grotesku. Tedy grotesku barevnou a ozvučenou a typicky italskou. ()
Vzhľadom na rok výroby, super... ()
Příšerná italská tvorba. Ten jejich ukřičený humor je nějak nehumorný. Ano, jsou tu i dobré vtipy, ale na 110 minut času je jich zatraceně málo. Údajně to mělo obsahovat tři skvělé povídky. Tak si to shrneme. První povídka je nekonečně dlouhá a nudná a už ani nevím o čem byla. Nejlepší moment je, když tam nějaká baba ukáže kozy. Druhá povídka je už mnohem zábavnější. Nějaký hladovějící chudák nemá kde bydlet a co do huby, tak vezme v přestrojení za ženu práci služebné u nadržené paničky, kterou následně ošukává dokud jí neudělá dítě, přičemž nejlepší scény jsou když ukáže panička kozy. Třetí povídka je možná ještě zábavnější, ale scénáristicky hodně chudá. Nikdo tam kozy neukáže, ale zato tam taxikář souloží s autem a ukládá ho ke spánku pod peřinu. Točít to Francouzi, tak se u toho možná i zasměju, ale tohle bylo spíše smutné než vtipné. ()
Tři naprosto vyrovnané povídky s super hereckými výkony, které spojuje "setkání" u jednoho soudu, který je spíš blázincem ! ()
Sůl, citron a česnek... Přiblblé, a pro českého diváka těžko pochopitelné. Velice jednoduchá situační komedie, která si u mě ani jednou nevynutila upřímný smích od plic. A to jsem na ni dostal doporučení ve smyslu: Přímý útok na bránici diváka" Ukřičená a prostě Italská taškařice si zřejmě svoji Trošku diváků najde i v České kotlině.... ()
Tyhle italsky komedie nás za ranného mládí zvaly ze zasklených poutacích kinobudek do kina. Všechno západní bylo pro nás malý kluky nedosažitelné a občas jsme se i zasmáli. Nekonečné vzpomínky na italské komedie 80. let. ()
Při bídě a v době krize je film skutečně zajímavý. ()