Cukor, med a feferónka

Klasická italská bláznivina se všema kladama a záporama, který k těmhle komediím patřej. Když člověk vypne mozek, tak se u toho dá celkem pobavit. Na druhou stranu film mi tou svou teatrálností a téměř neustálou uječeností občas trochu lez na nervy. Jinak nejvíc se mi líbila první povídka. Druhá povídka se rozjíždí dobře, ale postupně začne trochu nudit. A poslední povídka je právě taková nejvíc ukřičená a líbila se mi nejmíň. Celkově 3 lepší hvězdy. (11.05.2015)

Cukr, med a feferonka se tváří jako další bláznívá italkská komedie a světe div se, ona jí i je. Bohužel kvalita fórků je značně kolisává, některé jsou vynikající a člověk se u nich směje, ale jiné pálí naprosto vedle. Celý děj sestává ze tří povídek, jenž jsou sice na sobě nezávislé, ale jedno mají společné, vždy začínají u soudu, kde hrdina povídky vysvětluje soudu své činy, Povdíky jsou různého tématu, ale jedno mají společné, hlavní hrdina je muž-smolař a v různých situacích se potká s krásnou ženou. Film obsahuje poněkud delší stopáž, ale dá se bez problémů vydržet právě díky třem povídkám, které sice nejsou třeskutě vtipné, ale umí zabavit i pobavit. (12.09.2011)

Kdybych napsal do komentáře pouze "Inu, Italové..." a případný čtenář si doplnil rok 1980, tak možná ani není třeba víc dodávat. Italský styl sedmdesátých a osmdesátých let minulého století je zajímavost sama o sobě. Dle mě je to i jakási výpověď o dané době a Italech jako takových. Tedy jisté kouzlo, po italsku sladké, v dané době jeden z možných způsobů zasnění se ;-) Dnes snad i troška nostalgie? Možná :-) (08.12.2011)

Neskutečná bláznivina, která má tisícero hlášek, ale občas by si zasloužila jasně přes pazoury. Ale tak to ty starší komedie občas potřebují. Některé scény jsou šílený, některé zase na plnou hubu sosaj z lidí život jak mucholapka z mouchy. Taky tady ale uvidíte, což teda není příliš časté, jak se k sobě nelípí cukr, med a feferonka. A že to zrovna jednoduchá volba není... (02.06.2010)

Živočíšna talianska komédia pozostávajúca z troch epizód, ktorá má priamy ťah na bránicu diváka. Dokáže rozosmiať aj zamraziť, pretože obsahuje prvky grotesky. Režisér Martino do nej obsadil populárnych talianskych komikov svojich čias a scenáristi Castellano a Pipolo im napísali úlohy takpovediac na telo. Pippo Franco, ktorý sa snaží zarobiť si zamaskovaný za ženu, miestami naháňa hrôzu, pretože vyzerá horšie než originál. Neukojená žena kyprých tvarov, starnúci chlípnik a sympatický outsider - to je iba zopár ďalších malebných figúrok z tejto smutnosmiešnej komédie. Jednotlivé príbehy sú pomerne krátke a dynamické. Charakterizuje ich uvravenosť, šialená gestikulácia a nahota. Pre toho, komu nie je nič talianske alebo pudové, živelné, či erotické cudzie, a takisto ho neurážajú vulgárne hlášky a výrazy, bude Zucchero, miele e peperoncino výborným relaxom na voľný čas, pri ktorom môže úplne zresetovať svoju myseľ. Pre milovníkov talianskej komédie 70. a 80. rokov minulého storočia je tento poviedkový film taký malý kult. (31.07.2010)