Jsem fotogenický

Mnohí považujú - podľa mňa kultové - NÁSTRAHY VEĽKOMESTA za primitívnu komédiu. Tým všetkým by som vôbec neodporúčal pozerať túto snímku. Nie je to ani čistá komédia, ani tragikomédia, skôr bizarná a stopážou prepísknutá zlátanina plná nevtipných a nedotiahnutých gagov, plochých postáv, korunovaná asi zamýšľaným ironickým, ale vo výsledku podivným neoriginálnym záverom. Za jednu hviezdičku stoja iba výstavné kozy EDWIGE FENECHovej, ktorá si ich tu vyvenčí dosýtosti. (23.1.2010) (23.01.2010)

Tento film je poněkud nesprávně házen do jednoho pytle s u nás populárním filmem NÁSTRAHY VELKOMĚSTA. Oba snímky vznikly ve čtyřletém odstupu. Mají stejného hlavního herce Renata Pozzetta. Ten hraje v obou dobrosrdečného, přihlouplého a naivního maloměšťáka. Výstřední, méně intelektuální humor, založený na přehánění a na tom, že někdo nechápe norální věci, nebo je chápe jinak, najdeme v obou filmech. Tím ale srovnávání končí. Film JSEM FOTOGENICKÝ režíruje Dino Risi, který se rozhodl pojmout snímek spíše jako trpkou tragikomedii. Podle komentářů mi to tu přijde, že spousta lidí to nemůže skousnout. Hlavní hrdina toužící po filmové kariéře, snažící se stát celebritou a dosáhnout uznání svého posměvačného okolí, je tragickou postavou od začátku do konce. Nemá šanci splnit si sen, který je spíš produkt jakési vnitřní nereálné vidiny. Vidiny nastavené jako životní cíl sloužící osobnímu odůvodnění, že jeho život směřuje k něčemu většímu. Chce si vyžehlit vlastní vnitřní zahořklost, která pramení z obecného nerespektu k jeho osobě. Hlavní sdělení chápu jako poukázání na nebezpečí kultu celebrit a varování před neuváženým nadhodnocováním televizní popularity nad vlastní životní hodnoty. Rizika s tím spojená jsou veliká. Zde prezentovaná zneužíváním člověka, který těmto vizím a snům podlehne. Svým námětem se film mnohem více podobá Scorseseho snímku KRÁL KOMEDIE. Okolnosti a chování hlavního hrdiny jsou samozřejmě jiné, ale obsahové sdělení si je velice podobné. Filmu musím vytknout kolikrát často špatné výrazové prostředky, spojené s trapností některých scén, které se dle mého názoru neladí k obsahovému sdělení, čímž vzniká takový kočkopes. Proto se film u mě nedostal na čtyři hvězdy. 60% (31.12.2010)

Film o jednom naivním snu, přelétavosti hereček, roztržitosti režisérů a vyžírkovství filmových agentů. Záměrně neříkám komedie, spíš se jedná o takovou dost podivnou tragikomedii... Člověk se několikrát zasměje, ale ne tak často, jak by u tohoto žánru čekal. Pro mě ryzí průměr s několika světlejšími momenty. (23.02.2012)

Já se bavil minimálně, protože mi to prostě vtipné nepřišlo. Renato Pozzetto tady nemá téměř žádnou mimiku obličeje, jeho projev je po celou dobu takový ztrnulý. Svůj komediální kumšt ukázal až o 4 roky později v komedii Nástrahy velkoměsta. Až tady měl jeho kamenný výraz svůj smysl. Role udiveného venkovského balíka to totiž přímo vyžadovala. (21.06.2010)

Slabší kousek, u kterého nejvíc štve ošizený dabing (Pro KM records v DW agentuře vyrobila společnost 24snails v roce 2009), zvlášť když Miroslav Saic a Dalimil Klapka namluvili každý asi dvanáct postav. Maličko erotiky v podobě Edwige Fenech sice potěší, ale na lehtivou komedii to nestačí, a dialogy ani akce zase nestačí ani na tu komedii. (30.07.2011)