Hra peňazí

Jodie za kamerou má režijní ruku pevnou, Julia a George před kamerou jsou sehraná dvojka i když Geroge dostává mnohem víc prostoru a víc si to užívá, příběh má spád, nechybí mu lidský rozměr. V podstatě by se dalo říci, že všechno klape a funguje jak má, že tahle Hra peněz má samá pozitiva a jistoty. Přesto to, překvapivě, jako celek zdaleka není tak strhující a kulervoucí jak by mohlo a index filmu bude mít na burze mé paměti pravděpodobně sestupnou tendenci, bez naděje na obrat. Kdybych draze nakoupil, nejspíš bych litoval, takhle mě pokles akcií Hry peněz zase tolik netrápí. Druhou šanci už stejně nejspíš nedostanou. (15.03.2020)

„HEJ, CEJTÍŠ SE NA POŘÁDNOU ŠOU?“… /// Když do studia vtrhne magor s bouchačkou a vestičkou plnou semtexu, je zaděláno na šou, která je dostatečně silná i na Ameriku. Navíc se nejedná o člena Aláhova fanklubu, takže místo vo život jde vo informace, který dokážou nadělat vrásky frajerům ve Wall Street. Což je fajn, páč já, osoba cennejch papírů prostá, se radši mrknu na lidský drama, než na stoupající index. Zajímavej příběh, kterej upozadí i duo Roberts – Clooney (i když von si svoji šou užil parádně) a dává vyniknout režii Fosterový. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se na šou, ze který se nechám vodnýst nohama napřed. 2.) Jsem pro okupaci Wall Streetu. 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (25.10.2016)

Hlavní problém u mě coby diváka, který vidí za kamerou solidní tvůrkyni a před ní zatraceně hvězdné duo? Přišlo mi to hrozně nezajímavé. A předvídatelné je to hadr. To bylo asi tak. Tenhle moderátor se má moc rád. Svoje sako, svoje tanečky, svoje průpovídky, svoje nedržení se scénáře. Tahle finanční báchorka ho představuje jako namistrovaného egomana, kterému však do studia vklouzne bezmocný dělník, který přišel o všechny úspory. Protože mu věřil. S bouchačkou v ruce a s vestou plnou výbušniny, kterou chce věnovat televizní hvězdě, zoufale věří v nějakou spravedlnost. Z pozadí tiše našeptává rozhodná šéfka s tváří Julie Roberts, hlavní aktéři George Clooney a Jack O'Connell jsou (ač má jeden obrovské ego a druhý si myslí, že s pistolí to půjde) ve finále klaďasové, kteří ovšem nemají moc o čem hrát. Jodie Foster jasně rozdá karty, ale žádné eso v rukávu už nemá (jen ten výstup naštvané přítelkyně potěší). A jakmile opustíme televizní studio, chceme, aby to už celé skončilo. Jakkoliv. (14.06.2016)

Přemýšlel jsem nad tím, proč bych tomuto filmu neměl vpálit pět hvězd. Sice může vytvářet pocit stokrát viděného, ale pokud Vás udrží v napětí takřka celý film, je to určitý důkaz kvality. K tomu bych určitě pochválil i nápad, který se ze začátku tvářil jako další hyper moderní techno-thriller ze světa peněz, aby se z něj nakonec stal naprosto jednoduchý a přímočarý napínák, který mi celou hodinu a půl v hlavě připomínal Telefonní budku od Joela Schumachera. Připomínal mi to ale jen a pouze tím, že jsem nedokázal odtrhnout oči od televize. A pokud tomu tak opravdu je, zaslouží si jakýkoliv jiný thriller lepší hodnocení, nežli tento kousek? (24.12.2016)

Hodně prošlá a unavená bojůvka, která zaujme akorát tím, jak dokáže nakombinovat několik tematických relikvií z různých časů do jednoho celku. Jmenovitě iluzi všemocnosti televize, syndrom Occupy, prohnané bankéře, které nelze sesadit jinak než lidovou polní spravedlností či prostý lid propojený televizní obrazovkou v horním rohu místnosti útulného baru. Ačkoli se místy daří aktualizovat celý rámec skrze potrestání ústředního kapitalisty internetovým zmemováním či se záměrně shodit ve scéně veselé videokonference se zbouchnutou holčinou mladého teroristy, finální climax s nekonečně neschopnou policií, skandujícími lidmi a epilogovou pěsťovkou do tváře zločinného buržousta nám rychle připomene, v jakém filmovém muzeu se vlastně nacházíme. (20.10.2016)