Russian Revolution in Colour
Obsahy(1)
Během první ruské revoluce v roce 1905 nedokázaly socialistické strany prosadit nic ze svého programu. Z revoluce profitovaly liberální a občanské strany (především kadeti), jimž se podařilo dosáhnout omezeného parlamentarismu (duma). Radikální křídlo revoluce bylo poraženo, jeho představitelé byli popraveni, nebo uvězněni. První světová válka znamenala pro Rusko hospodářskou a vojenskou pohromu. Zaostalý carský režim po vzedmutí lidových bouří v Petrohradě v únoru 1917 se zhroutil. Liberálové a socialisté (s výjimkou bolševiků) utvořili novou Prozatímní vládu, která měla svolat ústavodárné shromáždění a vést válku s Německem a Rakousko-Uherskem. Situaci komplikovala slabost vlády, rozvrat armády, vyčerpané boji na frontách první světové války a neklid na venkově, kde rolníci očekávali rozdělení velkostatkářské půdy. Z obav před návratem absolutismu prosadily obě nebolševické socialistické strany, eseři a menševici, takzvané dvojvládí, kde vedle vlády existoval paralelní mocenský orgán: sovět dělnických a rolnických zástupců. Bolševici nejprve zaujali smířlivý postoj k vládě, ale po návratu Lenina z exilu ve Švýcarsku však otočili a začali útočit na vládu. V červenci 1917 se neúspěšně pokusili vyvolat nepokoje. Generál Kornilov se následně pokusil o převrat s cílem nastolit vojenskou diktaturu. Tento zoufalý čin radikalizoval dělnictvo a v září petrohradský sovět ovládli bolševici. Řízení převratu se nechopil osobně Lenin, keterý se pod falešným jménem skrýval před policií, ale Lev Davidovič Trockij, socialista a intelektuál, který se k bolševikům připojil teprve v létě 1917.
Vladimir Iljič Uljanov – Lenin (1870?1924 ). Ve švýcarském exilu žil jako profesionální revolucionář. Věnoval se studiu, psal články a polemiky, občas přednášel a především čekal na správnou chvíli. Jeho krédem bylo několik „nezvratných pravd“: zavrhnutí parlamentarismu, demokracie, jakéhokoliv reformismu. Budoucnost měla jen diktatura, kterou považoval za nejschopnější systém. K politickému úspěchu byla nezbytná strana, kterou chápal jako centralizovaný a hierarchický útvar vojenského typu. To měla být prostředky k nastolení nového typu společnosti, ale Lenin sám myslel a jednal kontinuálně v intencích carského absolutismu.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (17)
Russian Revolution in Colour je dokumentem, který mapuje v dvoudílné serii, hrůzy ruské revoluce s unikátními barevnými záběry (restaurované či kolorované snímky). Dokument je částečně doplněn o hrané sekce a jsou zde zmíněny i Československé legie v Rusku, které sehráli významnou roli. ()
Nic proti zvolenému formátu kombinace dokumentárních záběrů a hraných scén, kolorovaný materiál je také docela zajímavý, ovšem podstatnější než forma je zde obsah a ten, co se faktografie týká není právě nejhodnotnější. Autoři snímku občas plýtvají časem na podružné detaily a některé podstatné události opomíjejí, ale to by se vzhledem k omezené stopáži dalo pochopit, "Ruská revoluce v barvě" ovšem přináší informace někdy značně zjednodušené či zkreslené, jindy pak zcela mylné (jako kupříkladu označení československých legionářů za dezertéry z NĚMECKÉ armády). Spolu se stým výročím ruské revoluce se v naší televizi objevila celá řada dokumentárních snímků s touto tématikou různé úrovně, ale tento dvoudílný film k těm nejkvalitnějším rozhodně nepatří. ()
Díky zrestaurovanému a kolorovanému dobovému filmovému materiálu má "barevná ruská revoluce" hned na počátku dánu jistou dávku přitažlivosti. Doplnění hranými sekvencemi je také dost zdařilé, ale u dokumentu je vedle formy samozřejmě rovnocenně důležitý i jeho obsah - a tady obávám se zůstali američtí "kamarádi" dost daleko za svými možnostmi. Devadesát minut je přece jen málo na to, aby se o takové obrovské události jakou byla (jak se dozvíme zdaleka ne tak) všelidová revoluce roku 1917, dalo mluvit nějak do hloubky. Zvlášť když se tvůrci rozhodli vyjít už z dřívějších událostí, které carské Rusko k VŘSR směrovaly, a díky kterým je zřejmější celkový společensko-politický kontext té doby. I přes značně omezený prostor je ale potřeba uznat, že se podařilo vykreslit onen kontroverzní historický okamžik masového nadšení pro marxistické ideály jako ještě desetkrát kontroverznější než jak jste se o něm mohli na střední škole dovědět od těch nejméně idealistických profesorů, a především jako téměř stalinsky pragmatický, dokonale bořící obraz filozofického a výlučně na blaho všeho lidu - tedy samozřejmě jen toho vykořisťovaného lidu;) - myslícího báťušky Lenina. Myslím, že kromě studentů fakult historie/filozofie měl o tomto "skutkovém stavu" povědomí jen značně omezený počet lidí. Já jsem se z Ruské Revoluce V Barvě dověděl spoustu pro mě velmi zajímavých informací, a mrzí mě jen to, že jich tam nebylo víc, protože jak se znám, k hlubšímu studiu se ve svém volném čase už nedokopu... Subjektivně daleko větší spokojenost než u procentně stejně hodnoceného cyklu Sbohem, Soudruzi (u kterého mi kromě povrchnosti trochu vadila i forma). 80% ()
Spíš než o ruské revoluci je dokument o úloze krondštatských námořníků v obou revolucích, jak v Únorové, tak v Říjnové. Vyprávění si všímá i dalších aspektů, ale jenom tuto linii rozebírá dostatečně do hloubky. Zbytek je balast, sloužící k obecnému přehledu. Spoustu věcí je zkratkovitých, nebo rovnou vynechaných. Dokument tak působí roztahaně a občas nesrozumitelně. Svým hlavním lákadlem, čili kolorovanými dobovými záběry úzkostlivě šetří, a většina děje je hraná. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Reklama