Orange Is the New Black

Úvod druhý řady teda dost peckovej, doufám, že se tu objeví minimálně nějakej souhrn. Netflix is the new HBO, opravdu tenhle seriál v kvalitách za House of Cards zaostává jenom o kousíček, jestli vůbec. Hrozně se těším na jejich další kousky. 2. řada špičková, myslím, že si to 9/10 drží po celou sezonu, mimo 8. dílu, ten je totálně nářezový na plný počet. Moc se mi to nestává v půlce rozkoukaného seriálu, ale dal jsem ho dvakrát za sebou. (25.06.2015)

Jenji Kohan a opět její fantastická schopnost stvořit komplexní, zdánlivě vedlejší postavy, které dodávají celému příběhu mnohdy větší šťávu než hlavní protagonistka. OITNB je celkově nesmírně kompaktní záležitost, kde jsou k vidění tuny vynikajících hereckých výkonů (a to jak bělošských, tak černošských či hispánských) a spousty citlivých, velmi dojemných životních příběhů, které se zajímavě vyvíjí a často vzájemně proplétají. Zároveň se z určitého pohledu může jednat o menší hru s diváckými očekáváními, neboť OITNB lze jen stěží klasifikovat jako „syrové vězeňské drama“, ve kterém by hrdinky sváděly neutuchající každodenní boj za přežití v lapáku. Co vás na první pohled může zarazit, je vcelku mírný vězeňský režim, kde je ve větší míře umožněn volný pohyb po zařízení a přilehlých prostorách. S trochou nadsázky lze konstatovat, že jde o jakési „rodinné prostředí“, které je pro některé vězenkyně stravitelnější než život na svobodě, kde se o sebe musí samy postarat. Může to znít lehce absurdně, ale pro některé postavy v OITNB je vězení spíše domovem, ve kterém mají dokonce něco jako svou rodinu. Nezřídka kdy jsou hrdinky prezentovány jako oběti špatné a zlé společnosti, která jim nebyla za života „venku“ schopna zajistit odpovídající podmínky, a proto nakonec skončily ve vězení. Spíše než „pure prison story“ je tak OITNB v drtivé většině konverzačním/sociálním dramatem, které je občas odlehčeno nějakou pekelnou hláškou... What'd you guys do about pussy in Iraq anyway? Did you fuck camels? Postavy jsou zde navíc napsány velmi citlivě, ale přesto tak nějak civilně a uvěřitelně, tudíž veškeré emoce budete v menší či větší míře nuceni prožívat jako jedna žena (obyčejně se říká "jako jeden muž", ale tady je těch žen přece jen nezanedbatelně více :))) (05.09.2014)

Ve stoje tleskám Netflixu, který během jednoho roku přišel ne jen s jedním, ale hned se třemi klenoty seriálové produkce Jenže zatímco House of Cards bylo díky britské předloze i hvězdné záštitě sázkou na jistotu, a kýžené pokračování Arrested Development splněným snem fanoušků tohoto kultu, Orange Is the New Black mělo podmínky jako nijak zvlášť nevynikající drama mnohem těžší. Prvním trumfem je hned vedle zajímavého a bohatého prostředí vynikající obsazení v čele s neodolatelnou ústřední Piper a tou dost možná nejvíc sexy dračicí Alex. Ty krásné ženské (ač většinou ne tolik navenek) se prostě nedá nemilovat, tvůrci se mi totiž jejich každodenními radostmi i útrapami trefili přesně do toho sweet spot, kdy jejich příhody jsou sice jednoduché, vtipné i dojímavé, ale přitom ne banální, často i hodně drsné, a především tak hřejivě lidské, jak je to jen možné. Prakticky žádná postava tu není jen do počtu a postupné odvyprávění jejich pohnutých osudů to dokazuje. Ten pocit vlastně perfektně vystihují už i skvělé úvodní titulky. Jak první, tak i druhá řada jsou bez jediné chybičky a nemám nejmenší pochyby o tom, že si OITNB své kvality udrží až do blížícího se skončení trestu hlavní postavy. Tvrdit, že je třetí série mírným zklamáním by bylo trochu pokrytecké, ale nemůžu se tomu dojmu ubránit. Seriál totiž dál pokračuje v nastavených postupech, a prohlubování dalších postav se pořád daří stejně dobře. Problém mám nicméně s docela radikální proměnou Piper, kdy se prakticky zničehonic naplno projevily všechny negativní stránky její osobnosti najednou - a v tu ránu jsem ji až nepřirozeně moc začal nenávidět, přičemž mi spolu s tím začala vadit jedna z hlavních linek série. Ty ostatní ale zůstávají špičkové. Prostě fenomén. Jen škoda těch předposledních dvou řad, na kterých se už dost podepisuje fakt, že už seriál nemá moc co říct. Pátá série je tak naprosto absurdní a to zanechává dost hořkou pachuť do závěrečného rozloučení s vězením Litchfield. Remember all their faces, remember all their voices, everything is different the second time around. And you've got time. (19.06.2014)

Seriál z prostředí věznice, který přináší potěšení ze skvělých sérií, ale i zklamání z těch slabších. Ukáže nám spoustu postav, které milujete, ale i ty které budete nenávidět. Každý díl je jiný, jednou baví, podruhé máte chuť usnout, ale i přes tyto kolísavé pocity si seriál zamilujete. Závěr nezklame a poslední díly si užijete i se slzou v oku a přejete si další sérii, ale ta nepřijde. Za sebe doporučuji hlavně kvůli závěru, který je důstojně zakončený a nečeká nás otevřený konec. (27.08.2020)

Pre mňa sklamanie. Herecky, je to zvládnuté dobre. No môj problém je v scénkach v kontexte, ktoré podľa mňa veľa-krát vyzneli smiešne (a nie v tom dobrom zmysle). Ak sa počas seriálu musím veľa-krát facepalmovať, môj postoj k seriálu tým poriadne utrpí. No aby som len nepoukazovala na negatíva, tak čo sa mi zo seriálu najviac páčilo boli nahliadnutia do minulostí. Ak seriál o lezbách, tak The L Word sa mi páči omnoho viac. Od Jenji Kohan dávam prednosť Weeds. A ak seriál s oranžovými oblekmi, tak okrem tohto som zatiaľ videla iba Misfits. Mimochodom, našla som LEPŠÍ OPENING (16.04.2014)