Czech Journal
VOD (1)
Série(6) / Epizódy(30)
Obsahy(1)
Dvacet autorských dokumentárních filmů, které se kriticky vrací k důležitým událostem a tématům v rozmezí let 2012 - 2020. Autoři zprostředkovávají kauzy a fenomény z různých oblastí společenského a politického života neotřelým pohledem a odhalují i nečekané souvislosti. Režie jednotlivých se ujali výrazní čeští dokumentární režiséři a režisérky. Většina filmů podnítila polemické společenské debaty. (Česká televize)
(viac)Recenzie používateľa DaViD´82 k tomuto seriálu (3)
Dělníci bulváru (2014) (S02E01)
Povrchně a bulvárně o povrchnosti bulváru. Mrhání nosným tématem, ze kterého není k rozpoznání záměr autora; ani nestraně nedokumentuje (příliš aktivně vstupuje do dění), ale ani netepe jádro pudla (příliš se drží zpátky a nepokládá ty správné dotazy; to se částečně podařilo až souvisejícímu Hydeparku). Ve výsledku tedy potenciálně zajímavé, ale nevypovídá to vlastně naprosto o ničem (s čestnou výjimkou v podobě segmentu s pohovory). ()
Zločin pana Chytila (2014) (S02E03)
Poněkud se v tom bije sledování celé kauz... ehm, frašky, kdy je vše okolo Opencard hozeno na úřednictvo jedné komise (čímž nikdo neříká, že by neměli být její členové obviněni, ale je směšné, když je to ve výsledku jen na/o nich) skrze soustředění se na chráněného svědk... ehm, obžalovaného Chytila s Bystřičanovými investigativními momenty především ve druhé polovině. Oba přístupy mají mnohé do sebe (první díky tomu, že dopad něčeho je vždy lépe poznat na konkrétní osobě a druhé díky autorově zarputilé schopnosti klást správným osobám ty správné nepříjemné dotazy), ale dohromady ne zcela štymují. Druhý přístup totiž v první polovině takřka není a ve druhé již takřka není zase ten první; a tak především ten první vyznívá tak nějak do ztracena. Což je ovšem na druhou stranu vzhledem k celé kauze vlastně docela i příhodné. ()
Pět zrození (2015) (S03E01)
O komentář ke stavu českého porodnictví nejde, to by to přeci jen muselo být pojato poněkud obšírněji a navštívit více zařízení (v Praze se vyloženě nabízí kolečko plné protikladů Apolinář-Podolí-Motol-Thomayerka-Vinohrady), protože takto to maximálně tak vypovídá o Vinohradské jako takové skrze pět porodů (z desítek a desítek co jich týdně mají), ať již jakž takž lichotivě, vyloženě nelichotivě a místy poněkud tendenčně. Každopádně tamní rutinní nezúčastněný přístup "chladné továrny na porody" (z obou stran; první otec při ukázání syna po narození si ho nejprve vyfotí zblízka s bleskem a až pak se na něj pořádně podívá a vezme ho; z toho mrazí úplně stejně jako z chladu nemocničního personálu) nerazí všude a nastávající rodiče mají na výběr (minimálně v Praze). Jako dokument to má otřesnou formální stránkou s podivně rozháranou autorčinou potřebou nezúčastněně sledovat dění, zároveň však jednou za čas do něj aktivně zaujatě zasáhnout. Měla se buďto uchýlit k jednomu (nechat diváka udělat si vlastní názor) či druhému (nabídnout úhel pohledu a názory ze své pozice, ale pak to jasně uvést) přístupu, protože se ze své podstaty vzájemně vylučují. Promarněná příležitost, jelikož zdařilý dokument o tomtéž by tu „společensky“ své místo nesporně měl. Ovšem je třeba uznat, že když nic jiného, tak se Hníkové podařilo vyvolat diskuzi; což není málo. ()