Fantozzi

Napsat 100 minut, které mi nikdo nevrátí je možná až moc kruté, ale humor, který je údajně tak legendární zřejmě není můj šálek kávy. Přikládám to generačnímu rozdílu. V mých očích není trapné herectví Fabia Frizziho, ale mě bylo trapně za něj, jelikož to musel hrát. Možná kdybych byl jiná generace, tak bych na to měl jinačí názor. (09.04.2022)

„Oci, prečo mi hovorili Čita?“ Takže týmto sa to v roku 1975 začalo. Nekonečné životné peripetie talianskeho účtovníka Uga Fantozziho (Paolo Vilaggio), ktorý dáva novú hĺbku slovám „smoliar“, „sociálne znevýhodnený“, „človek milión“ a „pod papučou“. Tvorcovia snímky nás v jednej chvíli rozosmievajú bláznivou, až grotesknou scénou (Fantozzii verzus autobus, Fantozzi verzus slávnostná večera), prípadne siahajú WTF smerom á la Monty Python (japonská reštaurácia) a hneď nato chcú, aby sme súcítili s hrdinami (manželka žiarli, škaredá dcérka je šikanovaná). Dokonca neváhajú použiť niečo, čo nebezpečne pripomína orwellskú satiru šialeného systému na spôsob 1982. Proste veľká nechápačka a nemalá konina. Kedysi spolužiaci jednotlivé časti (Vilaggio hral Fantozziho ešte v roku 1999!) citovali a rehotali sa týždeň v kuse. Ale to už bolo dávno. A mňa to nebavilo už vtedy. (13.07.2008)

Nu, obecně, ... co se týká všech Fantozzi, myslím, že tak nízké hodnocení vychází z toho, že se mnoho hodnotících cítí být v jeho roli (jako by se to stalo jim) a nedokáží být "nad věcí". Ano, souhlasím, že Fantozzi je blb k pohledání a mohlo by nám ho být líto. Ale takový je přece život. Smějme se tedy ne Fantozzimu, ale tomu co dělá. Vždyť je to přece jenom komedie. Pokud se setkáme s takovým člověkem ve skutečném životě, asi se smát nebudeme. To dá rozum a cit. Ne? (08.08.2008)

Některé vtípky/gagy/nápady jsou skutečně potrhání-smíchy-hodné, kdo zná i další filmy série (v čele s nepřekonatelnými Maléry) zde pozná i tzv. klasické fóry, které se s obměnami objevují i v dalších dílech. Setkáte se zde se "starými, známými" postavami. Pro milovníky hrubého černého humoru a přehnané nadsázky je zde spousta pikantností... Bohužel tento snímek trpí nevyrovnaností a ve změti stále dalších a dalších gagů se nacházejí hluchá místa, bohužel možná až příliš často. Ale stejně jsem se dobře bavil, protože italský humor Paola Villaggia já prostě můžu :) (26.09.2008)

Do 34.minuty naprosto geniální komedie, při které jsem smíchy téměř padal ze židle. Zachraňování pana účetního z kanceláře, dobíhání autobusu, pohřeb, rvačka se siláky, fotbalové utkání, krásný absurdní nápad s osobním mráčkem, výlet na jezero. Krása. Tyto obrazy a nápady si budu dlouho pamatovat. Bohužel od 34.minuty jde kvalita střemhlav dolů. Část gagů je neutrálních, část trapná (např. výstup dcery na vánoční besídce, pojídání kulečníkové křídy, většina z obrazu v japonské restauraci). Na závěr komedie jsem očekával obvyklou komediální katastrofu klasických komedií, tj. trapas s nějakou významnou osobou či na významné akci plné lidí, jako to je např. v trilogii Bláznivá střela. Místo toho je na konci obraz absurdního setkání s majitelem koncernu, který je docela koukatelný. Za pozornost stojí, že idol pana účetního, slečna Silvaniová, se zřejmě mnoha mužům nelíbí. Jinými slovy není příliš atraktivní. Já v tom vidím záměr: Pan účetní je znázorněn jako ubohá tragická postava, tragická do té míry, že musí vzít zavděk ženou, která je málo atraktivní. (21.09.2010)