Všetko je stratené

robert redford vs. indický oceán = 1:1 (virginia jeans vs. indický oceán = 0:1); s úcty k predpotopnému sundance kidovi prižmúrim oči pred vetrom a slnkom a zaokrúhlim nahor na tri hviezdičky, no túto bárku drží nad vodou vážne iba úcta, rešpekt a jeho meno, figúra a aura (hoci pomaly pohasínajúca); variácia na starec a more tu bola veľmi veľa krát, filmy "jeden herec v jednom priestore" v poslednej dobre pribúdajú vo veľkom a mám pocit, že dosiaľ každý jeden, čo som videl, bol lepší ako tento... je to kríženec Gravity a Life of Pi šmrcnutý Stroskotancom. Celý čas som si hovoril: kedy prídu žraloky? Kedy prídu žraloky?! Celý čas som si hovoril: kedy príde obrovská nákladná loď, ktorá si ho nevšimne! A ďalšia vec, čo som si hovoril: tu sledujeme nielen filmový boj človeka o prežitie, ale aj boj herca, ktorý už nebude mať veľa výstrelov na terč, o oscara - ale takýmto výkonom si ho nezískaš... iba ak podobne ako pri tomto hodnotení aj v radoch akadémie zaúraduje tvoja charizma, meno a aura a dajú ti ho z úcty. verdikt: film typu "titanic": možno pôsobiaci honosne a nepotopiteľne (meno herca i režiséra, "plot"/téma), no naopak - veľmi ľahko potopiteľný, preto na túto loď neodporúčam nastúpiť. (11.11.2013)

All is lost by si mohli povedať tvorcovia tohto filmu, keby sa im na palubu nepodarilo nalodiť Redforda. Ten nám na sklonku svojej kariéry dáva do povedomia, že je stále v najlepšej forme, hereckej i fyzickej. Zároveň klobúk dole pred celým štábom, pretože natočiť film s jedným hercom na priestore jednej plachetnice, ktorý dokáže zaujať od prvej do poslednej minúty bez podpory fenomenálne náročných zvukových, či grafických efektov - to chce veľkú dávku zručností. Dôkazom, že to môže fungovať je práve týchto sto minút hereckej a režisérskej citlivosti pre detail, pretože pri pomyslení na to, že Bear Grylls by už na druhý deň popíjal mijoto na madagaskarskej pláži, nedokázal som ani raz pomyslieť na to, čo by som na mieste Redfordovho stroskotanca spravil inak. Miestami som mal pocit, že sledujem rekonštrukciu skutočnej udalosti a všetkými desiatimi som fandil hlavnej postave. Takže kde je vôľa, tam je cesta a aj keď je na prvý pohľad všetko stratené, nádej umiera posledná. 85%. (08.05.2014)

Nijak jeho herectví nesnižuji, ale je mi líto. Osobně si nemyslím, že Robert Redford starcem na moři podal oscarový výkon. Závěr se snahou o spirituální poselství mě vytočil stejně jako nijaká hudba trapně variující Morriconeho melodie. Po pravdě: jsem ráda, že letos už v kině určitě neuvidím žádný film o ztroskotanci uprostřed oceánu, a přitom ten v režii Anga Lee byl o třídu jinde a velké plátno mu náramně slušelo. (19.12.2013)

Asi jediný film, který znám, v němž hraje pouze jeden herec. Ovšem špičkový! Charismatický Robert Redford dokáže sám utáhnout na svých starých bedrech snímek dlouhý víc, než sto minut a pokud je divák dobře naladěn, nemůže se nudit. Zajímavý a napínavý film o boji o holé přežití v mimořádně těžkých podmínkách, který má nejednoznačný závěr, což mu přidává body k dobru. (04.05.2024)

Jak to zpívala Lucka Bílá...neposlušné tenisky. A co teprve potom, když se vám (jich) do cesty postaví celej kontejner. S většinou by to (možná) zamávalo, ne tak se zkušeným, chladnokrevně uvažujícím „mořským vlkem“. Ten si v klidu nalije sklenku whisky, oholí se, povečeří a jen tak mimoděk, (vy)řeší problémy aneb jeden nezlomný (racionálně uvažující) živel, versus druhý (iracionální) přírodní živel, snažící se postavit na hlavu resp. vyvrátit rčení „větru ani dešti neporučíš“, navíc bojující i s nepřízní osudu. Komorně intimní, patosu, klišé a velkých gest (slov) prostá, nepodbízivá, razící, že rychle neznamená nutně lépe, minimalistická one man show R. Redforda, dokazujícího, že věk je jen pouhá bezvýznamná číslovka. Pravda, řekněte (mu) to po ránu :-) Hledat za snímkem nějakou přidanou hodnotu resp. širší hlubší kontext (připodobnění k současném světu), by jistě bylo možné, ale tak trochu zbytečné. All is lost je v prvé řadě čistokrevný survival o nezlomné vůli člověka přežít a když už není jiného východiska, přiznat si prohru, smířit se sám se sebou, dokázat potlačit strach a rozhodnout se....paradoxně právě to (viz smířlivý alegorický závěr) je to jediné, co mi brání ve stoprocentní spokojenosti. Osobně bych (za)šel „až na krev“. To ale není problém snímku samotného, ale čistě můj soukromý. Ostatně mám pocit, ne jsem naprosto přesvědčený, že je to přesně v tendencích Robertova náhledu na život jako takový resp. jeho hodnot, které vyznává. S osobní poznámkou na závěr. To, co mi nedokázal nabídnout resp. zprostředkovat A. Cuarón a jeho megalomanská Gravity, kde ta přirozenost, komornost a intimnost, jdoucí ruku v ruce s uvěřitelností, se postupem času vytrácela jak kyslík doktorce R. Stone, se podařilo tomuto nízkorozpočťáku J.C. Chandora. Paradoxně si však troufám konstatovat, že pro většinové publikum bude méně stravitelný resp.líbivý. To aktuálně nízké hodnocení resp. jejich počet, mě v tom pouze utvrzuje. 90% [Jestli si nějaký (letošní) film zaslouží přízvisko „malý velký“ snímek, potom je to právě tato Chandorova resp. Redfordova věcně syrová oceánská pouť. Stejně jako je faktem, že kdykoliv si v budoucnu ulevím slovíčekm „fuck“, neobejde se to bez konkrétní živé vzpomínky. Slibuju (si), že se s ním, po vzoru hlavního hrdiny, budu snažit šetřit]. (29.12.2013)