Leviathan

Fascinujici experiment, zda jde dokumentarni formu ohlodat na absolutni dren. Vyslo to? Chvilemi to je na rychly posun, chvilemi to je fascinujici, casto to je svymi extremnimi detaily na nezvykle obrazy velmi znepokojive. (Namornici poslouchaji Mastodon a zrovna jejich nejlepsi album. To mam radost.) (30.07.2022)

Vizionářský snímek, v němž se smazávají hranice mezi extrémně syrovým zachycením skutečnosti a vizuální poezií. Observační návštěva rybářské lodi se mění v nevšední a tajuplně mrazivý zážitek, v němž figurují rybářské sítě, vyvržené vnitřnosti, rozbouřené vlny a věčně hladoví racci. Obrňte se železnou trpělivostí, myslím, že tento podivuhodný a výsostně fyzický zážitek z hlavy jen tak nedostane. (23.12.2013)

Pokud by Leviathan za sedm let skončil v seznamu nejzásadnějších filmů téhle dekády, moc bych se tomu nedivil. Tady nelze mluvit o dokumentu v klasickém slova smyslu - je to v první řadě dráždivě fyzický film, který jedinečným způsobem zprostředkovává množství hledisek (rybář, racek, ryba, loď...). Noční rutina na rybářské lodi je těkavou kamerou zaměřenou téměř vždy na detail a chrčivým lo-fi zvukem přetvářena v situace odříznuté od konvenčního časoprostoru. Navzdory využití lehkých pohyblivých kamer a zapojení POV záběrů není výsledkem realismus, ale démonické ohýbání reality, v němž ztráta orientace napomáhá imerzi se spirituálním rozměrem. Pokud chcete "poselství", jste mimo, tady vám musí trochu pracovat vaše představivost. Závidím každému, kdo tenhle skvost viděl na plátně, byl jsem u vytržení beztak. (19.10.2013)

Nový level cinéma vérité. Kamera, která se dostane úplně všude, pro kterou jsou zvířata (mrtvá i živá) stejně fascinujícímu objekty k pozorování jako lidé, která bezprostřednost a blízkost nadřazuje přehlednosti a srozumitelnosti. Na loď jsme vrženi stejně jako lovené ryby, a stejně jako jim, také nám chvíli potrvá, než si uvědomíme, co se stalo a kde jsme. Tím, že nás nechává tápat (v temnotách), co vlastně sledujeme, dává film poprvé, dost důrazně a zdaleka ne naposledy, najevo, že je mu divákův komfort lhostejný. Přesto je to chvílemi srovnatelně imerzivní zážitek jako hraní videohry. Zde ovšem nemůžeme nic ovlivnit, jenom se nechat dál a dál vléct monstrem, které křižuje oceán a polyká slabší stvoření. V syrové živočišnosti jde Leviathan ještě dál než třeba Le Sang des bętes, když nám krev a vnitřnosti pouze neukazuje, ale několikrát nás v nich vymáchá. Vnímání rybářské lodi jako obřího organismu, jehož jsou anonymní námořníci neoddělitelnými součástmi (v nejvýstižnějším, přes sklo snímaném záběru stroj a člověk splývají), odpovídá převrácená chronologie záběrů, kdy nejprve vidíme průvodní znaky určité aktivity a teprve poté aktivitu samotnou. Libovolný záběr, jakkoli málo toho prozrazuje o konkrétní činnosti, vždy dotváří portrét ústřední mořské příšery. Také vytržené z celku ale dokáží mnohé výjevy uchvátit svými vizuálními kvalitami. Nemusíte ani příliš zapojovat imaginaci, abyste v některých záběrech viděli apokalyptické malby od Blakea nebo Goyi. Zdá se, že zánik již probíhá, a je stejně nezastavitelný jako leviathan, jehož nepřetržitý pohyb svědčí o neúnavnosti a stvrzuje nevyhnutelnost. Přes množství zhlédnutývhc přírodopisných dokumentárních cyklů BBC, teprve po tomto filmu, který líbivou BBC estetiku nekompromisně stahuje z kůže, můžu prohlásit, že jsem byl na rybách. Víckrát nechci. 80% (29.10.2020)

Vizuální, fyzicky nepříjemný zážitek útočící na všechny smysly a dohnaný až na samotnou mez únosnosti. Ani bych se nebál nazvat to hororem. Rybářská loď je tu místo plné zabíjení, které už se dávno stalo všední rutinou a kamery jsou jen vláčeny vlnami krve a vnitřností. Nedovedu si představit lepší způsob, jak zobrazit tvrdou realitu života na moři. (03.01.2014)