Leviathan

Trochu mi na tom vadí ta určitá nahodilost a lehká samoúčelnost (asi budu to muset vidět asi ještě jednou, abych se s těmito problémy úplně vypořádal), každopádně je to pravděpodobně první film svého druhu a to se nedá jenom tak přejít - přesto se jedná spíše o ukázku možností a věcí budoucích, než o ucelené, promyšlené a dokonalé dílo. První minuty mě nechávaly na pochybách, ale jak se s postupem času rozšiřovaly možnosti využití prostoru a obsahu lodě, bavilo mě to čím dál víc (i když je to samozřejmě fyzicky i psychicky docela náročná zábava :) a vůbec, mám docela uspokojivý pocit, že dál už se na tak omezeném prostoru jít nedalo a vše bylo využito maximálně. Rybí a ptačí záběry fantastické (zejména když kamera doslova leze po zádech neklidnému rackovi), vůbec by mi nevadilo, kdyby se film skládal pouze z nich. (29.04.2014)

Vpravdě démonický film, který se jako Homérův bájeslovný mořský stařec Próteus nespoutaně přelévá z podoby do podoby, unikajíce tak jednoznačnému uchopení. Je ovšem záhodno přijmout fakt, že pramenem poznání zde nejsou toliko slova, nýbrž jedinečný smyslově-fyzický zážitek (umocněný užitím minikamer GoPro); a že protagonisty v pravém slova smyslu zde nejsou pouze rybáři, nýbrž také ptáci ~ ryby ~ moře ~ nebe ~ měsíc ~ oblaka ~ vítr a nakonec i sama rybářská loď, kterážto je v duchu vstupního jobovského citátu vykreslena coby krvežíznivý biblický netvor. (In margine: Film je jedním z řady experimentů Laboratoře senzorické etnografie při Harvardské univerzitě.) (20.11.2013)

Vizuální, fyzicky nepříjemný zážitek útočící na všechny smysly a dohnaný až na samotnou mez únosnosti. Ani bych se nebál nazvat to hororem. Rybářská loď je tu místo plné zabíjení, které už se dávno stalo všední rutinou a kamery jsou jen vláčeny vlnami krve a vnitřností. Nedovedu si představit lepší způsob, jak zobrazit tvrdou realitu života na moři. (03.01.2014)

Nový level cinéma vérité. Kamera, která se dostane úplně všude, pro kterou jsou zvířata (mrtvá i živá) stejně fascinujícímu objekty k pozorování jako lidé, která bezprostřednost a blízkost nadřazuje přehlednosti a srozumitelnosti. Na loď jsme vrženi stejně jako lovené ryby, a stejně jako jim, také nám chvíli potrvá, než si uvědomíme, co se stalo a kde jsme. Tím, že nás nechává tápat (v temnotách), co vlastně sledujeme, dává film poprvé, dost důrazně a zdaleka ne naposledy, najevo, že je mu divákův komfort lhostejný. Přesto je to chvílemi srovnatelně imerzivní zážitek jako hraní videohry. Zde ovšem nemůžeme nic ovlivnit, jenom se nechat dál a dál vléct monstrem, které křižuje oceán a polyká slabší stvoření. V syrové živočišnosti jde Leviathan ještě dál než třeba Le Sang des bętes, když nám krev a vnitřnosti pouze neukazuje, ale několikrát nás v nich vymáchá. Vnímání rybářské lodi jako obřího organismu, jehož jsou anonymní námořníci neoddělitelnými součástmi (v nejvýstižnějším, přes sklo snímaném záběru stroj a člověk splývají), odpovídá převrácená chronologie záběrů, kdy nejprve vidíme průvodní znaky určité aktivity a teprve poté aktivitu samotnou. Libovolný záběr, jakkoli málo toho prozrazuje o konkrétní činnosti, vždy dotváří portrét ústřední mořské příšery. Také vytržené z celku ale dokáží mnohé výjevy uchvátit svými vizuálními kvalitami. Nemusíte ani příliš zapojovat imaginaci, abyste v některých záběrech viděli apokalyptické malby od Blakea nebo Goyi. Zdá se, že zánik již probíhá, a je stejně nezastavitelný jako leviathan, jehož nepřetržitý pohyb svědčí o neúnavnosti a stvrzuje nevyhnutelnost. Přes množství zhlédnutývhc přírodopisných dokumentárních cyklů BBC, teprve po tomto filmu, který líbivou BBC estetiku nekompromisně stahuje z kůže, můžu prohlásit, že jsem byl na rybách. Víckrát nechci. 80% (29.10.2020)

Zapomenutý dokument ve sbírce sem nedokázal dokoukat aniž bych nepoužil přetáčení dopředu. Experiment s goupróčkem vyšel z pohledu mnohých tak jak měl. Já bych asi potřeboval zpátky rok 2012 LFŠ s příchutí jistých bylinek, abych se nechal unést jeho hlubokomořskou myšlenkou. Od šílené práce mokrých chlápků s kamerou doslova pod rukama ke spoustě zabitých tvorů a spousty krve zanechávajíc za sebou. Leviathanem sem pochopil né jako bájnou příšeru z oceánů, ale lodě smrti plující každodenními vlnami, abychom my mohli mít každý den čerstvou rybičku na talíři se značkou uloveno čerstvě na moři. Nepříjemný rozpor mezi tvrdou prací rybářů chtíc se uživit oproti systematickému vybíjení veškerého života na planetě, tohle nebude dlouho trvat.. (07.10.2021)