Bonnie a Clyde po taliansky

Protože jde o film bezmála 40 let starý, má i historickou přidanou hodnotu. A tím nemyslím jen to, že tady uvidíte jednu z nejkrásnějších žen osmdesátek. Pohled na italské sídliště evokuje socialistickou éru u nás a vidět třeba Florencii bez davů turistů...i to už je dávná historie. Je dost dobře možné, že jsem kdysi...tak před 35-ti lety tento film viděl, ale nepamatuji si ho, takže nemám nutkání přidávat mu díky nostalgii, tak jak se to v případě "komediální klasiky" velmi často stává. Některé filmy s Paolo Villaggiem jsou naprostý brak, ale to se naštěstí této komedie netýká. Ano, pořád je tady pár fekálních a infantilních fórků ve stylu pana účetního, ale to vyvažuje vcelku normální scénář a hlavně pak postava Rosetty. Je to tedy praštěná komedie s dějovou linkou a ne sada pospojovaných gagů. Takže za mě...já jsem spokojený. Pokud si chcete udělat italskou filmovou exkurzi do této doby, tak doporučuji Nástrahy velkoměsta, maléry pana Účetního a právě Bonnie a Clyde all´italiana. (26.04.2020)

Talianska komédia je trochu z iného súdka ako francúzska. Ale P.Villaggio je dobrý komik. V dobe jeho filmov sa v kinách dobre ľudia smiali. Aj v tomto filme je dosť smiešnych vecí, ( nemecký turisti v kempe, prepadnutie auta s peniazmi, ukradnutie skautských šiat na stanici, ranná rozcvička pri otvorenom okne ). Ja som sa v tedy zabavil - 75%. (01.10.2006)

Dřív nás to asi bavilo víc. Pár povedených, i když často předpokládatelných rozehrávek - třeba ten vzorkovník nebo scénka s koloťukem, ale často to dost dře. Komedie prostě stárnou. Z těch pradávných italských mohu doporučit třeba Bláznivá komedie (1990), Nástrahy velkoměsta (1984) nebo třeba filmy režiséra Maria Monicelliho. (07.04.2022)

Dodnes si pamatuji, jak jsme na tomhle filmu byli s bratrem jako děti v hospodském sále jedné jihočeské vesnice. Tenkrát mě to moc bavilo a bylo to mé první seznámení s Boeingem 747, což je letadlo, které obdivuji stále. Pamatuji si, že Paolo mě dostával svým pitvořením a Ornella byla hrozně hezká. Takže jsem se docela těšil... ale chyba lávky. Paolo Villagio opakuje stejné vtipy a grimasy jako v ostatních filmech, Ornella je sice fešná, ale ta osmdesátková móda jí doslova zabíjí a děj je hrozná chujovina. Jediné, co tedy zůstává je ta 747 Jumbo jet, která je stále okouzlující. Dost málo... (08.09.2017)

Nepřišlo mi to tak vtipné, jako ostatní filmy od Stena. O prodejci žertovných předmětů Leovi (Paolo Villaggio), kterému se neustále stávají nehody a příkoří, částečně záviněných jím samotným. A ten se náhodou a omylem dostane do situace, kdy je považován za vůdce lupičské bandy, která přepadla banku. A protože se k tomu přichomítla další rukojmí, Rosetta Fiaschini, která si nechává říkat Giada (mladá, štíhlá a velmi pohledná Ornella Muti) a je stvořen pár Bonnie a Clyde. A střídavě musí utíkat před lupiči, kterým sebrali peníze a před policií, provedou další přepadení a když je jejich jméno očištěno, zmocňují se peněz a odjíždí spolu do zahraničí. Má to silnější okamžiky, ale jako celek to vyvolává ponejvyše mírné rozpaky a od srdce se zasmát nemožné. Asi největším zklamáním je pro mě hlas Paola Villaggia, který má neustálou potřebu mluvit takovým chraplavým hlasem, jako by byl neustále nachlazen, ale tím právě vtipné přestává být vtipným. (30.12.2009)