Bonnie a Clyde po taliansky

Na Villaggiových filmech mě vždycky bavila ta sociální kritika uspěchaného, dravého a odlidštěného městského života, v němž je obyčejný člověk degradován pouze na jakéhosi egoistického robota či dnešním žargonem lépe řečeno - lidský zdroj (zde např. hlavně v začátku filmu Leův sklepní byteček, cesta autobusem nebo návštěva jídelny). Jinak je to klasická ztřeštěná komedie v gansgterském hávu o Villaggiho klasickém troubovi, který ke všemu přijde tak nějak náhodou a vůbec ne vlastním přičiněním, plná komiky, různých fórků a to občas i jaksi nucených. Prostě klasika. Villagio vládne, krása Ornelly je v tomto filmu sporná, nevím jak v jiných filmech, ale tady jí to seklo jen v tom punkovém úboru. (26.05.2010)

Protože jde o film bezmála 40 let starý, má i historickou přidanou hodnotu. A tím nemyslím jen to, že tady uvidíte jednu z nejkrásnějších žen osmdesátek. Pohled na italské sídliště evokuje socialistickou éru u nás a vidět třeba Florencii bez davů turistů...i to už je dávná historie. Je dost dobře možné, že jsem kdysi...tak před 35-ti lety tento film viděl, ale nepamatuji si ho, takže nemám nutkání přidávat mu díky nostalgii, tak jak se to v případě "komediální klasiky" velmi často stává. Některé filmy s Paolo Villaggiem jsou naprostý brak, ale to se naštěstí této komedie netýká. Ano, pořád je tady pár fekálních a infantilních fórků ve stylu pana účetního, ale to vyvažuje vcelku normální scénář a hlavně pak postava Rosetty. Je to tedy praštěná komedie s dějovou linkou a ne sada pospojovaných gagů. Takže za mě...já jsem spokojený. Pokud si chcete udělat italskou filmovou exkurzi do této doby, tak doporučuji Nástrahy velkoměsta, maléry pana Účetního a právě Bonnie a Clyde all´italiana. (26.04.2020)

Dodnes si pamatuji, jak jsme na tomhle filmu byli s bratrem jako děti v hospodském sále jedné jihočeské vesnice. Tenkrát mě to moc bavilo a bylo to mé první seznámení s Boeingem 747, což je letadlo, které obdivuji stále. Pamatuji si, že Paolo mě dostával svým pitvořením a Ornella byla hrozně hezká. Takže jsem se docela těšil... ale chyba lávky. Paolo Villagio opakuje stejné vtipy a grimasy jako v ostatních filmech, Ornella je sice fešná, ale ta osmdesátková móda jí doslova zabíjí a děj je hrozná chujovina. Jediné, co tedy zůstává je ta 747 Jumbo jet, která je stále okouzlující. Dost málo... (08.09.2017)

Nikoho nenutím, aby se dokázal bavit u filmu se scénářem, hudbou a zpracováním z roku 1982... Ale klidně ho doporučím všem, kteří mají rádi naprosto šílený humor s Paolem Villaggiem... k tomu Ornella Mutti a "... já tuhle loď znám jako svý boty! A teď otevřu tyhle dveře, protože jinak... ááááá!!!" :-D :-D :-D Jsem rád, že mé neteře (13, 16) se u toho nakonec krásně válely smíchy (2009-07-25) a pouštěli jsme pár zásadních scének hodněkrát dokola, až jsme smíchy plakali.. Díky Paolo! Za to, že na CSFD není film červený, hvězdička navíc! :) (25.07.2009)

Lepší průměr ***+ co se týče opravdu dobré komediální dvojice v tomto filmu, která ztvárnila někdy až opravdu velmi pobavující scény... Krásná slečna, která je téměř slepá a nemá brýle, pan účetní, který je neschopný prakticky i když by brýle měl. A o tom to je - hledali se, až se našli a provází vás výborným dějem plným neštěstí a smůly, ale opravdu v zábavném podání. Musím říci, že v kombinaci s herečkou Ornellou Muti, která ztvárnila společnici pana účetního, byl film nejlepší z italských komedii Fantozzi a maléry pana účetního. Dala tomu šmrnc a dávku humoru :). Já osobně doporučuji (10.12.2015)