Neuvěřitelný zmenšující se muž

žánrovo veľmi rôznorodý film, ktorý začína ako mysteriózna "kingovčina", potom prejde do akejsi vzťahovej drámy s veľmi povrchným ponorom do psychologickej štúdie, aby sa v druhej polovici prehupla do miestami akčne ladeného dobrodružného fantasy filmu, končiac akýmsi budhisticko-kresťanským filozofickým finále. každopádne je treba uznať, že tento film je dnes už legenda, je poctivo urobený, jednoduchý až komorný, no bez zbytočných slov efektný a záverečný súboj s tarantulou je aj dnes, po vyše 50 rokoch, desivý a strhujúci - a najväčšia a najlepšia rola nie príliš známeho granta williamsa (pôvodne operného speváka), ktorý napriek všetkému nemal nejako šťastie presadiť sa a za svojho krátkeho života (zomrel 53-ročný) sa dožiť slávy... (16.12.2013)

Na svoju dobu trikovo výborne zvládnutý snímok. Príbeh sám o sebe je zaujímavý a v mnohých momentoch dokázal so sebou priniesť aj poriadnu porciu atmosféry. Hlavne keď uvážime neistotu a strach hlavnej postavy, že kam až sa bude zmenšovať, či sa to niekedy zastaví. Škoda, že sa autori asi tak výborne naštartovanej záležitosti zľakli a ku koncu im došiel dych. Filozofovanie na záver aj myšlienka boli pekné, no samo o sebe som čakal niečo zaujímavejšie, niečo akčnejšie, alebo prekvapivejšie. Ale aj tak slušný nadpriemer. 80/100 (31.05.2019)

Mňááááuuuu....Incredible Shrinking Man aneb jak účinně v naoko béčkové blbině skloubit náběh na psychologické drama s dobrodružným příběhem a zakončit to nečekaně filozofickou tečkou. V některých je scénách je sice prťavý hlavní hrdina vinou dodatečného vlepování do záběru poněkud průsvitný, ale i tak funguje působivá souhra triků, kvalitní výpravy a vynalézavé režie i po všech těch letech. Naháněná s kočkou a hákování pavouka samozřejmě vede, ovšem třeba takové škrtání sirkou (velikosti běžného půlkmenu) jsem si taky pouštěl několikrát.... (27.11.2008)

Nápad je to miliónový a v druhé polovině i výborně uchopený. V začátku to ale trochu drhne, vůbec by mi nevadilo vyškrtnout tak 10 minut a jít rovnou k věci. Zamrzela mě také doslovnost - nebylo by lepší vynechat příčinu a jít rovnou k následkům? Není přece důležité, PROČ přesně k tomu hrdina přišel, ale JAK se s tím vyrovná. Být sežraný kočkou nebo tarantulí, či vyhladovět kvůli tomu, že nedosáhnete na chleba? To je to, oč tu běží. (25.08.2010)

Do pásma filmů starších roku 59 jsem nominoval Šmršťujícího se pána a sám jsem si nebyl jist, jestli jsem nevybral jen nějakou kravinu s vtipně vyhlížejícími obrázky a ještě vtipnějším popisem děje. "na něj naneštěstí zaútočí jeho vlastní kočka a následkem toho spadne do sklepa". Jaká to tragédie. Ale ne. Vybral jsem správně. Příběh odsýpá jedna báseň. Vlastně hned v první scéně vlítneme do mlhy a už je tu to. A napětí během útočící tarantule funguje na jedničku. Představa chlupatého pavoučího obětí je dostatečně slizká. Tudíž spokojenost a palec nahoru. (11.03.2012)