Motýľ na pleci

Tenhle velice znepokojivý film se může v první řadě pýšit brilantně strhující atmosférou, vytvořenou bez větší akce v rovině ryze komorní. Napětí tady výborně funguje od začátku do konce, s každou další scénou se zvyšuje nejistota a ta "kafkovská" bezvýchodiskovost z tajemných prostorů, úzkych chodeb a nočních scén jen přetéká. Divák objevuje dechberoucí zákoutí složité a nebezpečné špirály zločinů a manipulace společně s hlavní postavou, nic netušící vnímá před sebou tíživě bludný kruh, z něhož není úniku. Za odměnu pak dostane pořádně sklíčující závěr, ve kterém se navíc úplně nedočká ani některých dlouho očekáváných vysvětleních. Přiznám se, ten surrealistický kabátek ke konci jsem příliš nepobral a moc mi ani nesedl, i když lze ho vnímat jako osobité umělecké spestření v rámci obdobných konspiračních thrillerů 70. let. Osobně pro mne je Motýl na rameni jeden z nejméně oblíbených filmů s Linem Venturou, ba musím na sebe prásknout taky, že můj oblíbený mistr mne zde s tím svým monotónně ledovým výrazem výjimečně spíše nudil, než bavil a narozdíl od jiných filmů působil na mne absolutně bez charismatu. Proti Venturovu výkonu ve výsledku určitě nelze nic vytýkat, ten chlad k jeho postavě určitě sedí... možná bych v takhle specifickém filmu uvítal v hlavní roli méně okoukanou tvář, těžko říct. Každopádně určitě nezapomenutelný filmový zážitek, který ve mne ještě dlouho doznívá. // Poprvé viděno v únoru 2019 v rámci Challenge Tour "52 let filmu za 52 týdnů" ... podruhé dnes a do třetice bych se znovu takhle dobrovolně už rozhodně nechtěl deprimovat. ;o) 75% (24.06.2020)

Adaptace románu "Velvet Well". Záhadný boj o záhadný kufr, se záhadným obsahem, záhadných neznámých, kteří jak naznačeno sahají do nejvyšších kruhů, mnoho mrtvol…Elegantně švenkující kamera, rafinovaný střih a hudba na pozadí jsou plus, stejně jako výborný Ventura jehož Roland Fériaud se marně snažil pochopit situaci. Co touto "kafkárnou" chtěl autor říct? Nakonec mohu jen konstatovat: výsledkem této surrealistické konspirační teorie je poněkud neurotizující vzduchoprázdno. Produkce: Gaumont (03.01.2017)

Složení tvůrců - režisérem počínaje, scénáristou pokračuje a obsazením konče - je splněným snem každého milovníka staré francouzské kriminální školy. A zápletka je neskutečná – a neskutečně zapletená. Tápala jsem jako slepý po strunách houslí, bála jsem se jako myš v labyrintu, podezřívala každého ze všeho a nemohla se dočkat rozuzlení. Bohužel, víc vám říct nemohu, můj motýl si myslí, že byste se na to měli radši podívat sami. (21.11.2011)

Svět tajných služeb, složitých konspirací, zednářských lóží a organizací podnikajících ve sféře, která nemá ráda pohled nežádoucích očí. Svět tajných kurýrů, agentů, špiclů, katů a jejich obětí. Jeden omyl, jedna nešťastná záměna osob a svědek, který byl ve špatnou chvíli na špatném místě, má o zábavu postaráno. Místo strachu z týrání či smrti ale čelí strachu z neznáma a zaplétá se do podivného labyrintu nepochopitelných intrik, prazvláštních vztahů a spiknutí. Výrazově skoupý Lino Ventura je i v téhle poněkud netypické roli přesvědčivý. Problém mám ale se scénářem, který na můj vkus až příliš podléhá samoúčelné záhadologii. Navíc pro absurdní temnou kafkovskou atmosféru nepředstavuje Deray jako režisér tu nejlepší volbu. Celkový dojem: 65 %. (24.11.2014)

Motýl na rameni je opravdovou lahůdkou. Scénář se s divákem pouští do extrémně zajímavé hry. Bez nějákého delšího úvodu, se skoro hned na začátku ocitne hlavní hrdina v podivné nemocnici. Vy úplně nechápete, co se kolem něho děje. Kladete si otázky, stejně jako on. Dychtivě sledujete jak si vybavuje, co se mu stalo. Pak vás opět vyruší divný člověk s motýlem na rameni. A vlastně se ani nestihnete nudit. Píši pořád ve druhé osobě, ale pokud vás film nezaujal převeďte si to na první. MĚ totiž strašně bavila ta hra s divákem. Ty otázky, čím dál podivnější, situace, napětí... A v neposlední řadě brilantní výkon mistra Ventury. No co k tomu psát dál. Francie opět nepřekvapila, tím jak překvapila. (29.12.2016)