Divoký koník Ryn

Láska a cit ke zvířatům, v tomto případě ke koníkovi, přímo září. Bohumil Říha byl v dobách komunismu značně vyzdvihován jako nejlepší autor dětský příběhů, a tak není divu, že po jedné knížce sáhli i filmový tvůrci. Poetické vyznění přidává na kvalitě snímku vedoucí k zamyšlení a pochopení citů. Romantické dobrodružství směřující především pro dětského diváka je však těžko uchopitelné. Chybí tomu takové vyznění, které by je upoutalo. Film si však na druhou stranu nezaslouží, aby upadl v zapomnění. Výkon Zdeňka Řehoře je přímo hereckým koncertem, což ocení především dospělý divák. Vyznění příběhu je jasné a patrné. A o to tvůrcům především šlo. (24.03.2014)

Nemůžu jinak. Dal bych více za Zdeňka Řehoře, ale je to sedmdesát minut nudy a zbytek děje se něco...děje. Ryn pobíhá sem a tam. Honí ho děti, honí Řehoř a všichni honí děti s Řehořem, aby se někam ztratily. Děti mají ostrov, Řehoř mizí pryč. Nezastírám, že šumavské prostředí je krásné. Ale to je asi to nejzajímavější na celém filmu. Počínající komunismus pak zůstává stranou a ve filmu se politika příliš neřeší. Je to zkrátka poetický snímek jen a jen o koníkovi a o tom, že potřebuje lásku. Ano, to beru, ale bohužel takové snímky jsou na jedno podívání, na zabití času, ale ne na vyšší hodnocení. (18.06.2017)

Film naprosto o ničem. Zcela dominantní je to, že neustále a donekonečna někdo volá neposlušného koně, který dělá akorát problémy. Dialogy jsou naprosto příšerné (zejména ty, kde vystupují dětští představitelé), děj veškerý žádný a kvůli uječenosti většiny scén si člověk neužije ani jinak klidné záběry přírody. (04.11.2014)

Nesporně prominentní autor komunistického období Bohumil Říha byl a zůstává současně klasikem české dětské a mládežnické literatury. To, co dnes znamená s Harry Pottrem Rowlingsová pro anglickou literaturu, ve své době - a pro ty nepředpojaté i dnes - reprezentuje tento nedoceněný klasický velikán. Komu připadají tato epiteta ornans nepřiměřená, nechť se podívá do řady mezinárodních ocenění i na výšku nákladů, v nichž Říhovy knihy vycházely. Pokud bychom hledali pro tyto zdánlivě nepochopitelně neuchopitelné skutečnosti vysvětlení, musíme a můžeme je nacházet ve velmi nepopulárním faktu, že po větší dobu svého trvání byl komunistický režim - samozřejmě s vydatným - přímým a ještě silněji zprostředkovaným - přispěním mocenských mechanismů - pro většinovou část populace víc než přijatelný; míra jejich ideologické intoxikace byla nepředstavitelná. Lidé čas od času mohli mít - a také měli - pocit, že se jim žije lépe a že jejich život v jeho prostých lidských souvislostech má své smysluplné oprávnění. Říha byl vynikajícím básníkem prozaického pera dětské části tohoto ne zcela virtuálního štěstí. A byl básníkem tak přesvědčivým, že jeho tvorbě uvěřily děti nejen v zemích někdejšího sovětského ruského impéria, ale i v podstatné části tzv. třetího světa (dnešního Jihu) a kupodivu i světa svobodného. KONÍK RYN je jen jedním z více důkazů pro tyto vývody, kterým nerad naslouchám i já sám. Záměna naivního dětského a poučeného dospělého pohledu disponujícího po desetiletí utajovanými fakty je pro svou prezentistickou povrchní jednorozměrnost neudržitelná. Vnímat věci tak, jak skutečně jsou, to je východisko i základ skutečně nepředpojatého kritického myšlení. (15.04.2008)

Tohle je film mého dětství. Několikrát jsem byl na něm v kině. Je zvláštní, jak se člověk dívá na různá díla postupen času, jak stárne. Dnes už toto poetické dílo vnímám jinak. Pan Březina ve své knize z prvé poloviny devadesátých let film ohodnocuje 0 %. To zn. že je to ta největší šílenost a škoda času se na to dívat. Možná. Já jsem, na rozdíl od něj, hodnější. Také díky nostalgii. (06.03.2008)