Divoký koník Ryn

Nemůžu jinak. Dal bych více za Zdeňka Řehoře, ale je to sedmdesát minut nudy a zbytek děje se něco...děje. Ryn pobíhá sem a tam. Honí ho děti, honí Řehoř a všichni honí děti s Řehořem, aby se někam ztratily. Děti mají ostrov, Řehoř mizí pryč. Nezastírám, že šumavské prostředí je krásné. Ale to je asi to nejzajímavější na celém filmu. Počínající komunismus pak zůstává stranou a ve filmu se politika příliš neřeší. Je to zkrátka poetický snímek jen a jen o koníkovi a o tom, že potřebuje lásku. Ano, to beru, ale bohužel takové snímky jsou na jedno podívání, na zabití času, ale ne na vyšší hodnocení. (18.06.2017)

Mám rád tyhle komunistické dětské filmy, protože v nich často vidím něco, co bych chtěl prožít. Takové dětství by měli mít dnešní děti, jako v těchto filmech. Jsem rád, že když už jednou za čas kouknu na televizi (tak za 14 dní), tak právě mám možnost narazit na tento styl. Nevím, jakou další chválu bych na to dal, snad jen to, že bych se chtěl vrátit v čase a mít tak 12 a být tam s nimi :) (27.04.2014)

Láska a cit ke zvířatům, v tomto případě ke koníkovi, přímo září. Bohumil Říha byl v dobách komunismu značně vyzdvihován jako nejlepší autor dětský příběhů, a tak není divu, že po jedné knížce sáhli i filmový tvůrci. Poetické vyznění přidává na kvalitě snímku vedoucí k zamyšlení a pochopení citů. Romantické dobrodružství směřující především pro dětského diváka je však těžko uchopitelné. Chybí tomu takové vyznění, které by je upoutalo. Film si však na druhou stranu nezaslouží, aby upadl v zapomnění. Výkon Zdeňka Řehoře je přímo hereckým koncertem, což ocení především dospělý divák. Vyznění příběhu je jasné a patrné. A o to tvůrcům především šlo. (24.03.2014)

Film naprosto o ničem. Zcela dominantní je to, že neustále a donekonečna někdo volá neposlušného koně, který dělá akorát problémy. Dialogy jsou naprosto příšerné (zejména ty, kde vystupují dětští představitelé), děj veškerý žádný a kvůli uječenosti většiny scén si člověk neužije ani jinak klidné záběry přírody. (04.11.2014)

Tohle je film mého dětství. Několikrát jsem byl na něm v kině. Je zvláštní, jak se člověk dívá na různá díla postupen času, jak stárne. Dnes už toto poetické dílo vnímám jinak. Pan Březina ve své knize z prvé poloviny devadesátých let film ohodnocuje 0 %. To zn. že je to ta největší šílenost a škoda času se na to dívat. Možná. Já jsem, na rozdíl od něj, hodnější. Také díky nostalgii. (06.03.2008)